Vtedy na Západe

Hudba lepší obrazu. Popravdě řečeno, po začátku, kdy jakýsi špinavý zarostlý chlapík asi tři minuty odhání mouchu, jsem tipoval, že v příštích 160 minutách nudou umřu. No naštěstí se tak nestalo, film mě ve výsledku bavil mnohem víc než třeba Kmotr. Hlavně teda díky té hudbě, režii a hereckým výkonům, protože obsahem vskutku nevyniká. Nemůžu se zbavit pocitu, že western jako žánr si ale nikdy nemám šanci oblíbit. (02.01.2009)

Pekelne pomalej film, kdy postavy na sebe nejdriv deset minut cumi, nez neco udelaj a samotnej pribeh nic extra originalniho taky neni, ale v Sergiovo rukou se promenil v jeden z nej westernu vsech dob. Sice mam radsi dolarovou trilogii, ale tohle je rozhodne extra trida. A dostat to do rukou jinej reziser, tak je vse v hazlu. K tomu tu jsou jeste slusny herci, Bronson mi vyjimecne nevadil, Robards ma zajimave napsanou postavu, Claudia je uz tradicne krasna a tady taky hlavne ze zacatku nasrana a Henry Fonda jako zaporak je naprosta chutovka. K tomu tu mame jeste, jak je u Morriconeho zvykem, naprosto bombastickou hudbu, takze vubec nevadi, ze se neustale opakuje. A i pres dylku a dost solidni pomalost je film neustale zajimavej a napinavej. Proste klasika, ktera si tak vysoke hodnoceni zaslouzi. (28.08.2007)

Hm, mám rád Itálii, mám rád Italky, mám rád italskou kuchyni, především špagety... ovšem spagheti western, to je teprve žrádlo a co rovnou ten nejlepší? Sergio dal dohromady andělského padoucha Henryho Fondu, osudově tajemného Charlese Bronsona, romantickou a přece ocelovou Claudii Cardinal (tj. klasické westernové melodramatické schéma padouch-klaďas-křehká žena) navíc k nim přihodil čtvrtého hráče, dobráka proti své vůli-Jasona Robardse a stvořil westrnovou legendu numero uno...Navíc ta hudba - každý ze čtyř hlavních postav má svůj nazapomenutelný hudební motiv (nejznámější bude ten Claudiin), který začne mnohdy hrát chvíli před tím, než se postava na scéně objeví, čímž ji jaksi předjímá - prvek, s kterým jsem se nikde jinde nesetkal. Ovšem - když jsem vkládal DVD do mechaniky, čekal jsem " tanec se smrtí od začátku do konce" jak mi sliboval Leoneho citát... O takovém tempu se tu mluvit nedá, naopak, někdy se to až zbytečně vleče. To je však jediná věc, kterou tomuhle klenotu své DVD sbírky vyčítám. Cheyene je nejlepší! 90% (19.06.2006)

O TNZ se nedá napsat a říct nic, co už napsáno a řečeno nebylo. Z klasiky nejklasikovatější se poněkud vymkl Henry Fonda, který si neklasicky zahrál jednu z nejpadouchovatějších postav filmové historie. Ale že ty jeho upřímné blankytné zraky dokázaly pěkně zledovatět... O hudbě se dá říct jen tolik, že jsem slyšela už nejednu nádhernou skladbu, geniálně rámující filmový děj. Ale Morriconemu nikdo nesahá ani po paty. (25.07.2007)

Z takového filmu zkrátka nejde vybrat a vyzdvihnout jedna konkrétní věc, která by si to zasloužila, protože je třeba ho vidět celý a několikrát, aby člověk uvěřil, že i western může mít rozměry shakespearovského dramatu! (Tolik moje hodnotící souvětí)__P.S. ze 14. 5. 2013 - konečně jsem Tenkrát na Západě viděl v kině... A zase nemám, co dodat. Snad jen, že Cheyenne je pravděpodobně ten největší kabrňák ze všech spaghetti westernových postav. (18.09.2007)