Dole hlavou

Tenhle kousek jsem viděl z Leoneho filmografie až jako poslední. Bál jsem se ho a po jeho shlédnutí plně chápu rozporuplné hodnocení ostatních. Ale stejně je to Leone a i divný a ukecaný Leone je vždy o několik řádů lepší než kdokoliv jiný. A Kapsy plné dynamitu jsou dokonalým přemostěním mezi Hodným, zlým a ošklivým .. následným Tenkrát na Západě .. a závěrečným Tenkrát v Americe. Svědomí Ameriky dokonáno jest. ----- ( a moc rád bych viděl původní 160minutovou verzi). A ano mělo to až moc vrcholů. (06.02.2010)

Sergio Leone se rozhodl dát lidu pocítit, co že si to myslí o úžasných revolučních hnutích a ideálech, a přitom neslevil ze svého obvyklého vysoce kvalitního stylu. Jako obvykle výtečně vykreslené postavy a vybraní představitelé hlavních rolí, Ennio Morricone zakleknutý ve startovním bloku, ode mě 80% a máte kliku, že to stálo za to, protože těch dvě a půl hodiny jsem měl věnovat zkoušce z mezinárodního obchodu druhý den ráno:) (20.02.2007)

Je škoda, že mexické revoluci vím kulový, protože mám silný podezření, že s aspoň minimální znalostí historických souvislostí bych šel asi na plnej. I tak je ale Fistful Dynamite pozoruhodný snímek, protože při znalosti dřívějších Leoneho westernů budete překvapeni měrou svéráznosti tohoto, přičemž to stejné platí i o hudbě maestra Morriconeho. Ač Leone nejde až do takového kontrastu taškařice vs. citová zdímačka jako třeba Benigni, fakt jsem si na La Vita è bella vzpomněl a postavě Juana jsem se o srdce smál. Dá se doporučit! 85% (22.09.2015)

Nejdřív jsem se na neznámého Leoneho trochu mračil, ale po překvapivě unavené tradiční úvodní epizodě jsem se začínal spokojeně usmívat. Mohlo by se z dát, že místo obvyklého nezapomenutelného temného hrdiny v popředí (Eastwood v dolarové trilogii, De Niro v Tenkrát v Americe, všichni v Tenkrát na západě) se tentokrát sází na buddy-dvojici sympaťáků, ale ve druhé polovině se hlavně Coburn parádně vybarví a i díky geniálně natočeným flashbackům předvede další skvělou westernovou postavu s psychologickou stopou v duši. Není třeba Dynamit přehnaně idealizovat jen kvůli tomu, že patří k božskému Sergiovi, podobně jako v Hodný, zlý a ošklivý je tempo až překvapivě nevyvážené. Přesto jsem byl opětovně přesvědčen, že Leone zůstane nesmrtelným velikánem. I když za něj nemalé penzum práce jako obvykle odvádí neodmyslitelný Ennio. (22.07.2006)

Herecké obsazení dvou hlavních hrdinů tedy Irského intelektuálsky zaměřeného revolucionáře a zdatného pyrotechnika Johna Malloryho alias "Britta" se Sedmi statečných v podání Jamese Coburna a pak sedlácky a všemi mastmi prohnaného desperáta Juana Mirandy v podání Roda Steigera si myslím že se v tomto filmu nadmíru osvědčilo. Jejich neuvěřitelně vtipné dialogy, neustálé chlapácké láteření a soupeření mezi sebou, nevynechaje i několik posměšných výrazů na adresu toho druhého bylo také velice dobré. Dalo by se říct, že se mezi nimi od začátku až do konce rozvíjelo takové víc než podivné nesourodé přátelství. Jinak co se týče filmu a Leonova scénáře jako takové ho, tak to byl jeho poslední slavný film pod filmovým přívlastkem-označením spaghetti western, asi nejslabší co kdy udělal, ale přesto se nato dalo koukat. Škoda jen toho rádoby vtipného dabingu z ČT. Čech mi tam prostě neseděl, mohli zvolit někoho jiného. Kdo slyšel jeho originál hlas podobně jako Steigerův, tak mi dá za pravdu že je to úplně o něčem jiném. Tuny dialogů zde zase nebyli. V tomto filmu, Leone doháněl nejen své herce, ale i jednotlivé scény až do extrému. Co se týče brutality, cynismu a určitých charekteristyckých rysů spaghetti westernu tak právě zde všechno co se nepodařilo nebo nevešlo do jeho předchozích filmů dohání až zde a to tak že se filmový divák nestačí divit. Kulomety zde drnčí jako zvonky, všude hromady mrtvol, mexičtí vojáci jsou tu jako novodobé gestapo, poprav nebo vyhazování stovky lidí a techniky do vzduchu jako na běžícím páse. Scéna na kopci kdy Coburn a Steiger pálili ze svých těžkých kulometů, na těžkou nepřátelskou techniku, nebo posléze vyhození mostu do vzduchu, byli jedni z nejakčnějších scén westernu jako takové ho. Dobrá scéna byla i ta kdy osvobození vězni náhle prohlašují Juana hrdinou revoluce i když trochu nechtěně. Hudební vložka mistra Morriconeho, se sice nedala srovnat z jeho dřívějšími úspěšnými filmy, takové to popěvovaní šom, šom mi lezlo po chvilce pěkně na nervy ale ještě v rámci všech možností filmu ušlo. Některé pasáže v určitých scénách a záběry jakbysmet, a to i co se týče hudby ale jakoby z oka vypadli jeho NEJ snímku Tenkrát na západě či dolarové trilogii. Zde se režisér i jeho dvorní skladatel nechali určitě inspirovat, inu ono je také těžké něco podobného, a nebo alespoň něčemu takovému se vůbec na kloub přiblížit. To se podaří jednou za život, jak se říká. Kvalitní podívaná i přes tu děsivě dlouhou avšak u něj obvyklou stopáž, která však nezklame a rozhodně potěší nejenom milovníka pozdního westernu. Takže Viva revoluce ! A Viva Leone and Morricone ! Za 5 jednoznačně*. (19.02.2007)