Haškovy povídky ze starého mocnářství

Jaroslava Haška znají čtenáři především jako autora nesmrtelného „Dobrého vojáka Švejka". Méně je známo, že Hašek napsal velké množství povídek, v nichž svým nenapodobitelným způsobem ostře tepal zlořády společnosti rakousko-uherského mocnářství a později i první republiky. Scénáristé „Haškových povídek" vybrali z těchto povídek čtyři, které si především berou na mušku farizejskou dobročinnost, pokrytectví a korupčnost rakouských knížat, byrokratů, starostů, kaplanů a všelijakých správců, kteří všichni dohromady tvořili prohnilé základy mocnářství. Našim tvůrčím filmovým pracovníkům se podařilo postihnout geniální Haškův humor a smysl pro satiru a připravili tak divákům vskutku kouzelný pohled na dobu starého mocnářství. Filmový přehled 50-51/1952 (03.02.2008)

Povídky dosti proměnlivé kvality, první dvě mi přišly natahované, založené na kratších povídkách, které ždímají. Ovšem od okamžiku, kdy se na scéně objeví ve třetí povídce Marvan, přichází pověstná Haškova vtipnost a s ní úsměvné příběhy, protože nejen Tenkrát, ale i knedlíkový příběh splňuje nejvyšší kritéria chytré zábavy. (23.11.2013)

Zfilmované čtyři povídky Jaroslava Haška, mezi nimiž jak v písemné, tak ve filmovém zpracování vynikají Trampoty pana Tenkráta. Zde je to třetí povídka. Tenkráta hraje Ladislav Pešek a hraje ještě většího ňoumu než v knížce. Tady se do svatby nechal dovléct. Nejlepší byl když vytahoval vlas z dortu. Podle mě je to jediná zfilmovaná povídka, na kterou se dalo dívat a bavila mě. Ty ostatní i vlivem stáří filmu už jsou slabé. V první povídce vyniká pouze František Smolík v roli knížete, a to tím jak se snaží mluvit česky s německy přízvukem. Druhá povídka je podle mě ta nejslabší. Zapůsobí v ní jen Jiřina Šejbalová, a to tím jak je narvaná v šatech, ze kterých jí málem vypadnou prsa. A poslední čtvrtá povídka je o odsouzeném Emanu Fialovi, který dostal tři roky za to, že ukradl chleba a teď nechce ministrovat. Zajímavá je jen ta krádež, když stál před obchodem a rozmýšlel se, zda má ukrást chléb či ne. [861. hodnocení, 33. komentář, 74%] (03.10.2019)

Z Haškovy tvorby považuju za nejslabší dílo Švejka, zatímco za absolutní špičku Dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona, které čtu pořád dokola a dokola. Povídky jsou tak průměr, některé skvělé, zvláště ty poválečné, většina průměrných, celkem dost slabých. Všechny se vyznačují velmi těžkou zfilmovatelností, což se projevilo i zde. Přenesené na plátno se jeví jako zdlouhavé, navíc se z nich vytratilo kouzlo, pokud tedy papírový originál vůbec nějaké měl (tím myslím zejména Utrpení pana Tenkráta, která se v písemné podobě řadí k těm nejlepším). (16.01.2016)

Zpracováním nebo dějem žádná povídka vyloženě nevyniká, všechny čtyři jsou v tomto ohledu příjemně vyvážené. Třetí příběh se ovšem chlubí skvělým hereckým obsazením (jakmile Jaroslav Marvan a Zdeňka Baldová hrají manželskou dvojici, je to sázka na jistotu, no a k nim si ještě přidejte další neodolatelnou tragikomickou figurku Ladislava Peška) a ze čtvrtého přímo trčí výborný výkon úžasného Emana Fialy. Hašek by měl radost. (01.10.2017)