Tenkrát na Západě
C'era una volta il West
Once Upon a Time in the West
Once Upon a Time in the West
Once Upon a Time in the West
Réžia:
Sergio LeoneKamera:
Tonino Delli ColliHudba:
Ennio MorriconeHrajú:
Henry Fonda, Claudia Cardinale, Jason Robards, Charles Bronson, Gabriele Ferzetti, Don Galloway, Paolo Stoppa, Woody Strode, Jack Elam, Keenan Wynn (viac)VOD (2)
Obsahy(2)
Opustená železničná stanica, na ktorej traja muži trpezlivo čakajú na príchod vlaku, je legendárnym prológom jedného z najslávnejších westernov v dejinách svetovej kinematografie. Tých troch poslal pištoľník Frank, aby sa postarali o tajomného cudzinca, ktorý si chce s Frankom vybaviť nejaké staré účty. Keď na malej stanici príde k nevyhnutnej prestrelke, vyvraždí Frank so svojou bandou rodinu farmára McBaina, tesne predtým, ako na ranč prichádza McBainova nová manželka Jill... (STV)
(viac)Recenzie (1 770)
Co se ještě o tomhle filmu dá napsat ? Snad že to (od doby, kdy jsem ho viděl poprvé v kině) byl a (po asi patnácté projekci z nového DVD vydání) stále je - můj nejoblíbenější film vůbec. V žánru westernu imho snad ani nemůže být překonán.... Ta muzika (ke každé hlavní postavě vlastní, úžasné, nezapomenutelné hudební téma) je geniální snad stejně jako režie. Je to prostě jedinečná perla na náhrdelníku nejlepších filmů všech dob.... Pokud někam, pak sem patří 6******. ()
Quentin Tarantino onehdy v dokumentu o filmové muzice řekl, že tenhle film - byť geniální- o několik úrovní ještě povýšila hudba, jak ho od prvního kon-taktu vzala za srdce a jak napříště ovlivnila jeho ostražitost vůči filmové hudbě a nakládání s hudbou ve filmech vlastních. To nelze než podepsat - geniální film s nejlepší hudbou. ()
O tomto historickém velkofilmu Sergia Leoneho z roku 1968 se nejčastěji hovoří jako o „nejlepším westernu všech dob“. To ale nepovažuji za nejšťastnější označení. Ne snad proto, že bych snad o jeho estetické relevanci pochyboval. Právě naopak, žánrové prvky totiž Tenkrát na Západě využívá především coby nástroje k ozvláštňování tradic hollywoodského filmu, posilování funkcí kontinuálního neviditelného stylu a rozrušování dominance klasicky vyprávěného příběhu. Spíše než příčinně seřazený řetězec ze sebe vyplývajících událostí totiž buduje Tenkrát na Západě členitý fikční svět postupující historické změny. Detailněji se jeho analýze věnuji ve čtvrté kapitole svého Rozboru filmu (s. 45-55). ()
NFR 2009 ()
Nejlepší western všech dob, ve kterém nekulhá ani jedna složka. Velice nápaditá režie, skvělí herci a soundtrack, který dávno přesáhl rámec "pouhé" filmové hudby a stal se hudebním pokladem a legendou. Leone měl velmi šťastnou ruku při výběru herců (ostatně jako vždy). Henry Fonda se své ojedinělé záporné role zhostil s bravurou (a ve Státech divácká obec nemohla vydýchat, že představitel modelových hodných hochů hraje takového hajzla), Charles Bronson zahrál možná nejlepší roli své kariéry, Claudia Cardinale je potěchou pro oko a Jason Robards coby Cheyenne je jednou z mých nejoblíbenějších filmových postav vůbec. Nutno vidět v širokoúhlém formátu, oříznutí pro VHS rovná se zločin na tomto filmovém pokladu. ()
Tenhle western je z jedné strany ryze vesternový, ale vlastně naprosto odlišný od všech ostatních. Téměř 3 hodiny jsem vydržela bez jediného náznaku nudy sledovat těch několik málomluvných, krásně načrtnutých postav, tu vyprahlou poušť, kterou křižují ti nejdrsnější pistolníci a hlavně poslouchat famózní hudbu, kterou složil pan mág Ennio Morricone. Jenom zaslechnout ty 4 tóny harmoniky a víme, ve kterém filmu jsme. Troufám si říct, že Tenkrát na západě by bez Ennia byl tak trochu jiným filmem. ()
