Vtedy v Amerike

Opět dech beroucí Sergio Leone. Nevím sice co je pravdy na tom, že scénář zpracovával celých 12 let, ale když se podívám na konečnou kvalitu a vytříbenost tohoto filmu, tak bych tomu klidně věřil. 220 minut ubíhá jako dobře promazaný stroj, herci hrají jako o život, Ennio Morricone přispívá jako vždy nezapomenutelným soundtrackem. To vše v doprovodu monumentálně vyhlížejícího příběhu, který dokáže chytit diváka za pačesy tak pevně, že dřív než před závěrečnými titulky není šance na vyproštění. Leone velmi pěkně splétá všechny tři příběhové linie, dává divákovi prostor, aby k postavám pokud možno co nejvíce přilnul a načáchl tou atmosférou prohibiční doby, v níž se velká část děje odehrává. Ale teprve v samém závěru si uvědomíme, jak to Leonemu po celou dobu krásně fungovalo a jaké úžasně podmanivé a promyšlené dílo jsme měli tu čest právě vidět. A v tom vidím to největší kouzlo, které v sobě TENKRÁT V AMERICE skrývá... (31.07.2012)

Loňský filmový rok jsem zahájil s Al Pacinem a jeho Zjizvenou tváří, takže ten letošní jsem pochopitelně také musel rozjet ve velkém (víte co, jak na nový rok... :-) Dalším důvodem pro výběr posledního Leoneho díla, bylo nadcházející hodnocení s číslem 2000. K samotnému filmu.. Nebudu zabíhat do detailů, opakoval bych totiž jen to, co bylo 100x řečeno. Snad jen vyjádřím své překvapení nad tím, jak s příběhem perfektně ladila hudba, která je typická spíše pro Leoneho westerny a zároveň tedy zmíním i jeden negativní pocit.. Ten se týká Joea Pesciho, přesněji řečeno jeho dosti obsahově omezené role (stejně, jako tomu bylo u Příběhu z Bronxu), což je imho u obou případů veliká škoda.. Takže ? This is epic and i love it - 100% (pozn. viděna speciální cca 220-ti minutová edice) (03.01.2011)

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Celosvětově divácky úspěšný film. Ta nádhera. Závěrečná hudba z titulků ve mně pořád zní. Promítám si před očima úžasné záběry - z reastaurace, kde byl Noodles s Deborah, nebo Nooodlesovo sledování malé Deborah škvírou ve stěně. A naopak drsné scény - výslech zkrvaveného Fat Moea přivázaného vedle splaskávajícího se boxovacího pytle; přepadení klenotnictví, vystrašený klenotník a vedle práskačka říkající: tak udeř mne a myslící na sex; scéna s policistou, kdy ho ještě Noodles s Maxem jako kluci vydíráním donutí, aby jim vrátil hodinky a poskytoval ochranu. Dávám 6 hvězdiček... Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=mzhX2PD6Srw (17.02.2009)

Nepochybně velmi velké dílo, o čemž mluví už jen fakt, jak dlouho ho Leone připravoval a vymýšlel. Perfektní režie, skutečně úchvatná hudba a skvělé herecké výkony jsou samozřejmostí (psát ódy na De Nirův účet je zbytečné). Jak jsem mohla přežít 3h 45minut dlouhou speciální verzi nechápu. Co si z filmu odnášeli ti, co byli kdysi na 2 hodinové verzi v kině, to nechápu ještě víc, protože i s obohacujícíma minutama navíc jsem měla co dělat, abych se v tom všem dění orientovala. Ale i délka by se dala odpustit, kdyby mě film dokázal na celou tu dobu strhnout. Podle mě nejlepší je ta část z dětství, protože je relativně přehledná, zaujme a je výborně zahraná dětskými herci - dokonce tak dobře, že je škoda, že nikdo z nich neprorazil. Snad až na sladkou Jennifer Connelly. Alespoň pro mě je Tenkrát v Americe příliš dlouhé a dějově nekonzistenční, aby na mě mělo takový dopad, jako například Kmotr. Snad po pár dalších zhlédnutích - i když vzhledem k délce filmu zatím neplánuju. (29.03.2011)

Já si nemůžu pomoct, ale mě tenhle film dostal... Bez ohledu na stopáž, která na první pohled vypadá děsivě... Ty tři a tři čtvrtě hodiny jsou vyplněny napínavým a bohatým příběhem, který je podbarven krásnou hudbou pana Morriconeho, ty tři a tři čtvrtě hodiny utečou jako nic. Co se mi líbilo nejvíc, byl způsob vyprávění, který Sergio Leone zvládl s bravurou mistra cechu režisérského. Dokonalé je například prolínání časových vrstev v úvodní části filmu, kdy na plátně sledujeme Noodlese (Robert de Niro) v plné síle "podnikavého" mládí, zatímco drnčící telefon nás pořád vrací k tomu, že jde o retrospektivu stránoucího ex-gangstera. Scénář snímku je pojat velkolepě. Postupná konfrontace tří časových období, od let dospívání až po zralý věk, dokonale zpracovaná atmosféra Ameriky za časů prohibice, skvělé vykreslení postav podsvětí, jejich návyky, chování.... To je kratičký výčet toho, co dělá Tenkrát v Americe skutečně vynikajcím filmem. Na závěr - nemyslím si, že je dobrý nápad, srovnávat Tenkrát v Americe s Tenkrát na západě, protože jde o úplně jiný film, s jiným stylem vyprávění. To je, jako byste srovnávali Kmotra třeba s Apokalypsou.. (20.07.2006)