Vtedy v Amerike

Opět dech beroucí Sergio Leone. Nevím sice co je pravdy na tom, že scénář zpracovával celých 12 let, ale když se podívám na konečnou kvalitu a vytříbenost tohoto filmu, tak bych tomu klidně věřil. 220 minut ubíhá jako dobře promazaný stroj, herci hrají jako o život, Ennio Morricone přispívá jako vždy nezapomenutelným soundtrackem. To vše v doprovodu monumentálně vyhlížejícího příběhu, který dokáže chytit diváka za pačesy tak pevně, že dřív než před závěrečnými titulky není šance na vyproštění. Leone velmi pěkně splétá všechny tři příběhové linie, dává divákovi prostor, aby k postavám pokud možno co nejvíce přilnul a načáchl tou atmosférou prohibiční doby, v níž se velká část děje odehrává. Ale teprve v samém závěru si uvědomíme, jak to Leonemu po celou dobu krásně fungovalo a jaké úžasně podmanivé a promyšlené dílo jsme měli tu čest právě vidět. A v tom vidím to největší kouzlo, které v sobě TENKRÁT V AMERICE skrývá... (31.07.2012)

Jeden z nejlepších filmů o mafii v USA, který více než dojmem gangsterky působí jako western zasazený do špatného prostředí. Leone má úplně jiný styl než Scorsese, De Palma a další tvůrci tradičních kultovních mafiánských snímků; místo nejsyrovějšího násilí a oslavování moci na diváka útočí pomocí dlouhých klidných záběrů na obličeje protagonistů s minimem dialogů, zato podbarvených úžasnou hudbou Ennia Morriconeho, někdy doplněného i o Beatles a Cola Portera. Asi nejvíce se nabízí srovnání s Kmotrem, Tenkrát v Americe totiž podobně jako jeden z nejslavnějších filmů všech dob sleduje proměnu několika postav stojících vždy jednou nohou v kriminálu. Narozdíl od Kmotra na nás ale útočí několika časovými rovinami (dospívající kluk, černovlasý De Niro, šedivějící De Niro), které v sebe navzájem různě přeskakují, jednou do minulosti, podruhé do budoucnosti, takže první hodinu je možná těžké zorientovat se, o co v tom filmu vlastně jde. Když u Tenkrát v Americe ale vydržíte, čekají vás čtyři hodiny (ano, čtete správně) jednoho z nejepičtějších příběhů o gangsterech se scénami, které se člověku zapíší do paměti. Na filmy se člověk většinou dívá kvůli režisérovi nebo hercům, u podobného snímku ale krom režiséra Sergia Leoneho a hereckých představitelů hlavních rolí Roberta De Nira a Jamese Woodse, musím ocenit i kameru, hudbu, výběr lokací a mladých hereckých představitelů... Kdy se mi naposledy u filmu stalo, abych na obrazovce jen zahlédla mladého sedmnáctiletého kluka a bylo mi jasné, že jeho dospělou verzi bude hrát James Woods (nebo Jan Tříska, ale to jsem logicky vyloučila :-)? "Vítěze poznáš už na startovní čáře." (31.03.2008)

Monumentální proustovský labyrint paměti, kde se nostalgie, výčitky, naděje a zklamání mísí v jednu neskutečně silnou emoci. Film těžký jako existence a přitom lehký jako sen. Jediné, co mě mrzí, že kvůli enormní stopáži si ho nemůžu pouštět častěji, i když na druhou stranu je škoda, že není mnohem, mnohem delší. (28.03.2010)

Čtyřhodinové epické dílo, kde všechno perfektně funguje a kde Leoneho poetika dosáhla vrcholu (také proto, že potom již nic nestihnul natočit). Vzal gangsterský žánr za svůj podobně jako western, absorboval všechna jeho pravidla a přizpůsobil je svému vidění. Dokonalý film, který zachycuje údobí několika desítek let, přeskakuje v čase ze záběru na záběr bez vysvětlujících titulků či zamlžování obrazu, jedinou nápovědou je výrazná Morriconeho hudba, charakterizující dobu, kterou zrovna sledujeme. Leoneho schopnost pracovat s tempem a obrazem je fascinující a podmanivá, pracuje s nejmenšími detaily filmu, takže člověk i napotřetí nedokáže pochytit všechno, co režisér do svého snímku vložil. (23.07.2004)

Zvláštní atmosféra. Vražda, výslech, zkouřenej R.de Niro, zvonící telefon, tři mrtví chlapi, zvonící telefon, číňani, zvonící telefon.... . Mafie pátrá vším co má po Noodlesovi. Všichni, co sním mají co do činění, teď nemaj klidnej spánek. Filmu vládne ,,Leoneovsky" poklidný tempo, který jako by mělo navodit pocit, že prostě co se má stát, to se stane, ať uděláme cokoliv. A k tomu hraje yesterday.... . mládí (dětství) Noodlese bych přirovnal k našemu ,,Bylo nás pět". Jen to prostředí je drsnější a to, oč tu jde není jen hra. A přátelství s Maxem, to je přátelství na celej život. Dlouhej, ale zajímavej (film). Snažím se udržet pozornost na maximu, bohužel moje pocity jsou rozporuplný. Výbornej příběh, VÝBORNÍ herci a hudba, Ale ta rozvláčnost ... není to zbytečný? Možná jsem neměl bejt nenažranej a spokojit se s kino verzí... ale to bych se zase připravil o tu atmosféru, páč Sergio Leone je velký vypravěč! (24.03.2006)