Nezapomenutelná, věčná hudba Ennia Morriconeho. To je hlavní důvod, proč je Tenkrát Na Západě nejen v mém srdci uchováván jako ten nejlepší western. Proč? Protože Morricone dokáže svojí hudbou vytvořit nenapodobitelnou atmosféru, protože Harmonika, protože CC, protože Henry Fonda, protože těch protože je příšerně dlouhá řada..... Hudební Finale vám vžene slzy do očí... ()
Poctivý wester, v němž se toho moc nenakecá, ale hodně řekne (jakkoli je procento záběrů "hlavně ke koukání" nebezpečně vysoké). 90% Zajímavé komentáře: Marigold, Kass, Eddard, vincent, Jordan ()
Hudba lepší obrazu. Popravdě řečeno, po začátku, kdy jakýsi špinavý zarostlý chlapík asi tři minuty odhání mouchu, jsem tipoval, že v příštích 160 minutách nudou umřu. No naštěstí se tak nestalo, film mě ve výsledku bavil mnohem víc než třeba Kmotr. Hlavně teda díky té hudbě, režii a hereckým výkonům, protože obsahem vskutku nevyniká. Nemůžu se zbavit pocitu, že western jako žánr si ale nikdy nemám šanci oblíbit. ()
Kdyby ten film trval ještě o pár minut déle, asi bych z té filmové krásy umřel blahem. ()
Poprve jsem viděl v roce 1985 s více než půl hodiny vystříhanými scénami a nebylo mi vše jasné. Po shlédnutí celé verze se vždy kochám každým záběrem i hudbou ()
Legendární western, který jednou provždy změnil pohled na tento žánr, jenž až do té doby běžel poměrně setrvale ve vyjetých kolejích. Až přišel Sergio Leone a stvořil opus, který je úžasně převratný, skvěle natočený, zahraný a jedinečně hudebně podbarvený. Klasika, která patří v každé videotéce na nejčestnější místo. ()
Možná by někomu mohl vadit fakt, že ta geniální hudba se ve filmu opakuje do zblbnutí. Možná by někomu mohlo vadit i to, že to místy není zase tak úplně přehledný a je třeba ty takřka tři hodiny pečlivě sledovat opravdu každý detail. Mně to ale nevadí, protože si rád vytvořím dočasnou obrnu očního víčka, abych za ani ty tři hodiny nespustil oči z tak geniálního díla jakým je právě tenhle western. ()
║Rozpočet $5miliónov║Tržby USA $5,321,508║Tržby Celosvetovo $25,000,000║ /70%/ ()
Když jsem tenhle film viděl naposledy, byl jsem malý kluk, který zbožňoval kovbojky, a klasika Sergia Leoneho mi zákonitě přišla podivná, rozvláčná, nepříliš "dramatická"... Stačilo pár let a došlo mi, že Tenkrát na Západě je mnohem víc než westernem naprosto strhující ukázkou dramatu, kde žánrové doplňky z Divokého Západu slouží pouze jako kulisy. Leone soustředil ohnisko vypravěčské perspektivy do detailu a polodetailu skvostně zkomponované kamery Tonina Delli Colliho; je skoro neuvěřitelné, že snad půlka filmu se koncentruje na tváře herců. Ta tíha, spočívající na expresi tváře, je neskutečná a stejně tak je neskutečné, s jakou grácií ji herci nesou. Až expresionistický důraz na oči zvládá Bronson i Fonda se sošnou strnulostí, která bere dech, naopak sexy kukuč Claudie Cardinale má v sobě nestárnoucí půvab – křehkost, zrádnost, svůdnost. Archetypální příběh mstitele podává Leone tak neuvěřitelně osobně, soustředěně a procítěně, že by člověk silnější film jen těžko hledal. Navíc geniální soundtrack Ennio Morriconeho zesiluje všechny emoce desetinásobně. V čem Tenkrát na Západě trumfuje nad všemi ostatními westerny? Není to příběhem, efektností přestřelek... je to něčím, co by klasický filozof nazval filmovostí filmu. Tenkrát na Západě je jeden z nejfilmovějších filmů, co znám. ()
