Jáchyme, hoď ho do stroje!

Další z mých nejoblíbenějších českých komedií. Pokaždé se u toho směju, i když jsem to viděl opravdu hodně krát. Tady zase musím vyzdvihnout vynikající výkon všeuměla Luďka Soboty. Bez toho svého harmonogramu by byl úplně ztracený. :D Opět tu narazíme na nespočet vtipů a hlášek: "Tak kdepak je ten prďola, co tady čepuje to pivo?" :D (31.01.2013)

První z cimrmanovských vesměs úspěšných filmů sedmdesátých a osmdesátých let minulého století přinesl již tehdy špičkovou podívanou a hned celou sérii zapamatovatelných scén a zlidovělých výroků. Výborné je i základní téma - venkovský dělník v Praze - i konfrontace prvních projevů managerské kultury (víc se o ní začalo u nás mluvit koncem šedesátých let). Stejně dobrým nápadem bylo prolnutí cimrmanů s ypsilonisty a klasickými herci. Pro mne osobně je velkým zážitkem "falešná kočička" Věra Ferbasová, jejíž tetička nepostrádá rozkošnou prvorepublikovou výstřednost, v níž cítím úsměvnou čapkovskou vlídnost všedního dne. Co proto tu také dostává iracionální víra ve vědu. Sečteno a podtrženo: crazykomedie se vším, co k tomu patří. Nezbývá mi než v úctě stanout před nesmrtelnými díly Japonce Uko Ješity, která nešlo přehlédnout. I "malá" velikost má totiž svůj nepřehlédnutelný formát. (05.11.2007)

Jáchyme, hoď ho do stroje (Joaquín, puso en la Máquina) je zajímavý především v pojetí aiónského boje proti nestandardnímu procesu chronologické výpovědi stavu věcí nadcházejících. František Koudelka (Francesco "Paco" Hilado) trpící Angelmanovým syndromem, přijíždí do města a zde právě začínají všechny peripetie s asimilací v raně normalizační společnosti. Překonává všechny překážky za pomocí rozpisu, který grafickými značkami znázorňuje, kdy se u něj bude Angelman projevovat více či méně. Projevy syndromu zvaného také Happy puppet neboli šťastná loutka jsou tak odvislé od tohoto scénáře, za kterým nejspíš stojí samotný Jáchym. Postava veskrze tajemná. Pacient František se ale setkává s celou plejádou pitoreskních postav jako např. Edou Hudečkem (Eduardo Folklórico), Blankou (Membrana), vilnou dvojicí podnikových terapeutů Karfíkem a Kláskem (Coliflor y Cerveza), prchlivým závodníkem Volejníkem (piloto Petróleo), svou tetičkou Marií Sýkorovou a jejím psem Gregorem (tiíta Mária Parus y su pinche coyote Gregorio) a zároveň celým svým bytím fatálně směřuje do tenat psychiatra Dr. Chocholouška (Dr. Galerida). Díky nešťastným okolnostem ohledně jeho tzv. happy puppet syndromu se dostane i do týmu zápasníků Judo za STS Chvojkovice - Brod (STS Sabina - Vado). Pointou je, že Jáchymovo chybou se Františkovi dostane do ruky úplně jiný harmonogram věcí budoucích. Zní to zamšmodrchaně, ale z toho chápeme, že (SPOILER) není možné, aby nám někdo naprogramoval život, neboť každý je svého štěstí strůjcem. (21.06.2012)

Luděk Sobota si touhle vydařenou komedií plnou nesmrtelných hlášek na sebe upletl bič. Už totiž od té doby nevytvořil lepší a silnější roli, a dá se říct, že už ani nevytvoří. Jeho František Koudelka, řídicí se předpověďmi dobrých a špatných dnů, nabízí mnoho hereckých poloh a obdivoval jsem ho jako nesmělého troubu v bufetu hledajícího způsob, jak si získat pozornost prodavačky, nebo jako absolventa kursů karate i neustálého soka psa Gregorka v boji o lepší postel. Řada hlášek už vlastně dávno zlidověla, stejně jako postava psychiatra Chocholouška, nebo Bédi Hudečka z autoservisu. Možná konec nebyl nejpovedenější, ale jinak to v režii Oldřicha Lipského dynamicky a neotřele šlape. 80% (05.03.2009)

Přestože je v tomhle filmu řada úžasných momentů a míst, z herectví neherectví Luďka Soboty je mi spíše trapno. To není skvělý výkon hereckého profesionála, ale zcela autentický projev naprostého amatéra, jehož "herectví" sice ve své době zazářilo nikoho a nic nevykrádající originálností, ale který bez jakéhokoli dalšího vkladu, v podobě skutečné schopnosti ztvárňovat filmové či divadelní role, časem nutně značně omrzí, jak ostatně dokládá jednoznačně sestupné hodnocení filmů v nichž si ještě Sobota stihl zahrát před tím, že producenti definitivně pochopili, že žádný comeback Luďka Soboty nepřijde přijít už ani omylem... (10.09.2006)