„Marečku, podejte mi pero!“

Keď sa na film pozeráte každý rok a niekedy aj dva krát, tu už s obľúbonosťou nebude niečo v poriadku. Síce sa tu ešte stále 'súdruhuje', ale tento tip humoru by obstál dnes a aj kedykoľvek v budúcnosti. Veľmi podarená generačná komédia, ktorá stavia najmä na pestrosti vlastností postáv, ktorých využitie hraničí s geniálnosťou. Postavy ako Hujer s rodinou, Plha a jeho rodičia to sú kulty. 100%. (10.05.2006)

Zábava a nuda v jednom, to je tento film. Hlášky síce ujdú, najme tá hlavná, pre ktorú som si čo to užil, pretože som Marek, ale je to zároveň niekedy dosť pochmúrne a smutné a hlavne, také nočné. V československej kinematografii sa jedná o veľkú vec, ale veru veru komunizmus z toho cítiť, napriek scenáristom Smoljakovi a Svěrákovi. Vo všeobecnosti sa však jedná o veľmi pekný film. (06.09.2012)

Smoljak a Svěrák zase jednou úřadovali. Prakticky celý snímek je sestavený z kultovních hlášek, a tak s časem ještě dozrál k puncu geniality. Jedna bizarní postavička střídá druhou a tvůrčí duo si po zásluze střihlo dva největší vychcánky. Legendární Hujer je pak kapitola sama pro sebe. Na široké špici českých komedií 20. století se film nejen díky úžasnému obsazení řadí hodně blízko prvnímu místu. (16.05.2024)

Geniální humor je vlastně prostý, stačí umět fantastickým způsobem našroubovat "nemožné" na "možné" a použít lidový humor, který osloví všechny. A já - ačkoli za dob normalizace ještě nenarozen - trénuji u tohoto filmu abdominální partii vytrvalostním cvikem v mnoha sériích bez řádných přestávek... lepší jak klasická posilovna. Dále netřeba nic psát, klasica humoru českého to ani nepotřebuje. Kolik jen se tu zračí českých charakteristik a povah, z toho až jde mráz po zádech (Hujer) :-D Jeden z filmů, ve kterých neselhává ani jedno ozubené kolečko. A hláškovat nebudu, stejně každý Čech, Moravák i Slezan zná místní hlášky líp jak národní hymnu. A až budu učit své děti mluvit, tak místo "máma má maso" je naučím "metelescu...", však to znáte, ne? (28.12.2007)

Osvědčené spojení Oldřich Lipský (režie), Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak (scénář) vykrystalizovalo ve své nejhumornější podobě a vznikl komediální klenot, charakterizovaný přímo dadaistickou replikou z filmu „Marečku, podejte mi pero! ... Já jsem Tuček, soudruhu profesore...“ Jeden z nejlepších filmů smutných normalizačních let...a živý artefakt, který tu po (svaté) trojici českého filmového humoru zůstane ještě za desítky a desítky let... (17.11.2006)