Tranzit

Ťažkopádna nemecká nuda, ktorá sa tiahla celým snímkom až do samotného záveru. To, že mi trošku unikla pointa celého filmu, sa občas stáva, ale to, že k človeku neprenikne ani štipka emócie, to by sa stať teda určite nemalo. Takýto typ artu nie je veľmi moja cieľová skupina, ale tak diváka si to určite nájde. Za mňa len podpriemer. 35 % (19.08.2020)

Petzold posunul svoj postmoderný štýl ešte o značný kus ďalej oproti Fénixovi. Tieto dva filmy sú si na jednej strane veľmi podobné, na tej druhej sú zase výrazne odlišné. Petzold sa týtmo filmom asi dostáva do kategórie autorského tvorcu, ktorý si získa okruh verných fanúšikov a tých, ktorí to s ním zabalia. Štylizovaný, postmoderný a odťažitý a zároveň melodramatický Tranzit vážne nie je pre každého, ja sa ale dobrovoľne po ňom zaraďujem do spomínaného prvého okruhu. Film prekvapí zvratmi, kedy sa zdanlivo hlavná dejová línia úplne vytráca, aby ju nahradila nová s inými postavami (žeby odkaz na Psycho?) a do toho počúvame komentár ako z predčítania románu a sledujeme veľmi nepravdepodobné náhody, čo nebude len tak obyčajná dejová barlička, ale ďalšia hra s konvenciami žánru. (14.03.2019)

Petzold upravil roman nemeckej spisovatelky Anny Seghers a z roku 1944 o utečencovi v Pariži ho presunul do sučasnosti.Je to drama z 40.rokov 20.storočia s autami a ulicami 21.storočia a policajnymi uniformami.Film z toho všetkeho vytvara skutočne dezorientujuci a znepokojujuci učinok.Franz Rogowski hra utečenca Georga a Paula Beer hra Mariu,krasnu enigmaticku ženu,ktora ako všetci ostatni hlada cestu z Marseille.Tranzit je viacvrstvovy a inteligentny triler. (09.09.2019)

Christian Petzold točí zajímavé a neobvyklé filmy, několik jsem jich viděl. Zatím zůstává nepřekonána Barbara. U Tranzitu jsem přemítal, že mám pocit, že vidím film z druhé světové války, ale v současných reáliích. V půlce mi to nedalo a musel jsem si přečíst obsah, abych pochopil, že Petzold zvolil netradiční hru s divákem poukazujíce na některá zla, jež jsou nadčasová. Stojí za vidění. (04.09.2024)

LFŠ 2018, Film 17: Film o úniku před nacisty, zasazený v jakémsi zvláštním mezičasí. Policisti mají automatické zbraně, ale cestuje se především loděmi a vlaky. Hlavní hrdina se shodou okolností dostane do přístavního města Marseille, kde si musí vyřídit tranzitní povolení k cestě do Mexika. Do cesty se mu ale připlete žena, která však miluje jiného. Prostě taková Casablanca 2.0, až na to že tu není žádný humor. K tomu navíc režisér nasilně přidal dějovou linku s africkou manželkou hrdinova kamaráda a jejím malým synkem, snad aby zde měl i nějaké to etnikum. Naštěstí se zde nekoná žádné přirovnávání k uprchlické krizi počátku 21. Století, a pokud ano, tak jen v náznacích. (31.07.2018)