The Nagano Tapes
Réžia:
Ondřej HudečekHrajú:
Dominik Hašek, Jaromír Jágr, Petr Svoboda, Robert Záruba, Ivan Hlinka (a.z.), Slavomír Lener, Michael Žantovský, Roman Hamrlík, Martin Straka (a.z.) (viac)Obsahy(1)
Olympijský hokejový Turnaj století v Naganu 1998 trochu z odstupu a nadhledu v dokumentu Ondřeje Hudečka. (Česká televize)
Videá (1)
Recenzie (476)
Aha. Tak tohle je ta událost, kvůli který se v devadesátým osmým přepisovaly dějiny. Tohle je ten památnej hokejovej zápas, kvůli kterýmu nakonec nebyl Adolf Hitler černoch. Proto tehdy neobjevil Ameriku španělskej masér Enrico González. Tak kvůli tomuhle si Severní Korea nepodrobila většinu Evropy. Záruba měl tenkrát držet hubu a vysrat se na veškerý přepisování dějin, člověk v tom má akorát bordel. Mně tenkrát bylo sedm, matně si vzpomínám, jak fotr zrovna mlátil matku a pak řval po celý garsonce: „Ty píčo, Svoboda to dal, to mě pojeb!" Dodneška na to vzpomínáme s modřinou v oku. Nejvíc mě pobavil neprůstřelnej Dominátor, kterýho fanaticky úctívaj po celý planetě, i malí křováci na jihu Chile si pinkaj klackama šutry do zhnisaných rán a u toho hučej Haškovo jméno, a ta slovutná legenda si v tady v Práglu točí tutoriály pro autisty, jak správně do skleničky nalívat jeho Smarty drink. To je tak, když dvacet let dostáváte pukem do lebky. Jako jo, pěkný, ale na můj vkus přehnaně nasládlý. Kdyby to aspoň nebylo tak starý, člověk nemůže věčně oslavovat něco, co se jednou kdysi povedlo. Já si taky každoročně nepřipomínám svůj jedinej pohlavní styk. Ale co se hodnocení týče, obchodník s vlastenectvím, imigrant Okamura s maminkou z Moravy, by z vás měl orgasmickou radost. ()
Sledování hokeje je zbytečná a nudná činnost, které mě bavila akorát tak když mi bylo dvanáct. Co čert ale nechtěl, zrovna tou dobou jsme vyhráli v Naganu, a já si dodnes vzpomínám jak jsem jako malý capart u dědy na vesnici nadšeně sledoval přímý přenos. Takový zážitek rozhodně při sledování Nagano Tapes pomáhá - ale kupodivu, ten na něm ani náhodou nestojí. Nehraje na vlnu nostalgie, kterou nepochybně cítí každý kdo tu olympiádu zažil, ale rozumně dokumentárním, a zároveň velmi dramaticky uchvacujícím stylem pro nezúčastněného člověka zkoumá veškeré pozadí, které kolem tehdejšího vyvrcholení hokejového klání rozhodně nebylo jednoduché. Včetně věcí, které jsem tehdy jako dítě ani nedokázal pořádně vnímat, a současní cizinci je vůbec neznají, tedy hlavně "osudovost" setkání čechů s rusy, s backgroundem dlouhé okupace a revoluce. A ještě důležitěji včetně pohledů, které se značně vymykají běžným sportovním dokumentům - pohledy opačných stran, vzpomínání poražených soupeřů tu má víc prostoru než čeští hráči. A že mnohdy ty jejich emoce nejsou slabé ani po těch dvaceti letech. Je vidět že film vznikl v americké produkci, a že Ondřej Hudeček svými kvalitami český filmařský rybníček daleko převyšuje - doufám že za mořem už zůstane, protože u nás by se jeho talent jen dusil rigidním producentským prostředím a nedostatkem jak prostředků, tak i dostatečně nekonzervativních diváků. 9/10 ()
Jeden z těch filmů, na který se prostě žádný Čech nemůže dívat objektivně. Pro mě neskutečný nával emocí. V dokumentu, zaznělo, že každý si pamatuje, co ten den dělal, mi bylo 8 a dodnes si pamatuji, s kým a kde jsem se na finálový zápas dívala a jak moc jsme to všichni prožívali. Výborný dokument, navíc naprosto bravurně vypointovaný, kdy vám je na začátku zobrazen osobní příběh někoho, aby to pak na konci do sebe zapadlo a diváka dokázalo dostat do kolen, aneb u bonusové kazety jsem měla husinu, něco, co by nenapsal ani Hollywood. ()
