Jáchyme, hoď ho do stroje!

Luďka Sobotu opravdu nemusím a tohle je jedna ze dvou výjimek, kdy se mi jeho herecký projev líbil. Ve spojení s chytrým humorem scénáristické dvojky Svěrák-Smoljak a režijním umem Oldřicha Lipského vznikla nadčasová lidová komedie, která se pravidelně objevuje na televizní obrazovce a nachází stále nové diváky. Celkový dojem: 90 %. Řada scén z filmu zlidověla, osobně mám nejradši scény s psychiatrem Chocholouškem a se Smoljakem varujícím před škodlivostí úplatků. (14.06.2006)

Úžasný debut hned několika výrazných postav české filmové komedie - scénářem k tomuto filmu vstoupili do scenáristické branže Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak, kteří spolu od té doby stáli u vzniku několika klenotů české kinematografie a stali se etalony žánru, a v oblasti celovečerního filmu debutoval také v té době třicetiletý obecně ještě velmi málo známý komik Luděk Sobota, kterého do uvedení Jáchyma znali jen pravidelní diváci divadla Semafor. Po premiéře filmu se ovšem rázem stala z Luďka Soboty česká filmová hvězda a svou popularitu pak dobře prodal ještě v mnoha filmových snímcích, než ji zcela rozmělnil účinkováním v různých estrádách a zábavních show... Co je ovšem nejzajímavější, je kreativní vitalita a doslova smršť vtipů, hlášek a gagů, kterou dvojice Svěrák-Smoljak zahltila svůj debutový film. Přistoupíme-li na to, že jde žánrově o crazy komedii (velmi silným aspektem je tu však satirický rozměr, jakož i možný subžánr, dobově typická sociální satira...), je doslova úžasné, jak dokonale oba scénáristé využili svého citu pro jazykový humor... Jakoby v druhém plánu za desítkami zlidovělých hlášek a vtipů stojí třeba osobitá práce s vlastními jmény (japonský malíř-miniaturista Uko Ješita, automobilový závodník Volejník, ale vlastně i většina typických českých příjmení...), postižení frázovitosti spisovné češtiny veřejného prostoru doby normalizace, ale i obecně doby komunismu (,,nemusí pršet, jen když kape"), absurdita jazyka, až dadaistická motivace (,,třeba se vás... plachej"), poetika trapnosti a ,,pierrerichardovství" Luďka Soboty... Je toho skutečně hodně a to ještě se ne všechny vtípky a gagy podařilo dotáhnout až do konce a vypointovat tak, jak by se zřejmě slušelo...jak někde řekl sám Zdeněk Svěrák, byl to scénář, kde bylo materiálu na tři filmy... Je skutečně s podivem, že ani smutná dobová normalizační realita vzniku filmu neměla na výslednou podobu velký vliv a že jenom dokumentovala pravidlo, že velké osobnosti mnohdy plodí těžká doba... (17.11.2006)

Vylovení, vysušení, odbahnění aneb Kolik třešní, tolik višní. 1) Na kondiciogramech za 15,-- Kčs jsem taky ulítával. 2) Mohu uvést řadu výhrad vůči scénáři, režii i hereckým výkonům. Ale málokterý film zlidověl natolik, aby se desítky jeho hlášek staly doslova a do písmene národním bohatstvím. Možná, že by se "kvalitnější" film nestal tak populárním, co my víme? Nikdo totiž nemá moc v lásce dokonalost. 3) A navíc si mohu připomenout neméně legendární pražský bufet Koruna. Chodíval jsem tam na hovězí polévku, smažený řízek a jahodový koktejl. No jo. 4) Inu, za všechno může STS Chvojkovice Brod. Holt slušný oddíl... (17.07.2010)

Filmový debut scénáristické dvojky Svěrák-Smoljak se nese ve znamení kvalitní crazy komedie a také křečovité snahy udělat vtip za každou cenu. Jáchym se snaží být nasycený gagy, ale v té záplavě nedotažených pokusů a náběhů se člověk přeci jen trochu ztrácí. Přesto Donald, Chocholoušek a STS Chvojkovice Brod patří dnes neodmyslitelně do českého kulturního kánonu a ačkoli Jáchym nedosahuje kvality mnoha pozdějších okusů cimrmanologické dvojky, pořád se na něj dá dívat s úsměvem a bez pocitu trapnosti. A vizionářská karikatura autoservisu, kde se zaměstnanci sledují prostřednictvím průmyslových kamer a dohlíží na ně starostlivý psycholog... jó, ta dneska sedí. (28.12.2005)

Ať si kdo chce, co chce říká, František Koudelka je jednou z nejvíce zapamatovatelných postav českého filmu a obrovskou zásluhu má na tom neumětel Luděk Sobota. Oldřich Lipský maximálně využil veškerý potenciál, co v Luďkovi byl, až natolik, že do dalších budoucích rolí už Luďkovi nic nezbylo. Škoda. Měl na to. (29.03.2005)