Muž z prvního století

Osobitá lehkonohá satira z oněch dob, které ještě věřily v ideály ... a ve světlé zítřky ... a ve sjednocení lidstva - pod praporem socialismu, pochopitelně. Nebo se alespoň tak tvářily. Nicméně ten prapor tady není svatý, neboť přicházejí uvolněná šedesátá léta, která se nesměle nadechovala a vynalézavě si hledala cestičky ke svobodnějšímu projevu. Ovšem co se mě dotýká, vyzkoušela jsem si socialismus i kapitalismus ... s jejich klady i zápory - a mám za to, že člověk se jim přizpůsobí a v podstatě se chová pořád stejně, poněvadž není anděl a jeho prapůvodní genetická výbava zůstává pořád stejná ... navzdory všemu technologickému i společenskému pokroku (či úkroku). A tak je mu nejspíš souzeno navěky intelektuálně zamrznout v prvním století ... i když bude žít třeba v roce "508 po Sputniku". (21.01.2022)

Já toho Mildu zkrátka žeru. Navíc - vzpomínky - to jednou, kdysi dávno, když ještě většina zde-kolegů nebyla na světě, umřel v Rusku - é - pardon - v Sovětském Svazu - nejvyšší papaláš. A to vždycky znamenalo poplach i v Československé televizi - aby v programu nebylo nic, co by se - PRO-BO-HA!!! - mohlo vykládat protisovětsky nebo protikomunisticky nebo protisocialisticky - i nastal asi v tý televizi zmatek tak obrovský, že dali do vysílání tenhle film - to jsem ho viděla poprvé - a byla jsem tomu zesnulýmu opravdu uvědoměle vděčná - na věčné časy - ámen... I když - mohlo to být i jinak - možná že měli dávat skoky na lyžích a moc foukalo... je to už fakt dávno, byla jsem mrňous - a kdo ví, možná mi to jen někdo vypravoval... Ale pozor - opisuju z titulků - hudba: Ladislav Simon. Ale - ELEKTRONICKÁ hudba: Zdeněk Liška - a Konstrukce elektronického nástroje: ing. Jaromír Svoboda! - ty zvuky jsou úžasný! Jakož i hlášky - např. když se Josef/Miloš dozví, že přistál na Zemi v roce 501: "Pro Krista Pána!... - Před Kristem Pánem nebo po Kristu Pánovi?"... (přičemž tento letopočet začíná vypuštěním Sputniku...) (12.06.2011)

"Musíme se podívat na mapu, kde ležel Tuzex." Dříve, než zvítězil socialismus v Lucemburku, se lidé neměli rádi, povyšovali se nad druhé, záviděli si a práce je netěšila? To muselo být hrozné, ještěže tohle se naší civilizace netýká. Nicméně já jsem hrozně rád za to, že mi čalouník Josef vysvětlil tu dávnou minulost, ve které neměl rád rasisty, Židy a černochy. A ať je to, jak chce, tak mě dokáže muž z prvního století kdykoli pobavit, i když musím uznat, že mu v závěru dochází šťáva. (08.02.2017)

Herecký koncert Miloše Kopeckého, který ani 508 let po Sputniku nezapře svůj "osvědčený šarm". V beztřídní společnosti začne statečně shromažďovat majetek, škodit, závidět, chlastat a vůbec to rozjíždět na všech frontách, jen aby z pobytu v jiném čase vytřískal maximum. Scénář v podstatě neexistuje (je velmi prostinký), z pobytu sobeckého maloměšťáka z 20.století v dokonalé budoucnosti bez špatnosti však vyplývá dlouhá řada dost vydařených vtipů. Navíc stavby, zvuk a animace jsou natolik prehistorické, že rámec komedie ještě podtrhují. Kopecký řádí jako tajfun, zábava jak má být. Když prchá v raketě zpět do 20. století, vykřikne ještě: " Na co jsou mi vaše možnosti, když je mají všichni!". 80% (19.10.2011)

Podle informací v zajímavostech se jedná o první původní český sci-fi film (zřejmě nepočítaje Krakatit nebo Vynález zkázy coby adaptace starších literárních předloh) a jeho největší hodnota z dnešního pohledu je nejspíš právě ta historická. Oldřich Lipský se svým tvůrčím týmem načrtl to, co o dva roky později předvedl do dokonalosti Jindřich Polák v Ikarii XB-1. Atraktivní vizuální triky v podobě nadčasových strojů umožňující něco jako videohovory nebo antigravitační pohyb muže v budoucnosti tu jsou, stejně jako elektronická muzika světového průkopníka-skladatele Zdeňka Lišky. Je tu ale bohužel dost naivních "typických českých" vtípků z pera Macourka a Lipského, které si tu dle mého názoru mohli odpustit, jako například záhadně sypající se knedlíky z pokaženého stroje nebo využití mluveného robota na odříkání jazykolamů (Popocapetetl). Vlastně již samotný naivní příběh, kde jakýsi čalouník neopatrně stiskne tlačítko a stane se nedobrovolně astronautem je nejspíš dalším důvodem, proč narozdíl od tří výše zmíněných (mezinárodně známých) snímků představuje Muž z prvního století spíše zapomenutou kuriozitku. Valná účast Kopeckého, Menšíka a Hlinomaze v každému druhém nebo třetím titulu své doby mě až na výjimky nepřekvapuje. Mou pozornost zde z hereckého obsazení upoutává všeuměl Otomar Krejča, tentokrát nezvykle v sci-fi žánru. 60% (03.12.2017)