„Marečku, podejte mi pero!“

Jiří Sovák - (Jiří Kroupa st.) +++ Jiří Schmitzer - (Jiří Kroupa ml.) +++ Iva Janžurová - (Týfová) +++ Josef Kemr - (Plha) +++ Ladislav Smoljak - (Tuček) +++ Zdeněk Svěrák - (Šlajs) +++ Josef Abrham - (Janda) +++ Taťjána Medvecká - (Eva Tůmová) +++ Milena Dvorská - (Outratová) +++ Jaroslava Obermaierová - (Ziková) +++ František Filipovský - (Chemikář) +++ Petr Nárožný - (Týfa) +++ Pavel Vondruška - (Svátek) +++ Tomáš Holý - (žák) +++ Hudba: Svatopluk Havelka +++ Namět a scénář: Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak _________________ Tak toto je naozaj klasika, pri ktorej nechapem, ako som ju mohol cely cas tolko ignorovat. Sovák je perfektny, hlavne este to by chybalo, aby syn ucil otca matematiku, to je predsa pod jeho uroven :-) Je tu spusta kvalitnych a humornych dialogov. Najviac sa mi pacila zapletka "Stretneme sa na cintorine". Proste jedna z najlepsich ceskych komedii...................16.10.2008 (11.07.2008)

Cestu do hlbín duše obstarožného školákov v roku 1976 realizoval Oldřich Lipský podľa neskutočného scenára Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka. Stará dobrá klasika, snáď najlepšia komédia sedemdesiatych rokov. Nezabudnuteľné hlášky, výborné herecké obsadenie. Je až na počudovanie, že do toho išiel aj František Kovářík, rolou starého profesora. Keď som pozeral na jeho vek, nezostáva, než mu vystrúhať poklonu. Ten film je večný! (09.12.2012)

Keď sa na film pozeráte každý rok a niekedy aj dva krát, tu už s obľúbonosťou nebude niečo v poriadku. Síce sa tu ešte stále 'súdruhuje', ale tento tip humoru by obstál dnes a aj kedykoľvek v budúcnosti. Veľmi podarená generačná komédia, ktorá stavia najmä na pestrosti vlastností postáv, ktorých využitie hraničí s geniálnosťou. Postavy ako Hujer s rodinou, Plha a jeho rodičia to sú kulty. 100%. (10.05.2006)

Není velkých a malých témat, jsou jen velcí a malí tvůrci, chtělo by se s nadsázkou zvolat při zhlížení klasické české veselohry, kterou také začala pronikat neopakovatelná poetika Cirmanů do naší národní kinematografie. Skeče a někdy i tříšť skečů, jak lze také charakterizovat tento kabaretizující přístup, tu tvoří přirozenou součást syžetu a zdánlivě diletantní cimrmanovské herectví Lipského režie organicky skládá s tím "kukátkovým" těch ostatních. Co divadla rozlučuje, to film spojuje - i tak lze charakterizovat Lipského úspěch. Přispívá k němu i to, že základem řetězu veseloherních scén je "vážné" - lépe by bylo říci věcné - téma. Dálkové studium pokročilejší střední generace se ukazuje jako zvlášť inspirativní. Podařilo-li se zvládnout tuto výchozí výzvu, přímo řetězce zlidovělých výroků a nezapomínaných scén, provázené výbuchy spontánního smíchu, připadají jako přirozené a jaksi spontánní vyznění toho všeho. Tato zdánlivá lehkost je neklamným znakem každého velkého umění. V tomto případě umění, které je jedním z vrcholů našeho hraného filmu vůbec, napříč jeho stoletou historií. (30.12.2007)

Oldřich Lipský měl vždy cit na skvělé komedie a Mareček je můj splněný sen. Školní lavice – ty já rád. Dokonalý humor, kultovní řada neskutečných hlášek a především herecký koncert několika velikánů, přičemž Jiří Sovák dokonale exceluje! Má osobně nejhýčkanější česká komedie, na kterou nedám ani po 30 letech dopustit a vždy si ji rád pustím a vždy se u ní krásně pobavím. Holt vidět Svěráka a Smoljaka v jedné lavici se taky vždycky nepoštěstí. [Přesná stopáž: 91 min] (04.06.2005)