Pravému milovníkovi filmů a hudby v nich musí ukápnout nejedna slza po skončení tohoto DÍLA. Natočená a nahraná fantazie, která se vryje do mysli diváka a už ji nepustí. Podmanivá, nádherná, přesně trefená hudba pro spageti western. Vidět herce jako Henry Fonda a Charles Bronson v tomto skvostu je něco úžasného. Geniální trio scénáristů Dario Argento, Bernardo Bertolucci a Sergio Leone vytvořili skvost, který nikdy nezemře a svou krásou předčí životy všech tří legend. Krásná Claudia Cardinale jen dokresluje dokonalou atmosféru a svět Sergia Leoneho, mistra špageti ěesternu a italského režijního guru. I přesto, že má přítelkyně při tomto filmu usla a nakonci se divila co se mi na tom líbí , nejde než dát 5*. Závěrečná scéna s opět dokonalou hudbou a zjištěním "Kdo sakra jsi?"je jedna z nejlépe gradovaných scén, díky které je film o mnoho působivější a tajemnější. Nejlepší western všech dob...a já smekám mistře Leone a mistře Morricone. ()
Pro me jednoznacne vrchol westernoveho zanru. Cely film je prehlidkou te nejlepsi filmariny a zaverecna "prestrelka" za zvuku dokonale Morriconeho hudby je povestnou tresnickou na dortu te nejlepsi chute. ()
Scénář: Sergio Leone, Sergio Donati .. Můj milovaný film. Kultovní, geniální a nejlepší western!! Dokonalá kamera, skvělí herci, úchvatná Morriconeho hudba a dechberoucí Leoneho režie. Učebnicová ukázka té nejlepší filmařiny, kterou asi bohužel těžko někdo zopakuje. Tohle je jeden z mála skutečných klenotů kinematografie. 100%. ()
Jeden z nejlepších westernů. Podmanivá hudba. Skvělí herci. ()
Súvisiace novinky
Zemřel Ennio Morricone
Z Říma dnes dorazila velice smutná zpráva pro svět filmu a hudby. Ve věku 91 let nás opustil legendární hudební skladatel Ennio Morricone. Zemřel v římské klinice v noci z neděle na pondělí na… (viac)
Tarantino konečně ulovil Morriconeho
Quentin Tarantino miluje hudbu Ennia Morriconeho a mnoho let usiluje to, aby slavný italský skladatel ozvučil jeho film. Především westernová legenda, jejíž tvorbu jste slyšeli třeba v Tenkrát na… (viac)
I díky svému názvu málokterý film evokuje žánrový western jako právě Tenkrát na Západě. Start volné americké trilogie Sergia Leoneho, který předcházel Kapsám plných dynamitů a Tenkrát v Americe, představil dost možná nejvíce ikonický soundtrack Ennia Morriconeho, mnohými je dodnes vnímán nejen jako jeden z nejlepších westernů, ale i nejlepších filmů všech dob. Tajemného Blonďáka Clinta Eastwooda z dolarové trilogie nahradil Harmonika Charlose Bronsona, Henry Fonda se poté jako Frank představil jako ve své jediné záporné roli, výsledkem je po letech dost možná ještě lépe zrající spaghetti western, strhující průlet drsným divokým západem a jednoduše Leonovo další mistrovské dílo. Už prolog dokáže zaujmout, kdy se jeho valná většina skládá z ukázkové práce se zvukovou atmosférou a budováním napětí. Hudba Ennia Morriconeho si zpočátku dává na čas, čekání na jeden vlak doprovází pouze pohyb větrného mlýnku, kapající voda nebo otravná muška, v tomto ohledu se ukazuje Leonova tvůrčí soustředěnost, která tak krapet servíruje ticho před bouří. Jakmile totiž přijede vlak, zazní ikonický zvuk harmoniky a vystoupí Bronsonův Harmonika, rozjede se ten velký westernový epos, který zároveň pojednává o konci jednoho stěžejního období. U téměř tříhodinového westernu si Leone dává s tempem čas, kdy se šetří