Réžia:
Sergio LeoneHudba:
Ennio MorriconeHrajú:
Clint Eastwood, Marianne Koch, Gian Maria Volonté, Wolfgang Lukschy, Sieghardt Rupp, Josef Egger, Antonio Prieto, José Calvo, Margarita Lozano (viac)VOD (1)
Obsahy(3)
Svojim spôsobom je to ten najnebezpečnejší muž pod slnkom. Prichádza do mesta celkom neznámy. Do mesta, ktoré rozdeľuje totálna vojna dvoch klanov. Vojna medzi Baxterovcami a Rojovcami ho však nevyvádza z rovnováhy. Väčšina ľudí by už dávno utiekla alebo upadla do večného spánku. On však urobil niečo celkom iné. Rozohral hru na obe strany s cieľom využiť situáciu vo svoj prospech... (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (600)
Když hrajete na dvě strany, je nezbytné stát na hraně. Menší bratříček Tenkrát na Západě a Hodný, zlý a ošklivý se Kurosawově předloze přinejmenším vyrovná. Mifune je sice o něco charismatičtější než Clint, ovšem druhé straně přináší body těžké váhy Leone/Morricone a více mazácký závěr. Znáte sebevědomější pistolnickou hlášku než: „Připrav tři rakve.“?. To trumfne snad jen Harmonika a jeho: „You brought two too many.“ ()
Clint Eastwood prichádza do mestečka pištoľníkov kde vládnu dva klany. Jeden obchoduje so zbraňami a druhý s alkoholom. Tu rozohrá hru po ktorej počet obyvateľov klesne skoro na nulu. Slávna scéna s kusom železa pod šatami a čo sa asi stane keď sa proti sebe postavia chlap s winchestrovkou a chlap s koltom. Výborný Clint Eastwood v úlohe ktoré mu sadla najviac z celej jeho filmografii. ()
Prach, vítr, kolty, spalující slunce, Eastwood s neznámým původem, špinavým pončem, cigaretou v koutku úst a proklatě rychlým koltem u boku s rezonujícím Morriconem v zádech - pořád stoprocentně Leoneovské. Finále gradujícího duelu z očí do očí mi u Tarantina moc chybí. V Django unchained jsme se toho zatím nedočkali, uvidíme, co v Hateful Eight. ()
Díky Bohu za tak výjimečnou konstelaci hvězd a za spolupráci celého vesmíru, jenž umožnil roku 1928 zrození někoho tak výjimečného jako je Ennio Morricone. Každý snímek, který je obdařen hudebním doprovodem tohoto génia, se nadosmrti řadí k zářivým hvězdám filmového nebe. Zážitek je umocněn o to víc, pokud se režisérské židle chopí další talentovaný a velice schopný člověk. Luxusní dortík olemovaný hereckými třešinkami pak časem na své kvalitě a chuti neztrácí, ale naopak stále jen přidává. ()
První Leoneho návštěva na půdě westernů předznamenala příchod legendy. Remake Kurosawy se více než-li vydařil a ač Sergio teprve piluje svůj režijní styl k dokonalosti, tak i tak z toho je ve výsledku úžasné dílo. Pozdějším Leoneho majstrštykům, které změnily tvář kinematografie jednou provždy, to samozřejmě nemůže konkurovat, ale zase oproti drtivé většině "ostatních" westernů (a ostatně i filmů bez ohledu na žánr) je to kvalitou ve zcela jiných sférách. ♫ Hodnocení OST: 4/5 ()
Galéria (144)
Zaujímavosti (70)
- I napriek výraznému úspechu ide podľa vlastných slov Ennia Morriconeho o jeho najhoršiu filmovú hudbu v kariére. Takisto sa vyjadril, že ide o najhorší film Sergia Leoneho. (MikO_NR_1909)
- Keď Ramón (Gian Maria Volontè) hovoril k svojej bande, Leone povedal Morriconemu: “Tu by sa mi páčila nejaká hudba náboženského typu.” Morricone mu navrhol Bacha, ku ktorému prechovával obdiv. Leone však odvetil: “Skôr niečo ako trúba. Mexická trúba.” O niekoľko dní prišiel Morricone s hudobným motívom, ktorý celému dielu dominuje. (Biopler)
- Morricone spomínal, že spolupráca s Leonem mala pre jeho ďalšiu kariéru značný vplyv. Keď mu v strižni púšťal Leone scénu za scénou, hovoril mu, čo by si tam predstavoval, akú náladu si vybaví pri scéne a aká by tam mala byť hudba. Morricone si jeho námety zapisoval. Pri záberoch sa dostali aj na prázdnu cestu, ktoré chcel Morricone urýchliť dopredu, no Leone pri nich zastal a spýtal sa: “Sem nedáš žiadnu hudbu?” Morricone odvetil, že veď to je iba prázdna ulica. Leone kontroval: “Ale i ona by predsa mala mať nejaký svoj zvuk či tón.” Leone skrátka neznášal ticho, ak nemalo avšak nejaký význam a bol to on, ktorý primäl Morriconeho premýšľať nad možnosťou dať viac priestoru zvláštnym zvukom. Aj takým akým je vytie kojota v záverečnom diele trilógie Dobrý, zlý a škaredý (1966). Každopádne, po tomto dialógu sa Morricone začal, okrem vlastnej hudby, viac sústrediť aj na doplňujúce ruchy a zvuky. Používal ich buď samostatne, alebo ich citlivo vkladal priamo do svojich kompozícií. (Biopler)
Reklama