Utøya, 22. júla

Film sa nepokúša nič vysvetliť. nie je v ňom tipická dejová stavba- chýba záver a meno útočníka a mimo 1 vety ani jeho motivácia sa vôbec nezmieňujú. Možno tým pán režisér chcel poukázať na nezmyselnosť podobných činov, neviem. Čo je skoro isté, je že americký remake bude lepší ako tento film, lebo on nepochybne bude viac pracovať s emóciami divákov. Toto mi prišlo ako čistý a morbídny voyerizmus. Do kina sa na to neoplatí chodiť. (19.09.2018)

Strach, panika a logicky nelogický boj o život... Nic víc v tomto pojetí notoricky známé tragédie hledat netřeba. Filmu je vyčítáno, že nepokládá otázky a nenabízí odpovědi. A já se ptám, raději pouze sám sebe, jaké otázky bych si v dané situaci kladl krom "Co se to sakra děje?". Film není o Breivikovu motivu a mám dojem, že samotní tvůrci se mu ani věnovat nechtěli. Sugestivní a velmi nepříjemný divácký zážitek. Ač film nesází na explicitní vyjádření a krve je poskrovnu, od žaludku vám dobře nebude. Pocitový film a je na každém jednotlivci, jestli danou hru přijme nebo ne. Samoúčelné? Dost možná (telefonát od matky - zemřelé dívce - určitě). Ale já těm děckám věřil... (21.09.2018)

Filmu se rozhodně nedá objektivně upřít autenticita a syrovost, bez ohledu na to, jestli divák sympatizuje s politickými názory členů jakéhosi levičáckého "Svazu dělnické mládeže". Ale sledovat několik fiktivních postav, kterak se hodinu a půl krčí schovány v lese nebo pod útesy, přičemž občas okolo proběhnou nějací jiní ječící lidé a v pozadí bouchají petardy, mě opravdu nebavilo. (23.12.2021)

To, že režisér nechtěl oslavovat magora se samopalem a tak se rozhodl jej po celou dobu neukázat mi ani nevadí, díky perfektním hereckým výkonům a počátečnímu chaosu a strachu má film výtečnou atmosféru. Člověk měl pocit, jako by tam s nimi opravdu byl a ta tíha z neznámého nebezpečí šla z plátna až k vám do obýváku, navíc jsem jezdil deset let na tábory jako děcko a pak několik let i jako vedoucí, takže o to mi byl děj a postavy blíž. Jenže režisér tuhle laťku drží jen do chvíle, kdy postavy lehnou na mech a pak je cca deset minut úplně zbytečných a zdlouhavých a poprvé se začnete ošívat a tahle nevyrovnanost vás provede celým filmem. Deset minut nedýcháte a pak se deset minut nudíte u bezvýznamně dlouhých dialogů při kterých nefunguje ten strach z blížící se smrti v podobě šíleného střelce. Když se děj rozjede a nabídne emoce v podobě umírající dívky, zase to trvá pár minut a hlavní hrdinka se sekne s podivným klukem u skály a nastane patnáct minut dlouhý dialog opět úplně o ničem. V tu chvíli jsem byl na 3*,ale konec mi to vynahradil. To jsem upřímně nečekal i když se to možná pro někoho zdálo jasné, já z tý rány (doslova) byl příjemně v šoku, jaký způsob si režisér vybral, jelikož hlavní představitelka si opravdu získá vaše srdce svojí lidskostí. O patnáct minut bych to zkrátil a střelce ukázal aspoň v jediném záběru na konci, aby zlo dostalo svoji tvář. Místy nevyrovnané, ale díky efektivnímu konci přeci jen nadprůměrně udělaný film podle skutečnosti. Slabších 70%. (05.04.2019)

Já nevím, nějak mě to nechytlo. Van Santův tematicky spřízněný Elephant mě před lety sevřel pod krkem a až do závěrečných titulí nepustil. To se tady nestalo. Asi jsem čekal větší peklo (viz Saulův syn), tohle je spíše lehce strojené melodrama bez autorsky důraznějšího tahu na bránu. Uvidíme, jak se s tím ještě letos popere Paul Greengrass. Zatím vše nasvědčuje tomu, že by to mohla být ta pravá trefa do černého. (18.09.2018)