rychlostí, dialogy nebo akcí, jakmile ovšem dojde na nějaký ten pohyb a především míru násilí, čekání stojí za to. Leone tak Divoký západ servíruje optikou, kdy je prakticky nevypočitatelný a může kdykoliv čímkoliv překvapit. Přitom všem k Divokému západu skutečně Leone přistupuje jinak než v případě Dolarové trilogie, přesto zůstávají podobné vzorovité charaktery. Místo Bronsona si měl ostatně původně roli Harmoniky zahrát Clint Eastwood, pro kterého by se v podstatě jednalo o druhého Blonďáka, Fondův Frank zase může připomenout Sentenzu Lee Van Cleefa nebo či El India Gian Maria Volontého. V zásadě by se dalo říci, že Tenkrát na západě servíruje klasické westernové motivy, kdy je jeden charakter toužící po pomstě, druhý z nich je terčem, mezi nimi je nějaká ta femme fattale, kdosi mezi spojencem a rivalem a pak pochopitelně nějací ti pohůnci a spojenci. Autentická a v průběhu více strhující výprava zvládá vyvolávat dojem, že se postavy skutečně nachází na Divokém západu, evropské lokace byly v tomto ohledu zvolené fenomenálně. I přes drsné a krapet pochmurné zobrazení může Divoký západ v Tenkrát na Západě zároveň působit vtahujícím dojmem. Ennio Morricone poté v podstatě každé stěžejní postavě dodává specifický a výrazný motiv, kdy například motiv Jill McBain v podání Claudie Cardinale dokázala u nás dostatečně zpopularizovat Věra Špinarová se svou ,, Jednoho dne se vrátíš´´. Všichni herci poté sedli jako pára na hrnec, úspěchem přitom byla i sázka na anti-typovou roli pro Henryho Fondu. Sympaťák s výraznýma modrýma očima ztělesnil jednoho z nejvíce ikonických padouchů, který i přes svou nelítostnost skrývá jistou formu smyslu pro čestnost. Dost možná nejperfektnějším ztvárnění ovšem v roli Cheyenna předvedl Jason Robards, který působí jako přesně ten ideální prototyp westernového antihrdiny, který snadno přiroste divákovi k srdci. Šponování napětí navíc v rámci Tenkrát na západě přináší funkční satisfakci, především i díky fenomenálnímu finále, skvělému vyvrcholení dynamiky mezi Harmonikou a Frankem, melancholickému ohlédnutí za koncem jedné éry i ukázkou toho, jak Leone skutečně na pozadí zdánlivě rutinního westernového příběhu vypráví tak trochu také příběh o zrodu urbanizace, postava Jill McBain zase může v kontextu westernů předvést lehké nabourávání stereotypů o dámách, od kterých se čeká, že přinejlepším nosí lehké šaty. Leone tak v tomto případě sympaticky střídá zdánlivou westernovou sázku na jistotu s lehkými kroky dopředu i specifickým přístupem, který možná skutečně není tolik jako většina tehdejších spaghetti westernů typu Dny hněvu nebo Django s Francem Nerem, po letech ovšem mnozí na piedestal dávají právě Tenkrát na Západě. Tehdejší kritika možná z filmu neskákala do nebes, po 53 letech se ovšem filmu nemusí spoléhat pouze na veřejné vyznávání lásky od Martina Scorseseho, Quentina Tarantina nebo George Lucase. V kariéře Sergia Leoneho je možná pro mnohé těžké označit jedno stěžejní magnum opus, ať už člověk souhlasí nebo ne, dá se snadno pochopit, že by za Leonovo opus magnum mnozí označili právě Tenkrát na Západě. Ať už totiž člověk preferuje Tenkrát v Americe nebo libovolný díl Dolarové trilogie (a nebo je rebel a preferuje Kapsy plné dynamitu), v každém případě se valná většina shodne na Leonových mistrovských schopnostech a ukázce toho, proč je i přes skromný počet realizovaných snímků dodnes vnímán jako jedna z největších režijních legend.... () (menej) (viac)