Ohrozenie Britanniku

Viděl jsem tento snímek poprvé jako kluk a nedávno si ho téměř po 40 letech pustil a musím uznat, že je to pecka i teď. I když je to ve srovnání s dnešními filmy pomalé, má to neskutečnou atmosféru. Bohužel tolik vychvalovaná závěrečná scéna s rébusem červený nebo modrý je absolutní slabinou. Kdyby se hlavní pyrotechnik spletl, ostatní by se nikdy nedozvěděli, že se sám rozhodl jinak a šli by opačnou cestou... (02.05.2021)

60% - Jako dítě mě to dost bralo. Teď už míň, ale pořád dobře napínavé. Který drát mám přestřihnout - modrý nebo červený? Nevím, jestli je tohle první film, kde se toto dilema řešilo, ale viděl jsem to od té doby již několikrát a už to na mě působí jako klišé. Zde jsem to viděl poprvé a ani jsem nedutal. (03.08.2008)

Moje hodnocení asi nebude úplně objektivní. Miluju lodě, ale mám mořskou nemoc. Ve filmech jí ale nevnímám a nevadí mi to. Jenže tenhle film jsem viděla s kocovinou, takže jak se tam ta loď pořád houpala, tak jsem musela pořád zavírat oči, protože mi z toho bylo ještě víc zle. Spoustu scén jsem tedy vnímala jen slovy, co se říkalo. Ale ty napínavé scény jsem si nenechala ujít a docela mě bavily. Předpokládám, že přestřižení drátu u bomby tady možná poprvé vzniklo. Zajímavé. (27.01.2013)

Pyrotechnici to mají blbý už tak dost. Modrej nebo červenej? Modrej nebo červenej? :-D Ale snažit se vyzrát na intelektuálně namachrovanou bombu, sestrojenou zhrzeným géniem přes nástražné systémy, to vyžaduje už sakra klid na práci. A ne sebou (a sudy s bombami) nechat houpat na palubě zaoceánské lodi! To pak hrozí, kromě obligátního roztrhání na cimprcampr, taky ta blbá mořská nemoc. Napínavý, nervózně tikající a sem tam i vybuchující příběh, se zajímavými charaktery všech postav. Těch přeživších i těch nedopatřením rozsekaných na cucky. Praotec všech filmů, kde se stříhají červené či modré dráty. (08.12.2013)

Klasika z dětství, kterou jsem viděl v době, kdy jsem ještě neznal ani Hopkinse, natož Harrise nebo Sharifa. Film, který je pramáti všech těch pyrotechnických scén či celých filmů 80-90. let, který přišel s přestříháním modrého/červeného drátu a který si půjčil pro jednu skvostnou epizodu MacGyver. Čekal jsem, že tomu napálím 4-5*, ale ono to opravdu nepěkně zestárlo. Jsou tu samozřejmě plusy - veškeré scény s deaktivací bomb jsou perfektně vymyšlené, napínavé a fungují. Funguje i Richard Harris jako samolibý, cynický i pochybující pyrotechnik a jemná kritika vlády. Ostatní herci (a jejich postavy) jsou ale nevýrazní, k tomu ošuntělý britský vizuál. Pátrání prakticky neexistuje a odhalení pachatele je dílem náhody. A hlavně režisér po vzoru katastrofáků neúnavně stříhá napínavé scény s pohledy na "obyčejné lidské osudy", které nejsou ničím zajímavé a brzdí děj. Ve výsledku napětí a atmosféra na nule a celkově jsem se víceméně nudil. Bez falešné nostalgie si to víc jak 3* nezaslouží. PS: Stejně jako v Pohled společnosti Parallax se tu prvně objevuje první videohra na světě Pong :) (11.04.2023)