Vox Lux

"TO MÁM NA POPU PRÁVĚ RÁDA. NECHCI, ABY LIDI PŘEMÝŠLELI AŽ MOC. Umělecký počin, kriticky nastavující pověstné zrcadlo... ale čemu vlastně? Celé mi to přišlo jako jeden velký kalkul... Začátek se mi líbil, potom se to nějak motá a nastoupí zprášená Natálka - mám ji rád, nervové zhroucení před odchodem na jeviště zahrála přesvědčivě, ale nějak se v té roli nenašla... 40% (13.01.2021)

Vox Lux sleduje osmnáct let v životě Celeste, z které se po tragickém zážitku stane popová superstar. Příběh obyčejné dívky, jejíž život je protkán katastrofami, sledujeme ve třech částech. A až v druhé části se přitom potkáme s Natalii Portman, jejíž postavu do té doby v teen letech ztvárňuje výborná Raffey Cassidy. Sama Natalie Portman pak roli popové divy podává částečně s vervou raperky ze Saturday Night Live, částečně s bizarmostí hodné Vitasovi. Vlastně celý film je tak trochu bizarní, ale zároveň neuvěřitelně režijně precizní a v mnoha ohledech starosvětský. Korunu všemu nasazuje nádherná kamera (35mm!) a hudební vsuvky hlavní hrdinky. Jeden z nejlepších filmů festivalu. [TIFF18] (17.09.2018)

Přiznám se bez mučení, že jsem si to původně vykládal za životopisný příběhl Sii, nicméně jediné společné jsou drogy a chlast. Natálie přiznala, že film byl natočen za velmi malé peníze, ve kterém se prostě politicky musela ukázat avšak kvalita odvyprávěného příběhu je tak mizerná, že to nezachránila ani ona. Některé scény vypadali až moc vtipně než aby byli vážné což asi byl původní záměr. Bohužel se to nepovedlo tak jak by asi mělo. Je vidět, že i když zde hrají herci první ligu, někdy to prostě nestačí. Nicméně úvodní a konečná scéna jsou skvělé. (12.09.2019)

Čo nám chceli povedať? Že obdivujeme ľudské trosky? Že aby sa stali obdivovateľnými, tak musia podstúpiť sebazničenie? Že žijeme v zvrátenej dobe? Že boh existuje? Že boh neexistuje? Že Natalie Portman dokáže plakať na povel? Ja fakt k*rva neviem. V podstate než sa objavila na scéne Natalie, tak to pôsobilo ako tak zaujímavo. Ako nejaká necenzúrovaná sonda do zákulisia stvorenia popstar. Nenechajte sa nalákať na kombináciu Jude Law a NP a vyhnite sa tejto podivnosti oblúkom. (16.11.2019)

Corbet sa inšpiroval von Trierom, Soderberghom a nakoniec aj Boyleom, pretože rozvrhnutie do troch kapitol, ale v skutočnosti len dvoch, pripomenie Jobsa. Teda aspoň z hľadiska skokov v čase, s upriamením na jeden deň a jedno verejné vystúpenie, čo sa týka časti číslo 2. No a samozrejme aj na tie nešťastné vzťahy a komplikovanú osobnosť hlavného protagonistu, tu husto ambivalentnej protagonistky. Corbet sa snaží niečo povedať o súčasnom tvrdom showbiznise a dnešnej spoločnosti vo všeobecnosti, čím ma ale popravde extra neprekvapil. Zaujímavejšia je určite forma, akou všetko prezentuje. To druhé charakterizuje vo veľkom nekontrolovateľný terorizmus a myšlienková paralela so speváčkou je explicitne vyjadrená, dokonca ňou samotnou pri jednom z mnohých otravných rozhovorov s tiskom. Nie ešte príliš dotiahnuté, ale rozhodne ambiciózne a nesnažiace sa osloviť široké masy, čo je ďalšia zaujímavá polaritná paralela so Celeste. 70% (18.02.2020)