Toni Erdmann

Tentokrát jsem seniorům kazil věkový průměr v Evaldu, ale kdybych třeba zůstal stát v uličce, na prdel by mě to asi nesložilo. Jasně, že bych byl rád, kdyby se podobně kvalitní filmové sondy vrtaly i u nás, ale spíš mě potěší, když na rozdíl od Toniho nebudu postupem času používat humor taky jen jako lék na smutek. Jo a díky za tip na párty, to se o Silvetsru budou kamarádi divit... (24.11.2016)

Mohl bych se tady rozplývat nad tím, jak se německým tvůrcům podařilo naložit se závažným životním tématem, ale lhal bych. Na to, aby mi někdo sdělil, jak rozdílný pohled na život mají otec s dcerou, snad není třeba točit téměř tříhodinový film, ve kterém se v mnohých záběrech neděje vůbec nic. Snad bych snímek ohodnotil lépe, ale stopáž ho doslova zavraždila a nechybělo mnoho, abych to odnesl i já. Musím však ocenit výborný převlek v závěru filmu, na který mohu říci jedině Fish On. (17.06.2017)

Toni Erdmann hledá cestu ze samoty a s falešnými zuby v hubě (někdy marně) vzdoruje odcizení. Jeho svět pomalu odchází, do nových pořádků ale zvědavě (a otravně) dloubá, jak malý kluk klackem do kupky hnoje. Dění málokdy hodnotí, to nechává na nás, kteří mu koukáme přes rameno, případně přes rameno dceři Winfrieda Conradiho. To hlavně její život řízne do kůže. Takovým tím nepříjemným způsobem, jako stéblo trávy nebo list papíru. Výkonná, racionální, cílevědomá sebevědomá, ztracená, rozbitá, rozklížená... Na její oslavu narozenin asi nikdy nezapomenu - a už na ni nikdy nepřijdu. Ne že bych předpokládal, že by mě snad příště pozvala. Toni Erdmann, svědek globalizace osobních mikrosvětů, takovej podivnej brouk, krásně nedokonalý, můj nový hrdina. (23.05.2017)

Mohla jsem se předem spolehnout, že tohle bude stoprocentně dobrých fimů (byť stopro dobrý ještě neznamená vrcholně nepřekonatelný) - to je skvělý pocit i proto, že ho dnes dovede oprávněně vzbudit jen málo tvůrců - většinou se člověk trochu obává, že se v jednu chvíli se sebou spokojí a přestanou se překonávat, stanou se zavedenými symboly a usnou na vavřínech. Tady to prostě víte, že se to nestane. Na to je příliš vynalézavá, fascinovaná a provokovaná materií života i vlastními schopnostmi, svými i druhých. *** Čímž chci hlavně říct, abyste neopominuli shlédnout i předchozí smínky Maren Ade. Jak se vyvíjí, tak se neopakuje, a v nových a nových, zjemnělejších i odvážnějších a sebeironičtějších tazích krouží kolem jediného důležitého tématu - lidských vztahů a opravdovosti prožívání - s čím dál větším zaujetím a uvolněnějším tvůrčím potenciálem sleduje a předvádí, jak se oboje navzájem vychyluje v nesmířenosti, ovlivňuje v boji se sebou a harmonizuje v přijetí. *** Na druhou stranu musím dodat, že přestože si tu Maren Ade vzala bez obalu na mušku trapnost samu, a často ten druh trapnosti, který se prostě nevykoupí ničím a je nutno ho jen přestát, a zcela jistě to musel být i její vnitnří boj nejen při natáčení, ale vůbec, po čase z filmu i díky tomu, jak dál rezonuje mediálním prostorem, tak jako tak zůstává dojem, že drtivé většině lidí se zalíbil ze špatných důvodů, že je prostě bavil jakožto film plný gagů a absurdní komiky. A to je špatně, v tom případě se Maren Ade tristně nepodařilo komunikovat, co zamýšlela neboť jinak by se lidé museli bezprostředně po shlédnutí a ještě dlouho po něm uvnitř sebe i navenek nepříjemně a svědivě ošívat. Ujímám jednu hvězdičku právě za to. *~~ (09.10.2016)

Hluboký význam, k němuž vedla proklatě dlouhá cesta. Vztah otce a dcery, jemuž tvůrci věnovali 160 minut artového času. Nebýt oslavy narozenin (a nahé Ingrid Bisu), asi by se mi dostatečně nelíbila ani jedna scéna. Začátek je divácky hodně náročný, ale navádí nás do situace, kdy se Toni objeví na večírku. V tu chvíli jsem čekal, že začne coby mentální kouč udávat rytmus všemu a všem, překope život Ines naruby, a udělá z ní nejlepší korporátní zaměstnankyni, která pak následně ovládne celý rumunský průmysl. A to se nestalo, jenomže to se dozvíte až když běží titulky. Divnější film jsem hodně dlouho neviděl. Je to naprosto autentické, citlivé, zajímavé, a taky nudné, praštěné a skandální. (01.02.2017)