„Marečku, podejte mi pero!“

nojo, klasika....kdo by neznal stále nepřítomného hliníka a věčně se hlásícího plhu, který dychtil po vědění.....musím se přiznat, že já patřil k těm, co se hlásili jen v kritickejch situacích,,,ty byly celkem dvě,,,,,jedna, když na mě přišlo náhle kakání a druhá, když sem si zapoměl bačkůrky,,,vlastně, eště byla třetí,,,pomoc příteli v nouzi...stalo se to v okamžiku kdy do třídy vlítnul ředitel na nečekanou inspekci,,,byl to typ člověka, kterej očekával oboustranou aktivitu, a protože s učitelem smě měli fér dohodu, že ho necháme 45 minut prospat a von nás nechá vzadu tiše mastit texas holdem, koukal z toho teď docela průser,,,hlavně bylo jasný že nestačí jenom projevit zájem, ale je potřeba taky něco mlhavě tušit..... naštěstí členové poker teamu zachovali chladnou hlavu a vymysleli plán....o pár vteřin později přistála mistrovi na brejlích papírová kulička s návodem..................pravá - vím...levá - nevím, nevyvolávat!... za chvíli profesor vyslovil svou první otázku ke třídě a zvedl se celý prales rukou.....je pravda že většina byla levejch, ale prává se vždycky aspoň jedna našla....a bluff zase jendou slavil úspěch.....to byly ony tři situace, ve kterých sem exceloval, ale jinak jak říkám, ruce v kapsách.... a stejně tak jeden můj kolega, který se naopak zase styděl za to, že "ví"...jednou, v červnu, zrovna den po tom, co si nechal u kadeřníka umotat svůj letní sestřih, mu naše postarší, mírně prošedivělá s mastnou pletí, profesorka pres dějiny, právě během probírání nacismu vyčinila slovy: "tak když znáš odpověď, jene, tak proč se nepřihlásíš, proč proboha nezvedneš ruku když to víš?"...a jenda si přejel hranou ruky svojí holou lebku a povídá: " na to ale máte sakra řídkýho kníra, abych kůli vám zvedal ruku"... (28.03.2009)

Smoljak a Svěrák zase jednou úřadovali. Prakticky celý snímek je sestavený z kultovních hlášek, a tak s časem ještě dozrál k puncu geniality. Jedna bizarní postavička střídá druhou a tvůrčí duo si po zásluze střihlo dva největší vychcánky. Legendární Hujer je pak kapitola sama pro sebe. Na široké špici českých komedií 20. století se film nejen díky úžasnému obsazení řadí hodně blízko prvnímu místu. (16.05.2024)

"Marečku, podejte mi pero!" je jedna z tých starých, dobrých českých komédií, ktorá si naozaj zaslúži najvyššie hodnotenie. Repliky a dialógy z tohto filmu, v Čechách, ale i u nás na Slovensku, už takmer zľudoveli. Perfektná réžia skúseného Oldřicha Lipského, skvelé herecké výkony všetkých zúčastnených hercov a príjemný humor robia z toho snímku päťhviezdičkovú záležitosť. Videl som ho už mnoho krát a stále sa mi páči. Stále sa dokážem pri ňom s chuti zasmiať. Takže musím dať plný počet hviezdičiek. „Hujer, metelesku blesku!“ ***** (06.01.2013)

Zábava a nuda v jednom, to je tento film. Hlášky síce ujdú, najme tá hlavná, pre ktorú som si čo to užil, pretože som Marek, ale je to zároveň niekedy dosť pochmúrne a smutné a hlavne, také nočné. V československej kinematografii sa jedná o veľkú vec, ale veru veru komunizmus z toho cítiť, napriek scenáristom Smoljakovi a Svěrákovi. Vo všeobecnosti sa však jedná o veľmi pekný film. (06.09.2012)

Především svou poctivostí převyšuje Lipského komedie o studentech večerní školy naprostou většinu soudobých snímků, které se různou měrou přizpůsobily normalizační bezbarvosti a mnohdy jen film imitovaly. Již originální kompozice humorných interakcí, prokreslených důvtipnými detaily, a nedějových sekvencí, jakoby vystřižených z grotesky, (které korunuje fantaskní epilog z „plně automatizované“ fabriky) jitří divákovu pozornost a nenechává jej, aby uvykl nastavenému tempu. A ani po letech neodpuzuje civilní rámec, který oba scénáristé dekonstruovali s břitkou satiričností, aniž by se uchýlili k hyperbolám a stylovým deformitám: svůj díl dostává především fráze bující v řeči funkcionářů, ale i teatrální projevy v intimní komunikaci nezůstávají zkrátka. Zato školní svět vykoupil tento film z jeho nesnesitelné reality: naprostá většina scén zesílila intimitu zdejších interiérů – tma za okny a teplým světlem zalité učebny a chodby navozují dojem znovunalezeného dětství s jeho veskrze pozitivními momenty. Netřeba pochybovat o hlavních motivací tohoto nostalgického gesta: pramení z okamžiku návratu, který v staronových studentech obnovuje jejich dávné žákovské návyky, což se pochopitelně stává živým zdrojem čerstvé komiky. (22.02.2024)