Adela ešte nevečerala

Papej, Adélko, papej. Už jsi dlouho nic nehamala. Ještě, že ten hafík měl skoro metrák...... Jedna z najvtipnejších komédií (paródií) čo som kedy videl. Milé na tom je, že má vymyslený vlastný príbeh (napríklad ako prvé dve časti Bláznivých striel) a tak neparoduje konkrétne scénky filmov (ako to robia už tie dnešné paródie, ktoré parodujú celé filmy). Skvelí herci, hravé nápady, všadeprítomný humor (nadhľad), milé triky a pútavý detektívny príbeh. Adéla ještě nevečeřela by sa mohla smelo rovnať aj so západnou zaoceánskou tvorbou. Je to jednoducho klenot..... Přejme vědě slávy více, nejvíce však botanice. (13.09.2011)

Nikdy som tejto klasike neprišiel na chuť. Keď si to porovnám napríklad s takým Vrchní, prchni, tak tam je čo situácia to gag. A tu som sa sem tam pousmial, zhodnotil veľkých hercov na jednotku, ale ako paródia mi to teda neprišlo ako šperk, pri ktorom sa budem chytať za brucho. A že by bolo za čo chytiť. (08.03.2022)

Jedna z najlepších československých komédií upúta hlavne svojskou výtvarnou stánkou (pasáže s kvetinou ako od Švankmajera) a krásnou výpravou. Film sa odohráva v starej Prahe a dosť si ju užijeme. Najmä Ledvinov výber kultúrnych pamiatok má niečo do seba :) Možno to chcelo celú sériu filmov, v závere tvorci ukázali niečo, čo dnes možno vídavať v amerických blokbasteroch (predloha dvojky). (28.01.2007)

K tomu nejlepšímu, co česká kinematografie vyprodukovala, patří trojice parodií velezkušeného režiséra Oldřicha Lipského a scénáristy Jiřího Brdečky. Vedle Limonádového Joa (parodie na westerny), Tajemství hradu v Karpatech (parodie na románový svět Julese Vernea) vznikla jako druhá v pořadí právě Adéla ještě nevečeřela, parodie na levné ,,šestákové" detektivní romány. Spolu se stylizací zrychleného světa němé grotesky, plné gagů a situačního humoru, se ústředním leitmotivem a hlavní estetickou složkou filmu stává dokonalé napodobení dějových klišé brakových detektivek i přidružených pokleslých žánrů (červenou knihovnu například paroduje osudové vzplanutí Nicka ,,Ledviny" Cartera a slečny Květušky Bočkové). Specifickou složkou humoru je humor jazykový - usazení celého filmu do 19. století, doby národního obrození, a s tím spojené použití některých příznakových slov a spojení je nosným pilířem filmu - např. puristické tendence (Nick Carter díky své příručce Česky snadno a rychle hovoří o lučbě a silozpytu...), použití příznakové fráze v běžné řeči (,,Ach, jak jsem rozvrkočena..." ,,Perfidní čmuchale!"), zaměňování slov na základě podobnosti (,,babočka jenerál, dědečku...") atd. K tomu, že film nezestárl, přispěly nemalou měrou také geniální animace a trikové postupy Jana Švankmajera, stejně jako nebývalá výpravnost celého snímku. Stejně tak architektonické a především výtvarné usazení do uměleckého slohu secese. Pro filmové tvůrce, co se týče kostýmů, komparzistů atd., byla 70. a 80. léta 20. století doslova zlatými časy - po ideové stránce tomu bylo samozřejmě naopak. Přesto parodovat ,,západní" pokleslé žánry bylo dovoleno a bavit lid dokonce žádoucí. Vzniklo tak skutečně nadčasové dílo, které baví diváky již několikáté generace. Film, který nezestárl. Výjimečný film... (16.11.2006)

Řikal jsem si, že než se rozjede film, plácnu do sebe ještě jednu chlazenou kuželku Gambáče, jenže já se napil přesně v době, kdy Nick Carter odpovídá na otázku kde je Praha se znaleckým výrazem v obličeji : Ve Vídni ! V tu chvíli vyletělo pivo z mé držky na všechny strany. Po celou dobu trvání tohoto filmu jsme se už gambáče ani nedotknul, protože zábavnost snímku byla tak velká, že bych smíchy poprskal celou zeď, takhle mám poprskanou od piva jen postel a to mě nevadí, holkám totiž tvrdím, že je to novej parfém od Diora. (26.09.2007)