Fantastický a hlavně silný dokument i pro někoho jako já, kdo to ani nemohl zažít, protože ani nebyl na světě. Ta úžasná atmosféra prosakuje přes obrazovku. Moc hezky a zábavně natočeno, beze srandy držím palce na Oscara. Věřím, že tenhle dokument zaujme i ve světě. Kéž by takhle vypadaly všechny dokumenty. 9/10 ()
Galéria (10)
Zaujímavosti (18)
- Na podvozku letadla je napsané: „Rozdíl mezi možným a nemožným je jen v míře lidského odhodlání...“ (Duoscop)
- Olympic Channel chtěl, aby co nejvíce účinkujících mluvilo anglicky, ovšem když to tvůrci s některými zkusili, nakonec raději zvolili pro ně přirozenou češtinu. (JoranProvenzano)
- Producenti filmu hledali českého režiséra a Ondřeje Hudečka našli přes internet na základě úspěchu jeho filmu Furiant (2015) na festivalu Sundance. (JoranProvenzano)
V tomto případě je zkrátka 5* málo. Je samozřejmě jasné, že pro lidi, které hokej nezajímá, případně pro jiné než české občany nebude mít Hudečkův počin takový ohlas, avšak u mě, jakožto letitého fanouška, má vysokou hodnotu. Slovo Nagano je dodnes synonymem úspěchu a zlaté medaile, zní téměř až magicky a jeho význam narůstá s přibývajícími lety a s nimi spojenými neúspěchy, resp. ubývajícími úspěchy české hokejové reprezentace. The Nagano Tapes jsou unikátním dokumentem v tom ohledu, že reflektují i výpovědi zahraničních komentátorů a aktéru posledních zimních olympijských her 20. století. V dnešní době se již zdá takřka mýtické a nemožné, aby malá země jako je ČR dokázala porazit v řadě za sebou 3 velké hokejové velmoci v plné zbroji, navíc na "turnaji století", turnaji, v němž poprvé nastoupili ti nejlepší z nejlepších, hráči z NHL. Již při pouhých pohledech na soupisky všech zúčastněných týmů (těch patřících mezi hokejové země) se tají dech. Ta jména a sláva, která je poplatná jejich výkonům! USA či Kanada s tolika hráči, kteří se později stali členy Síně slávy, Rusko se všemi svými kanonýry, kontext doby a proces sestavování českého výběru, motivace odčinit propadák na SP 1996, to vše dodává Naganu punc jedinečnosti. Při sledování záběrů z jednotlivých utkání, která člověk již nespočetněkrát viděl a rád si je připomíná, se i po 20 letech stále tají dech. Nelze nekroutit nevěřícně hlavou nad zákroky Dominika Haška, nekochat se herním projevem party kolem Růžičky, Straky, Jágra, Ručinského či Reichela a nedojímat se nejen radostí z našich úspěchů, ale také nad žalem z prohry u zcela zlomeného Waynea Gretzkyho po prohře na nájezdy v semifinále. Tato historie i dnes dokáže silně zapůsobit a jen potvrzuje, o jak výjimečný turnaj se jednalo. V ČR se zastavil čas, národ se semkl a jednomyslně fandil svým hrdinům všude, kde to šlo. My, co jsme to zažili, můžeme být vděční za tohle štěstí, které se nám poštěstilo prožít a sdílet. Pravda, že já, toho času čerstvě školou povinný, jsem si závažnost a význam rodícího se úspěchu příliš neuvědomoval a v širších souvislostech mi vše došlo až o pár let později, ale vzpomínky na sledování zápasů místo výuky nelze z paměti vymazat, podobně jako vysílání příletu šampionů. O Naganu by se dalo psát dál a dál. Celá řada výroků osobností účinkujících v tomto dokumentu by stála za zmínku a rozebrání, avšak to bychom tu byli ještě dlouho. Za zmínku stojí třeba úsměvná glosa kanadského trenéra Marca Crawforda, že na svém náhrobku bude mít napsáno "Ten vůl, co neposlal na nájezdy Gretzkého". I po tolika letech si každý fanoušek vybavuje legendární a již zlidovělé hlášky českých komentátorů, ale taktéž rozhovory s nejen našimi hokejisty, před očima má celou řadu akcí, ať už útočných či defenzivních, pamatuje si i nejrůznější fotografie a samozřejmě pak triumfální návrat do domoviny, oslavy a tiskovou konferenci. Zlatá olympijská medaile z her v roce 1998 předznamenala naprostou dominanci českého hokeje na přelomu století a nyní nezbývá, než věřit, že se zlaté časy jednou (a snad brzy) opět vrátí... () (menej) (viac)