Rhodský kolos

Tento sandálový film jsem poprvé vyděl v roce 89 v Rumunsku (jako jiné i např. Hvězdné války 2) italsky s rumunskými titulky. Moc sme tomu tehdy nerozuměly, ale i tak sme se dobře bavily(byli jsme přece vycepovaní ze sledování rakušácné, německé a polské televize). A před pár lety jej dávaly na ORF a pořád to byla dobrá zábava s dobrou hudbou, výpravou, bojovými scénami a kovbojem Rory Calhounem v hlavní roli. (30.03.2003)

Úžasný filmový zážitek a pro mne určitě po dlouhé době jedno z těch příjemně překvapivých filmových dílek. Leonův druhý sandálový film (tentokrát už sólo), se alespoň si to myslím držel jak svého celkem dobrého scénáře tak i nějaké předlohy a v podstatě i jeho děj se točil nejen okolo samotného Rhodského kolosu ale i o celé tamní době jako takové. Jsou tu boje nejen o město a kolos ale i samotné zemětřesení (údajně 226 př. n. l.) které zničilo nejen podstatnou část ostrovu Rhodos ale i samotný kolos. Sám kolos tu byl vyobrazen tak že měl nohy u sebe a naopak svými dlouhýma rukama svíral nějakou nádobu ve které hořel oheň. Sám totiž nikdo přesně neví jak kolos vypadal ani z čeho byl postaven jelikož se z něj snad ani nikdy nenašli nějaké vykopávky a údajně jeho části byl později roztaveny. Jestli měl nohy u sebe nebo rozkročmo, jestli měl pravou ruku zdviženou a jestli v její dlani hořel oheň dnes můžeme také jenom polemizovat. Ale co se ví úplně přesně tak to že byl po dobu 2000 let největší kolosální antickou stavbou na světě až v roce 1886 byl předstižen Sochou svobody, která ho zajisté tak trochu kopírovala. Jeden ze sedmi divů světa tu byl celý tmavě šedivý a v jeho útrobách byl složitý mechanismus kterým byl také částečně ovládán ale také sloužil jako vojenská bašta a ukryt. Bylo to skutečné monstrum. Škoda jen že se mi tento film podařilo shlédnout v pův. jazyce tedy v Italštině a jen s Německými tit. moc jsem tedy tomu nerozuměl, ale i tak za některé barvitě bohaté bojové scény-kterých je tu opravdu požehnaně a filmový labužník takovýchto filmů si tu zkutečně přijde na své,ať už přímo na monumentálním Rhodském kolosu (který zde byl vykreslen skutečně kolosálně) nebo v aréně. Vynikající je též začátek (svěcení kolosu), hřejivá i divoce bouřlivá hudba, skutečně krásné-barevné kostýmy, výprava ale i samotná barva filmu byla skvělá. V hlavní roli mladého chlapáckého válečníka Dariose milujícího život se nám představil Roryho Calhouna, a byla to asi i jeho nejlepší role. Mladá Diala (Lea Massari) byla krásná chytrá avšak z trochu nečekaným a blbým koncem. Dávám za 4* moc se mi to líbilo a moc mě to překvapilo a koukatelný a napínavý od svého začátku až po svůj tragický konec to také bylo. (01.03.2007)

Nemlžu hodnotiti celej film, páč se na celej nikdy v životě nedokoukám. Viděl sem cca 45 minut a pořád sem si říkal, tak kdy? Kdy se to rozjede? A víš co? podle mejch zkušeností se podobný filmy nikdy nerozjedou :o). Šel sem do toho s láskou ke starověku a k Leonovi, ale rači nebudu hvězdičkovat.... Respect"! (28.04.2022)

,,AK JE RODOS OSTROV MIERU, TAK DÁVAM PREDNOSŤ VOJNE." __ Talianske obdoby obľúbených sandálov, alebo ak chcete ,,sword and sandal", v 50.-60. rokoch mali charakter predovšetkým známych Peplum-ov. Rhodský kolos však medzi tieto nízko rozpočtové béčka rozhodne nemožno radiť. Film vyniká predovšetkým veľkorysými dekoráciami interiérov, solídnymi trikmi a tiež síce nepríliš originálnym dejom, no aspoň sa držiacom v norme obstojnosti, snažiaci sa o čo najmenej za vlasy pritiahnutých scén. Leoneho neskoršia charakteristická réžia sa tu ani len v najmenšom neprejavuje, čo je ale pre žáner filmu len plusom. 137 minútová dĺžka sa môže stať na prvý pohľad prepísknutá, snímka však obsahuje len minimum slabších momentov a záverečných niečo cez 30 minút ponúka predstavenie s vynikajúcim tempom. (55. hodnotenie, 8. komentár k filmu) (04.10.2010)

Typický italský sandál, ve kterém byste Leoneho genialitu hledali marně. Postavy jsou černobílé, historická věrnost veškerá žádná a logika? Ta absentuje zcela. Rhodský kolos si ovšem nehraje na nic víc, než co zvládá nabídnout. Tedy zábavný historický "popcorn", byť se značně přetaženou stopáží. Aspoň u režisérského sestřihu tomu tak je. Nebýt culícího se Calhouna a občasných směšných momentů (aneb všudypřítomné slipy raději již nikdy více), tak je má spokojenost s prvním samostatným snímkem mého nejoblíbenějšího režiséra ještě o řádný kus výraznější. (18.10.2008)