Cobra Kai

Co je pro mě nejvíce s podivem je fakt, že si původního Karate Kida vlastně ani nepamatuji, natož abych byl fanouškem. Tento sequel mě však přesto naprosto dostal a považuji ho za jeden z nejlepších seriálů poslední doby, kde i neznalost původního díla vůbec nevadí. Málokterému dílu se podaří perfektně vybalancovat a vytěžit jak sentiment osmdesátek, tak moderní prvky současných seriálů. Snažil jsem se přijít na to, proč se mi seriál tak líbí, potažmo proč je tak dobrý: nostalgie samotná již dnes nestačí. Tvůrci však prozíravě, ba moudře začlenili několik stěžejních prvků. Zaprvé, zaměřili se rovnoměrně jak na starou generaci tak na nově příchozí, čímž efektivně přilákali v podstatě všechny majoritní divácké skupiny. Dále tu zafungoval humor, který se nebojí si dělat srandu z originálu i z dnešní, někdy dusivé, politické korektnosti (zvlášť z pohledu postav starší generace). Karate jako takové doznalo zlepšení, i když bitky ála Daredevil nečekejte. Mistrovský tah však byl zaměřit se tentokrát na Johnnyho (William Zabku) jako nového protagonistu. Má jednoznačně největší charisma i herecké vlohy (zvlášť očima hraje výborně) a svoji roli ztrápeného senseie zvládá s bravurou. Vlastně celý cast je na jedničku, navrátivší se oduševnělý Macchio má také své kouzlo a mladá garda má talent. Když si Johnny v prvním díle poprvé nandal černou čelenku a zaujmul bojovou pozici, načež se objevilo stylové logo Cobra Kai, zažil jsem cosi podobného nirváně. (29.09.2020)

Uff, tak to bylo šmakózní... osmdesátky se vrátily a já se slzou v oku sledoval oba kluky po tolika letech, jak a kam se dostali, jak se vyvinuli a co s nimi udělal čas. Padesát dílů jsem si užil jako málokdy před tím. Jasně, občas se dostavily slabší chvíle, zejména ve třetí sérii a Ralph byl někdy na zabití (kdybych dostal litr za každou zmínku o Miagim, byl bych na tuty milionář...), nicméně Vilda Žabka a posléze démon Thomas Ian Griffith vše zachránili a jen a jen díky nim, se seriál nestal trapně moralizujícím naivním produktem pro mládež a dospěláky. (09.12.2022)

Není to jen nostalgie a opakování. Tohle je o úhlu pohledu, o tom kam člověka vítězství a prohra může dostat a že všechno není jen černé a bílé. Do turnaje jsem byl naprosto nadšen perfektním scénářem (který dialog neměl smysl?), pomrkáváním na staré fanoušky, ale i novými pohledy (existuje pohled, v kterém je šikanující Johny ten outsider?). Turnaj pro mě byl trochu zlom, kdy jsem si řekl, jak tohle skončí a kudy to půjde a přesně to se stalo, ale scénáristé se pomalu vrací k tomu jednoznačnému rozdělení a to mě trochu mrzí. Doufám, že si opět uvědomí, že celé to kouzlo není v tom, tihle jsou špatní a tihle dobří, ale v tom, že každý má svojí cestu a každá situace má více úhlů pohledu. Po dlouhé době jde o seriál, který na mě působí lidsky, přirozeně a elegantně se každým dílem posouvá. (03.10.2020)

Karate Kid: The Legacy. Nejpříjemnější seriálové překvapení roku. Nechápu, jak někoho vůbec mohlo napadnout natočit seriálové pokračování Karate Kida po třiceti letech. A už tuplem nechápu, jak se to mohlo tak povést! Zabkův stárnoucí Johnny Lawrence je přesně ten typ zábavného cool losera, kterého nejde nemít rád (hlavně kvůli jeho humpolácké 80's povaze, která si s dnešní dobou příliš netyká). Kupodivu to ale vůbec nestojí jen na něm - snad všechny postavy (i ty vyloženě okrajové) tu mají své místo a dokáží být velmi zábavné a různými způsoby sympatické. Abych se tu zbytečně zdlouhavě nevykecával - Cobra Kai je nejlepší současný "rodinný" seriál, který velmi dobře ukazuje, jak mohou křivdy minulosti i po mnoha letech plodit a přiživovat křivdy nové (a leckdy mnohem hlubší, osudovější a tragičtější). Současně je to možná nejlepší současný teenagerovský seriál, kde se kromě obligátních lásek a zrad nečekaně působivě a uvěřitelně tematizují dnešní podoby šikany mezi dětmi a mládeží. A nakonec je to asi nejlepší seriál s tematikou bojových umění. To je ale spíš kvůli chabé konkurenci, a proto, že karate (a s ním spjatá filosofie) zde ani omylem není ústředním motivem, ale je pouze jedním z mnoha. S01: 85 %; S02: 85 %; S03: 85 %; S04: 80 %; S05: 80 % (27.09.2020)

První série hodně překvapila. Způsob jakým tvůrci pracují s původními charaktery je naprosto bezprecedentní. Jednoduchý příběh původního filmu, kde byla hranice mezi dobrem a zlem zcela jasná, je převrácen naruby nahlížením dané situace z pohledu všech zúčastněných. A je to napínavé, vtipné a dojemné zároveň. Přitom to není žádné "umění" - teenagerská lovestory je plná klišé, a celé to působí trochu nízkonákladově. Ale to je úplně jedno, protože manipulace s emocemi je tu tak chytrá, že se při finální bitvě na konci druhé série všechno zúročí, a ten rok čekání na další sérii bude hodně dlouhý... (a ještě bych podotkl, že zatímco v první sezóně působily souboje celkem legračně - choreografií i střihem, tak ve druhé je to zcela jinde - nekompromisní, tvrdé, měřítkem až nerealistické...). (01.06.2019)