Dobrý, zlý a škaredý

Nejdřív na to byl Clint sám (PRO PÁR DOLARů), pak přibyl Lee (PRO PÁR DOLARů NAVÍC) a nakonec Eli. Nejednoznačné "přátelství" dvou výtečníků, putování za pokladem skrz válečné pole a pamětihodné finále na hřbitově. Eli Wallach válí jako vychcánek Tuco, Lee van Cleef je mistr psychotických úsměvů a Clint je... Clint. Leone má filmařských nápadů na rozdávání a Morriconeho hudba je prostě božská. Hravé, poetické, epic. (20.01.2008)

Pro mě nejslabší díl dollarové triologie. Kdyby si Leone odpustil od zbytečného antiválečného komentáře a sestříhal film na čisté dvě hodiny, jednalo by se o absolutní westernové dílo. Místo toho má snímek spoustu táhlých momentů a celá wtf pasáž, kde Blondie a Tuco vyhazují do vzduchu most v průběhu válečné vřavy patří mezi nejzbytečnějších 30 minut světové kinematografie. (19.04.2016)

Pro fajnšmekry kteří se zabývají detaily ve filmech doporučuji velmi zajímavý článek na Neviditelném psu, který se zabývá různými chybami ve výzbroji v tomto filmu, kterých si neznalý divák nevšimne a je mu to vcelku jedno. Jde o článek Alberta Salického: 5.10.2004 Z MÉHO PODKROVÍ: Hodný, zlý, ošklivý a nedůsledný. http://pes.eunet.cz/ (05.10.2004)

Il buono, il brutto, il cattivo.Jak skvostné.Od prvních minut včetně titulků podbarvených hudbou(všimněte si, že nepíšu geniální, protože by to bylo nošení dříví do lesa) velmistra Morriconeho.Trojice pistolníků honících se za pokladem v hrobě na pozadí americké občanské války je pro mně osobně opus magnum Sergia Leoneho.První 2 filmy dolarové trilogie byly výborné ale až tady se odvázal.Na TnZ bylo znát, že už to přece jen dělal pro prachy.A TvA je někde úplně jinde.H,zao je doknalá komposice obrazu hudby herců kamery režie v jedno nádherné velkolepé dílo jaké už pro mně nemá obdoby(a to westerny vyloženě nemusím a až do té středy co jsem jej viděl by mě nenapadlo, že ho budu dávat do svého topu)! (03.11.2005)

Motivy z předchozích dílů Leone stupňuje, nadsazuje, přidává humor i sentiment a staví tak tenhle film ještě více mimo žánrové koleje. To samé lze říci i o Morriconeho hudbě, který z podbarvující jedničky a organické dvojky přetavuje vše doslova do The Extasy of Emotions. Zcela jiné než "Tenkrát na západě", zcela své a nenapodobitelné. (14.06.2005)