Réžia:
Sergio LeoneHudba:
Ennio MorriconeHrajú:
Clint Eastwood, Marianne Koch, Gian Maria Volonté, Wolfgang Lukschy, Sieghardt Rupp, Josef Egger, Antonio Prieto, José Calvo, Margarita Lozano (viac)VOD (1)
Obsahy(3)
Svojim spôsobom je to ten najnebezpečnejší muž pod slnkom. Prichádza do mesta celkom neznámy. Do mesta, ktoré rozdeľuje totálna vojna dvoch klanov. Vojna medzi Baxterovcami a Rojovcami ho však nevyvádza z rovnováhy. Väčšina ľudí by už dávno utiekla alebo upadla do večného spánku. On však urobil niečo celkom iné. Rozohral hru na obe strany s cieľom využiť situáciu vo svoj prospech... (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (600)
Když hrajete na dvě strany, je nezbytné stát na hraně. Menší bratříček Tenkrát na Západě a Hodný, zlý a ošklivý se Kurosawově předloze přinejmenším vyrovná. Mifune je sice o něco charismatičtější než Clint, ovšem druhé straně přináší body těžké váhy Leone/Morricone a více mazácký závěr. Znáte sebevědomější pistolnickou hlášku než: „Připrav tři rakve.“?. To trumfne snad jen Harmonika a jeho: „You brought two too many.“ ()
Western, který udělal Clinta Eastwooda, odstartoval legendární dolarovou trilogii, a stal se základním stavebním kamenem kvalitativně mimořádně bohaté filmografie S.Leona. Leoneho nenapodobitelný režijní styl je zde už zcela jistě patrný a také klasická závěrečná přestřelka je jak jinak než dechberoucí. Přesto všechno, s ohledem na jeho pozdější mistrovská díla jde poznat, že si přece jenom teprve testuje terén v žánru, který ho později učiní nesmrtelným. Ještě bych rád připomenul Giana Maria Volontého v roli mexikána Ramóna, neboť to je záporák jako hrom a co je vůbec nejdůležitější - důstojný protihráč pistolníkovi Eastwoodova formátu. ()
Musím povedať, že mám dosť rád westerny s Clintom Eastwoodom, pretože hrá správnych a dnes už nezabudnuteľných hrdinov - tvrďasov (ono s tým jeho drsným kamenným výrazom sa mu to hralo jednoducho) a tento film patrí medzi tie výborné. Westerny mám ozaj veľmi rád, ale keď sa tam objaví drsný Clint Eastwood je to ešte viac super. Clint Eastwood v úlohe záhadného cudzinca Joa, film bol starý preto tam neboli tak dobre urobené efekty strieľania, ale inak to bolo super. Leone vedel točiť filmy. Pre hrsť dolárov síce nedosahuje takých kvalít ako Dobrý, zlý a škaredý, ale za videnie rozhodne stojí. Ako vždy skvelá hudba a brilantná kamera. ()
Prach, vítr, kolty, spalující slunce, Eastwood s neznámým původem, špinavým pončem, cigaretou v koutku úst a proklatě rychlým koltem u boku s rezonujícím Morriconem v zádech - pořád stoprocentně Leoneovské. Finále gradujícího duelu z očí do očí mi u Tarantina moc chybí. V Django unchained jsme se toho zatím nedočkali, uvidíme, co v Hateful Eight. ()
Jeden ze 100 nejlepších westernů - 100 Greatest Western Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Celosvětově divácky úspěšný film. Vynikající italská Leoneho režie s krásnými Morriconeho mexickými hudebními motivy uvedla mezi herecké hvězdy amerického drsňáka Clinta Eastwooda ve westernovém remaku o tři roky staršího japonského Kurosawova samurajského snímku Yojimbo. Po Toshirô Mifunovi (a před Bruce Willisem v pozdějším "gangsterském" remaku Yojimba - Poslední zůstává) přichází i Clint Eastwood do městečka ovládaného dvěma bandami a hraje to za peníze a později kvůli krásné dívce na obě strany. Zde se zrodily základy pro nejlepší Leoneho a tím i světové westerny, zde se zrodil první kvalitní spaghetti western. Trailer: http://www.sms.cz/film/pro_hrst_dolaru_pro_par_dolaru/ukazka ()
Galéria (144)
Zaujímavosti (70)
- Eastwoodovo (Joe) charakteristické mhouření očí bylo způsobeno kombinací slunce a vysoce výkonného osvětlení. (džanik)
- První film, kdy společně pracovali Sergio Leone a Ennio Morricone, kteří se znali už od základní školy. (Kulmon)
- Keď si Leone a Morricone spolu pozreli film v kine Quirinale, cítili, že to nebolo úplne ono. Leone doslovne prehlásil: “Dosť hrozné, že?” Morricone len pritakal. Obaja si uvedomili akým smerom sa chcú do budúcna vybrať. Morricone vycítil, čo Leone chce. Pochopil, že postavy musia mať svoju vlastnú hudbu. Tá musí reprezentovať ich vlastnosti i charakter. A navyše s jej pomocou dokresľovať určitú iróniu a situáciu, ktorá obsahuje vnútorné pnutia. Spolu si prešli motívy, ktoré mal Morricone zložené už skôr, taktiež doplnil nové, inšpirované spoločnými rozhovormi. V melódiách boli prítomné kostolné zvony, flauta, gitara, no aj Bachova fúga, ktorú Morricone mal tak rád. A taktiež motív hvízdania. Morricone požiadal priateľa z detstva, Alessandra Alessandroniho, málo známeho hudobníka, aby mu prišiel do štúdia zahvízdať. Výsledkom je neoddeliteľná súčasť najznámejších skladieb. Morricone sám prehlásil, že bez Alessandroniho a jeho znamenitého hvízdania by nebol hudobný efekt tak dokonalý. (Biopler)
Reklama