Vtedy v Amerike

Nádherná podívaná v režii génia Sergia Leoneho. Film, který si tento režisér chystal a piloval po několik dlouhých let a až v roce 1984 se pustil do jeho realizace. To už měl za sebou legendární dolarovou trilogii, kterou ještě vyšperkoval snímkem Tenkrát na Západě. Tento film je však jeho životním eposem a splněným snem. Je zajímavé, sledovat ve třech časových liniích, jakým směrem se ubírají osudy mladých mužů, vyrůstajících na ulici, s nejlepšími předpoklady stát se velkými gangstery. Film mapuje 50 let ze životů těchto chlapců a později mužů, kteří si vybrali dráhu zločinu a už nemají cestu zpět. Snímek doprovodil svojí prvotřídní hudbou maestro Morricone a dodává už tak preciznímu Leoneho klenotu ještě větší rozměr. Téměř čtyřhodinová stopáž asi kdekoho odradí, ale neváhejte, nudit se nebudete. (18.11.2009)

Tenkrát v Americe byl film, na který se Sergio Leone dlouhá léta připravoval a který měl být vyvrcholením jeho tvorby. Ve skutečnosti se stal vrcholným průšvihem a patrně Leonemu o pár let zkrátitl život. Už najít producenta bylo extrémně obtížné, protože při známé Leoneho pečlivosti se náklady šplhaly nebezpečně vysoko. Navíc film byl nesmírně dlouhý a pro poměry první poloviny 80. let to platí dvojnásob. Producent si jednoduše nedokázal představit, že by čtyřhodinový biják byl pro diváky akceptovatelný, a protože ve Spojených státech je producent fakticky majitelem filmu, naložil s ním po svém. Sestříhal ho na polovinu a takto zmršenou verzi pustil do kin. Protože Leoneho příběh se odehrává ve více časových rovinách, vznikl nešetrnými zásahy paskvil, který kritika strhala a diváci vypískali. Z filmu se stal jeden z nejhorších propadáků desetiletí a vzhledem k výši nákladů znamenal pro Leoneho faktický konec režijní práce. Rehabilitace se až do své smrti nedočkal, ta přišla až o šest let později uvedením původní režišérovy verze do distribuce. Ano, je to velmi dlouhé, ale je to zároveň velmi poutavé, profesionálně natočené a velkolepé. S odstupem doby hodnotí filmoví fanoušci i odborná kritika Leoneho snímek jako jeden z nejzásadnějších v americké kinematografii. Pro řadu herců šlo o vrchol filmové kariéry, v některých případech, pravda, poněkud předčasný (Elizabeth McGovern). Celkový dojem: 90 %. (08.01.2008)

Zfilmovaná nostalgie. Jsou snímky, pro které je i maximální hodnocení příliš těsné. Leoneho magnus opum takovým dílem je. Těžko ho však adekvátně zhodnotit, jelikož i po letech uvedená čtyřhodinová verze, je stále příliš krátká na to, aby zcela odkryla veškeré dějové linky, které měl natočené. Takto zůstává hodně nakousnutých, ale nedořečených. Chtělo by to uvést původně zamýšlený a Leonem vysněný sestřih. Takto zbývá nostalgická historická freska, kterou ohromně citlivě a zkušeně vede přes tři časová období za podpory geniální Morriconeho hudby, famózních herců, úžasné technické stránky i výtečné výpravy. Nejlepší část snímku je ovšem hnedka první třetina. Tam je Leoneho vyprávění nejsilnější, protože nejosobnější. (14.01.2007)

Vypracovat se z dítěte ulice v uznávaného gangstera je sice obdivuhodný kariérní postup, ale já nemám mafiány v lásce a moc mne nebaví dívat se na to, kterak jim někdo staví nesmrtelný pomník. Pokud však opominu své pohrdání gangstery všeho druhu, tak mi zbude film poměrně povedený, s vynikajícím hudebním doprovodem a neuvěřitelně přepálenou stopáží. Sečtením všech kladů tohoto snímku se všemi zápory, a vydělením tohoto součtu počtem zastřelených, mi z toho vychází průměrné hodnocení, i když to průměrný film rozhodně není. (14.11.2015)

Sergio Leone a jeho monumentální freska, která si směle může podat ruce s Kmotrem a jinými mafiánskými klenoty. Sergio a opravdu velká délka filmů, to je jedno a totéž a Tenkrát v Americe to potvrzuje, avšak tentokrát k tomu má Sergio opravdu hodně důvodů. Nejen, že chce hodně ukázat a říct, ale také chce budovat jednu velkou událost v dějinách kinematografie do nejmenších detailů. Možná, že jako autor by zašel ještě dál, ale to by možná už divák nezkousl. Přesto já se 227 minut dokázal bavit, slušně utíkala a to nejen díky malé debutující roli mé oblíbené Jennifer Connelly (o Robertovi nemusím ani psát...). Snímek dotýkající se dokonalosti ve všech aspektech, v kterých film může dokonalým být. (11.06.2004)