Za hrsť dolárov

"Když potká muž s pětačtyřicítkou muže s puškou, tak je ten s pistolí mrtvej." Tak praví starý mexický přísloví, ale rychlostřelec Joe se evidentně chce stát výjimkou potvrzující pravidlo. Mě tedy bavilo Joeovo balancování na tenký hraně mezi dvěma znepřátelenejma klanama, vracení unesený krásky k rodině i pravidelný dodávky klientů, kterými zajišťoval prosperitu pohřební službě. A já se přiznám, že kdyby se proti mě postavil Joe se svým tvrďáckým výrazem, a někde v dáli by začala hrát Morriconeho hudba, tak bych chtěl bejt vyzbrojenej minimálně tankem, abych uhrál alespoň remízu. (28.11.2016)

Pod vlivem Kurosawova Ochránce a Goldoniho Sluhy dvou pánů natočil Leone za pár peněz, s televizním hercem a ve španělských lokacích western zcela nového typu. Moc se v něm nekecá, zato hodně střílí. Dlouhé tiché scény s časem našponovaným k prasknutí sestávají z napínavé hry v detailu a velké hloubce snímaných pohledů (ale taky nečekaných podhledů zabírajících namísto tváří ostruhy kovbojských bot). Prolongovaný klid před bouří končí náhlými přestřelkami nebo je nabouráno neotřelým soundtrackem, který namísto klasického orchestru využívá elektrickou kytaru nebo práskání bičem. Hudba navíc kromě nastolování atmosféry a prodlužování napětí také pomáhá vyprávět příběh. Hrdina, bezejmenný gringo v odrbaném ponču, má daleko ke šlechetnému americkému kovboji hájícímu zájmy civilizované společnosti. Chce jen ze vztahů panujících ve městě, kde má zjevně napilno jen hrobník, vytěžit nějaké dolary. Počet mrtvých jde během největšího (a paradoxně nejméně krvavého) masakru filmu do desítek. Scény sadistického násilí jsou zároveň neopodstatněně (a proto i nepříjemně) dlouhé a krev připomíná rajský protlak. Ustavující spaghetti western by potřeboval nějaké přísady přidat (nepůvodní příběh) a z jiných ubrat (mučení), ale i takhle je nadmíru zábavný a neuvěřitelně stylový. Pokud jsem někdy snil o tom, že bych byl kovbojem, šlo o kovboje od Leoneho. 80% Zajímavé komentáře: Rob Roy, choze, anais (05.05.2005)

První Leoneho návštěva na půdě westernů předznamenala příchod legendy. Remake Kurosawy se více než-li vydařil a ač Sergio teprve piluje svůj režijní styl k dokonalosti, tak i tak z toho je ve výsledku úžasné dílo. Pozdějším Leoneho majstrštykům, které změnily tvář kinematografie jednou provždy, to samozřejmě nemůže konkurovat, ale zase oproti drtivé většině "ostatních" westernů (a ostatně i filmů bez ohledu na žánr) je to kvalitou ve zcela jiných sférách. ♫ Hodnocení OST: 4/5 (03.06.2007)

Není to úplně největší skvost, který bychom hledali na nějakem piedestalu v Leonově pozůstalosti. Takzvané špageti westerny natočil mnohem lepší. Z tohoto filmu se snadno zapamatuje spíše unikátní hudba Ennia Morriconeho a strnulý smrtící výraz Clinta Eastwooda, než nějaký příběh. Ten je tu dost jednoduchý. Jenže v jednoduchosti je krása a to Sergio Leone věděl. (14.06.2011)

Prvý snímok z dolárovej trilógie režiséra Sergio Leoneho - "Fistful Of Dollars" je pre mňa symbolom westernového filmového žánru. Tomuto talianskemu režisérovi sa v 60.-tych rokoch podarilo natočiť neprekonateľné diela. Nikdy predtým a zatiaľ ešte ani potom nebol western tak mrazivo atmosferický, strhujúci, pohlcujúci... filmársky dokonalý. Presne také je aj toto dielo z roku 1964. Osamelý, záhadný a nebezpečný pištoľník prichádza do zabudnutého mesta, kde súperia dve nepriateľské zločinecké bandy. Nakoniec odtiaľ odchádza ako jediný víťaz práve On. V hlavnej úlohe drsne charismatický Clint Eastwood - Najväčší filmový Pištoľník! ***** (24.01.2008)