Jáchyme, hoď ho do stroje!

Jáchyme, hoď ho do stroje (Joaquín, puso en la Máquina) je zajímavý především v pojetí aiónského boje proti nestandardnímu procesu chronologické výpovědi stavu věcí nadcházejících. František Koudelka (Francesco "Paco" Hilado) trpící Angelmanovým syndromem, přijíždí do města a zde právě začínají všechny peripetie s asimilací v raně normalizační společnosti. Překonává všechny překážky za pomocí rozpisu, který grafickými značkami znázorňuje, kdy se u něj bude Angelman projevovat více či méně. Projevy syndromu zvaného také Happy puppet neboli šťastná loutka jsou tak odvislé od tohoto scénáře, za kterým nejspíš stojí samotný Jáchym. Postava veskrze tajemná. Pacient František se ale setkává s celou plejádou pitoreskních postav jako např. Edou Hudečkem (Eduardo Folklórico), Blankou (Membrana), vilnou dvojicí podnikových terapeutů Karfíkem a Kláskem (Coliflor y Cerveza), prchlivým závodníkem Volejníkem (piloto Petróleo), svou tetičkou Marií Sýkorovou a jejím psem Gregorem (tiíta Mária Parus y su pinche coyote Gregorio) a zároveň celým svým bytím fatálně směřuje do tenat psychiatra Dr. Chocholouška (Dr. Galerida). Díky nešťastným okolnostem ohledně jeho tzv. happy puppet syndromu se dostane i do týmu zápasníků Judo za STS Chvojkovice - Brod (STS Sabina - Vado). Pointou je, že Jáchymovo chybou se Františkovi dostane do ruky úplně jiný harmonogram věcí budoucích. Zní to zamšmodrchaně, ale z toho chápeme, že (SPOILER) není možné, aby nám někdo naprogramoval život, neboť každý je svého štěstí strůjcem. (21.06.2012)

Na crazy komédie sme mali v Československu hneď dvoch machrov. Vorlíčka a Lipského. Obidvaja boli geniálni. Mali občas slabšie chvíľky, ale medzi tie určite nepatrí Jáchyme, hoď ho do stroje!. Mne táto komédia pripadá vtipnejšia, ako hocičo s Funésom. Z toho mi vychádza, že zlaté časy našej komédie boli ešte hodnotnejšie, ako tie francúzske. Kultová hláška v každej scéne, čo by sme chceli ešte viac.... (14.08.2012)

Jediný film v historii české kinematografie, kde je Luděk Sobota zábavný. Problém je v tom, že když zjistil, že tvářit se a mluvit jako idiot mu přináší úspěch u publika, už nikdy se neobtěžoval hledat jakoukoli jinou tvář. Mohl teď hrát ve filmech třeba místo Třísky nebo Svěráka takový ty moudrý klauny. Muhehehehe. /// Jinak ještě k filmu, resp. proč pět hvězdiček? Protože Dr. Chocholoušek a jeho s jistou frekvencí se opakující omyly, japonský miniaturista Uko-Ješita, džudistický klub STS Chvojkovice - Brod aneb "zřejmě slušnej oddíl", Donald skrývající se na lustru a vůně topinek. (14.08.2007)

První z cimrmanovských vesměs úspěšných filmů sedmdesátých a osmdesátých let minulého století přinesl již tehdy špičkovou podívanou a hned celou sérii zapamatovatelných scén a zlidovělých výroků. Výborné je i základní téma - venkovský dělník v Praze - i konfrontace prvních projevů managerské kultury (víc se o ní začalo u nás mluvit koncem šedesátých let). Stejně dobrým nápadem bylo prolnutí cimrmanů s ypsilonisty a klasickými herci. Pro mne osobně je velkým zážitkem "falešná kočička" Věra Ferbasová, jejíž tetička nepostrádá rozkošnou prvorepublikovou výstřednost, v níž cítím úsměvnou čapkovskou vlídnost všedního dne. Co proto tu také dostává iracionální víra ve vědu. Sečteno a podtrženo: crazykomedie se vším, co k tomu patří. Nezbývá mi než v úctě stanout před nesmrtelnými díly Japonce Uko Ješity, která nešlo přehlédnout. I "malá" velikost má totiž svůj nepřehlédnutelný formát. (05.11.2007)

Velmi vtipná podívaná, ale na komerčních stanicích u ní funguje otravný kolovrátek, takže jediná rada je po pěti (u někoho možná po deseti) reprízách nemilosrdně ignorovat. Fajnový Luděk Sobota se vyčerpal jedním filmem a to je taky problém snímku. Smoljak a Svěrák film zkrátka přecpali tolika hláškami a dvojsmysli, že je místy až teatrální. Ale možná to přijde jen mně... (30.10.2005)