Vrahovia mesiaca kvetov

Miluji filmy, který ve mě po svém končení ještě kvetou. Schválně jsem šel z Imaxu domu pěšky a ještě delší cestou, abych si mohl tohle souznění s filmem náležitě vychutnat, project si v hlavě některé scény, dialogy nebo pohledy, řeč těla a jiné další herecké indegrience, které mají pánové De Niro a DiCaprio bezdný vak. Marty nikdy nepatřil mezi vypravěče, který by řešil pojem "čas" až si myslím, že občas by u některých scén v tomto filmu neškodil přichod Hujera a Martyho točící stále jednu scénu utnul "pane režisére už je čas", ale jinak nemám moc co vyčíst. je to taková ta poctivá filmařina, která postupně mizí - tzn. kamera, hudba, velmi kvalitní dialogy, dokonale trefený exteriéry i interiéry a opravdu mimořádně precizní herecké výkony, tady si myslím, že De Niro se nám koukne z nominace na Oscárka, jestli ho bude mít nebo ne, v tuto chvíli netuším, ale v zabijácích jeho talent rozkvet jako už dlouhé měsíce ne. Samozřejmě Leo výbornej a Lilly Gladstone taky skvěle trefila svou postavu- ne skvěle, ale dokonale. Film je o skutečných lidských zrůdách, který kvůli penězům nejsou schopny vnímat rozdíl mezi lidským životem a hovnem. Pokud jde o menší minusy ocenil bych méně postav ke konci, ale to zase vyvažuje menší plus v podobě originálního a hravého epilogu. Jo Marty, pořád si užasnej vypravěč a talentovanej režisér ze starý dobrý školy, když film byl ještě filmem a ne spotřebním zbožím pro tísic VOD služeb. (18.10.2023)

Fargo 1920: White guilt done right. Strhující to není, vynikající nesporně ano. Chtě nechtě to působí jako minisérie omylem puštěná v kuse, dvě a půl hodiny si to stylově dává sakra na čas se vším a v závěrečné hodině po změně stylu je to naopak zkratkovité. Jeden z těch snímků, které měly být buďto o poznání kratší (a vynechat celé linie) nebo naopak výrazně delší (a plně se každé věnovat). (20.10.2023)

Je otázne, či by sa malo na podbne závažných témach experimentovať takto agresívnym spôsobom. Vzľadom k tomu, že sa zvolila forma dramaturgie, keď sa film vyhýba akýmkoľvek tradičným postupom budovania atmosféry a emócií, išiel tento kus z dielne legiend úplne mimo mňa. Veľké sklamaie a negatívne prekvapenie roku. (04.11.2023)

Martin Scorsese a Eric Roth proměnili průměrnou, rozháranou knihu ve velký americký román. Zabijáci rozkvetlého měsíce jsou monumentální, mnohohlasou a nadčasovou kronikou úpadku společenství, které si sice uvědomuje, že svým chováním připravuje příští generaci o budoucnost, ale touha po bohatství je silnější než láska. Je to temné, pomalé a pocitově delší než třeba Irčan, ale ta délka, díky které postupně pronikáme do místní komunity a z první ruky pak sledujeme, jak se chamtivost a cynismus postupně a samozřejmě rozpínají nad krajinou, zapouštějí kořeny a zažírají se postavám pod kůži, má své opodstatnění. Po celou dobu se přitom nacházíme v blízkosti sebevědomého, zdánlivě všemocného, v jádru přitom docela banálního, někdy komicky tupého zla, jehož náležité potrestání se zdá dost nepravděpodobné, což je přesně tak frustrující a vysilující, jak Scorsese nejspíš zamýšlel. Hlas dobra je oproti tomu oslaben nemocí a podávanými „léky“ a omezuje se na vyjmenovávání toho, kdo zemřel (což už je takový Scorseseho trademark). Přesto má – i díky důstojnosti, která vyzařuje z Lily Gladstone – ve vyprávění centrální, totiž svědeckou roli. Zabijáci jsou především, a závěrečné cameo režiséra nás ohledně toho nenechává na pochybách, obžalobou vrahů, jejichž existence měla být z americké historie ideálně vymazána (protože z jejich zločinů mnozí profitují dodnes), a důrazným vznesením nároku na navracení lidskosti těm, jejichž životy byly před desítkami let zredukovány na pár tisíc dolarů. ___ Scorsese svůj žalozpěv režíruje s jistotou mistra. Efektními nájezdy kamery a plynulými steadicamovými záběry tentokrát šetří. Spoléhá na herce a cit Thelmy Schoonmaker pro rytmus. Jako zpráva o podstatě amerického kapitalismu by jeho ponor do temnot mohl být časem stejně zásadním dílem jako Obr (1956), Tenkrát na Západě, Kmotr nebo Až na krev. Prohlubovanou beznadějí a atmosférou nenávratného rozkladu mi to zároveň připomnělo Tárrovy filmy. Ne, v kinech to tenhle doklad, že i po sedmdesátce můžete natočit své opus magnum, nebude mít lehké. 90% (19.10.2023)

Vlastně typický Scorsese, když jej nikdo nehlídá. První půlhodina osvěžující náhled na úplně neznámé kapitoly dějin, pak příšerná rozbředlá táhlá nuda s šíleně televizním lookem. Kolik že to stálo ? 200 mega babek ? Ahaaa.... Není to špatný, ale Sheridan ve Wind River nebo 1883 a 1923 ukázal daleko lépe. To samé bravůrní Až na krev... (10.12.2023)