Nech žijú duchovia!

Tato pohádka je pro mě jedna z nejlepších která byla kdy natočena, krásné písničky, úžasná atmosféra a hlavně sympatičtí, jak dětští tak jejich zkušenější starší herečtí kolegové. Zároveň je zde patrný příjemný nadhled a humor. Tento film je i dnes jednoznačně nadčasová záležitost, jako ostatně každá podařená pohádka či film pro děti a nejen pro ně. (31.12.2010)

Stydím se, že jsem tenhle skvost úplně celý viděla až nyní, jako malá jsem prostě více žila animovanými pohádkami z videokazet. Písničky si budu v hlavě prozpěvovat ještě dlouho, u mnoha hlášek jsem se svíjela smíchy (malý Holý a jeho otázky typu "Nemáte něco na rány řemenem?" bodoval nejvíc), zkrátka skvělý rodinný film. A kdo napsal scénář? No jistě, pan Svěrák, to je prostě génius. (01.08.2012)

Film je spíše dětského ražení, teda ne spíše, ale je dětského ražení. Jako malý jsem ho zbožňoval, hlavně díky jeho hudbě a dialozích: "Tak už se neboj a poď" "no ale, když mě se chce jenom tak na půl" "jak jako napůl?" "No jako že vršek by šel a spodek nechce". Už je to pro mě taková klasika... mám malého bráchu, který prožívá to samé jako já za malda. (19.09.2004)

"Já prostě nic nevidím!" - "Když neumíš číst, nemůžeš vidět." ... "Já nejsem trpaslík!" - "A kdo to má jako pozna?" ... "Hořejšek by šel, ale dolejšku se moc nechce ."... "Hele volant, ten se mi hodí! A teď běž do svoji"... "Javor." - "Říká se jasan." ... "A co když tu je? . "Neexistuje!" ... "Stěžuji si svému stínu, kdo mě podá kopretinu, kdo mě srdce zahřeje, když mám na něm závěje?!" :o) Nestárnoucí klasika, která i po stém zhlédnutím bude stále dobrá :) (03.04.2009)

Na světě neexistuje lepší pohádka než je tahle. Je plná smíchu, radosti, dětské bezstarostnosti a pohodové atmosféry. Navíc Leontýnka byla úplně první holka na světě, do který jsem se platonicky zamiloval a když se poprvé ve filmu objeví, a začne zpívat "Stěžuji si svému stínu, kdo mě podá kopretinu, kdo mě srdce zahřeje, když mám na něm závěje" vždycky začnu ve svým pokoji hledat kopretinu. A jak tak čtu zdejší klučíčí komentáře a nebo jsem se ptal kluků u pivča, nejsem ani zdaleka jedinej z mé generace, pro kterýho byla Leontýnka první velkou filmovou láskou. Pokud chci alespoň na chvilku utéct do bezstarostného dětského světa, tak zábavnějšího a lepšího průvodce než pohádku Ať žijí duchové mít ani nemůžu. (30.04.2009)