Vtedy v Amerike

Hrozně rád bych napsal o tomto vysněném projektu Sergia Leoneho, kterému věnoval mnoho let svého života, že mně na začátku pohltil a na konci jsem nechtěl vrátit se zpět do reálu. Bohužel to mohu říci pouze o první půli, zejména časového údobí Noodlesova dětství, které bylo krásně a citlivě natočeno. Zbytek však......Tak především, to, že tento vysněný Leonův epos vůbec nenudí a nepůsobí rozvleklým dojmem ani přes téměř čtyřhodinovou stopáž, je jenom díky Leonemu režijnímu mistrovství. Bohužel trochu selhává na poli scenáristickém. Jakoby si Leone naložil příliš velké sousto, nebo jak zde správně poznamenává betelgeuse, jakoby Leone točil seriál, ze kterého pár dílů poztrácel a zbytek umně slepil dohromady. Některé postavy jsou nedořčené, občas je těžko věřit motivům jejich jednání. Třeba postava Joe Pesciho - slibně nakousnutá, záběrem u nemocničního výtahu jako by dával režisér tušit "Pozor, pořád je ještě tady!", ale najednou se někam vytratí a ve filmu se již nepochopitelně neobjeví. Jamesi Woodsovi jsem v samém závěru nevěřil ani vteřinu, stejně jako jeho zamýšlenému skutku a vůbec celá pointa ohledně něho mi přišla dost nevěrohodná. Ovšem co rozhodně nutno ocenit, je naprosto precizní, do nejmenších detailů propracovaná výprava, vizuální vykreslení doby tří rozdílných etap 20.století. Leonův perfekcionismus šel tak daleko, že třeba i kvůli jednomu krátkému záběru byl ochoten "kočírovat" stovky komparzistů, věrohodně dobově okostýmovaných a pohybujících se v perfektních kulisách. I namaskovaný zestárlý De Niro vypadal excelentně, snad jen trochu zaráží, že se tvůrci ohledně namaskování příliš nezatěžovali postavou Deborah, na které rozdíl 35 let nebyl vůbez znát a téměř šedesátiletá žena vypadala pořád jako dvacetiletá slečna. Celkově vzato, jsem spokojen, ale s klidem mohu prohlásit, že TENKRÁT NA ZÁPADĚ zůstal nepřekonán. (20.09.2004)

Ač se o to mnoho komentářů snaží, Leoneho klenoty s poetickým "Once upon a Time" v názvu jsou naprosto nesrovnatelné. Do svého vysněného díla totiž Mistr vložil snad všechny žánry. Našel jsem tu klasická krimi schémata, tvrdou gangsterku, srdceryvné drama a i přes svou drsnost také silnou a upřímnou romantiku, to vše s mírným oparem sociální kritiky. Při zhlédnutí režisérské verze si nedokážu představit jedinou scénu, kterou bych mohl postrádat. Vyjmenovávám tady jednotlivé aspekty, ale sílu tohoto monumentu stejně nelze popsat slovy. (13.04.2006)

Čtyřhodinové epické dílo, kde všechno perfektně funguje a kde Leoneho poetika dosáhla vrcholu (také proto, že potom již nic nestihnul natočit). Vzal gangsterský žánr za svůj podobně jako western, absorboval všechna jeho pravidla a přizpůsobil je svému vidění. Dokonalý film, který zachycuje údobí několika desítek let, přeskakuje v čase ze záběru na záběr bez vysvětlujících titulků či zamlžování obrazu, jedinou nápovědou je výrazná Morriconeho hudba, charakterizující dobu, kterou zrovna sledujeme. Leoneho schopnost pracovat s tempem a obrazem je fascinující a podmanivá, pracuje s nejmenšími detaily filmu, takže člověk i napotřetí nedokáže pochytit všechno, co režisér do svého snímku vložil. (23.07.2004)

Zatiaľ som sa ešte nedostal k skrátenej verzii, ale mám pocit, že ani tá by nedosiahla moje plné ohodnotenie, pretože film potrebuje niečo presne medzi tým. V štvorhodinovej je podľa mňa veľa prieťahov a zbytočností, do dvojhodinovej sa toho príbehu zase veľa nezmestí. Ale aj tak sa jedná o skvelé predstavenie, nielen herecké, príbehové, ale aj režisérske. Leone dokázal, že je hodný aj iného prostredia, než je 'wild west'. 85%. (14.01.2006)

Včera (pátek) se mi nikam nechtělo, a proto jsme si vybral jako společníka Sergia Leoneho, aby mi mohl ukázat svoje mistrovské umění :) Vrhl jsem se na Tenkrát v Americe a kolem sebe všude cítil prohibici, na hlavu mi mířil sám De Niro a v pokoji hrál orchestr Ennia Morriconeho. Tohle zažívám u Leoneho filmů pořád, zrovna minule jsem měl všude prach, kulky svištěly obrovskou rychlostí a po bytě se proháněli kovbojové na koních. Přitom jsem to co nejvíce oddaloval, smrtící stopáž byla postrachem, a ani předcházející pověst tří mistrů mně nepřesvědčila několik měsíců. Až teď! A proto mohu s obrovským klidem říct, že Once Upon a Time in America svojí monumentalitou strčí do kapsy i takového velikána jakým je sám Kmotr. Coppolův opus má sice obrovská hodnocení a Nino Rita stvořil legendární melodii. Ale to není nic oproti Morriconemu, který Ameriku posouvá někam úplně jinam, jinam z tohohle světa. Předělávka Yesterday mně úplně odrovnala a už po několikáte mi hlavou proběhlo, že Ennio prostě není člověk, ale bůh! Tohle byla jejich poslední společná práce a myslím, že to bylo dokonale rozloučení s publikem. Po herecké stránce nemám co vytknout, De Niro hrál perfektně a přirozeně, James Wood jako vždy slizký. Celkově to byl koncert všech zůčastněných. Osazenstvo vypadalo stylově a dobře ladilo s prostředím, ve mně to revokovalo pocit, že jsem přítomen ve filmu. Na tom mají největší zásluhu samozrejmě kulisy a výprava, protože tímhle postavili do latě všechny podobné gangsterky. Tenrkát v Americe - jeden z největších a nejdelších filmových zážitků utekl neskutečně rychle a kdyby měl ještě dvě hodiny na víc, jak to Leone plánoval, byl bych šťastný! (17.05.2008)