Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Lidé zde chodí pozpátku, koně skáčou přes překážky pozpátku, smrt se stává zrozením a naopak, při jídle vycházejí potraviny lidem z úst na talíř… Jen tak se může stát, že po dopadu se ostří gilotiny zvedne, odsouzencova hlava opět sedí na krku a odsouzenec – řezník Bedřich Frydrych obživne, neboli podle jeho vlastního komentáře „se za poněkud zvláštních okolností narodí“. Pozoruhodná na Happy endu ovšem zůstává hlavně základní myšlenka pracující s tím, že zpětným chodem se divák dopracuje ke zcela protikladnému vnímání původního významu: rozřezávaná manželka je „složena“, smrt se jeví jako zrození, pohřeb tchána jako „doručení“ v rakvi… Především se však tragický – a banální – příběh podváděného manžela-vraha mění v nevšední komedii s dobrým koncem. (KVIFF.TV)

(viac)

Videá (2)

TV spot 2

Recenzie (443)

Ištván87 

všetky recenzie používateľa

Tak něco takového se jen tak nevidí. Zlatá doba, kdy pojem Česká komedie ještě sakra něco znamenal. Tahle originální blbůstka by nebyla ani trochu originální a už vůbec ne komediální, KDYBY!!!!! Kdyby ovšem nebyl vyprávěn, tak jak vyprávěn je.... Nejen že se odehrává celý pozpátku. Kdepak. Tvůrci docilují té neuvěřitelné komičnosti ještě navíc tím, že všechny dialogy (zvukově v pořádku) jsou dány od konce k začátku rozhovoru. Takhle tedy může dojít například k navrácení manželky rodičům v kostele nebo utopení nápadníka.... Neuvěřitelná slátanina, která ovšem náramně pobaví..... ()

kajda.l 

všetky recenzie používateľa

Okrádat zvířata není pěkné pane Ptáčku. A počínaje lachtaní scénou se mi ukázalo, že tvůrci přišli o zajímavé nápady a docházelo jen k prvoplánovým, místy nepříliš vtipným, návratům postav zpět na scénu. Vše stálo na teatrálnosti vražedných pokusů a opakovaných vtipech, samotné finále bylo krajně neuspokojivé. Šťastný konec? Jak pro koho... Marně jsem očekával nějakou hlubší a sofistikovanější kritiku hrdelního trestu. Český sebelítostivý humor mě prostě moc nebaví. A scény z jatek mi přišly nevkusné a zbytečné. ()

Reklama

Galadriel 

všetky recenzie používateľa

Nestačím žasnout, jaké klenoty se dají v pokladnicy 60.let vyhrabat. Originální nápad a hlavně do detailů propracovaný a promyšlený příběh, který běží pozpátku, ale mimoobrazový komentář ho interpretuje trošku jinak. Takhle jsem se už hodně dlouho nebavila, inteligentní a přitom tak vtipná. "Svého soka v lásce jsem se tentokrát rozhodl utopit. Ne nějak potají, ale hezky přede všemi. A jak vidíte, ještě mi tleskali. Nesnáším to jeho vyskakování z vody nohama napřed a jiný frajeřinky." ()

Matty 

všetky recenzie používateľa

Podstatná část hraných filmů v rámci nepsané dohody s divákem respektuje jistá narativní pravidla. Následku předchází příčina, odpovědi otázka, konci začátek. Happy End si zažitá pravidla uzpůsobuje svému vlastnímu, reverzibilnímu světu. ___ Herní rámování celého filmu je v Happy Endu zpřítomněno již úvodními titulky. První slovem je „konec.“ Po něm následuje oznámení „Ústřední půjčovna filmů v Praze uvedla.“ Tradiční titulky jsou od jistého okamžiku vystřídány textem psaným zrcadlově a následně převráceným. V pozadí textu je po celou dobu jako puzzle skládán úvodní záběr filmu. Výsledný obraz, od trupu oddělená hlava Vladimíra Menšíka, nás následně šibalským mrknutím žádá o spoluúčast. Tvůrci si hrají a zároveň nás vybízejí, abychom se připojili. ___ Tím, že celou historku s parametry mordýřské balady posuzuje dle své převrácené logiky, ospravedlňuje Bedřich veškeré zločiny, jichž se dopustil. Jako vypravěč celého příběhu nepřipouští alternativní výklad, který by z něj učinil viníka. Jeho komentář de facto není v přímém rozporu s viděným, popírá však obecně platná měřítka pro to, co je považováno za přípustné a správné. Stává se tudíž Bedřich automaticky vypravěčem nespolehlivým, který překrucuje pravdu dle svých osobních zájmů? Anebo v rámci svého univerza mluví pravdu? ___ Rozbíjí-li formální hrátky narativní koherenci vyprávění, objekty v mizanscéně vycházejí srozumitelnosti děje a charakterizaci postav vstříc. Nápaditě si tvůrci hrají i se zvukovou stopou. Slova někdy nesmyslně popisují to, co slyšíme („cvak“), a plní tak stejnou funkci jako mezititulky v němém filmu, případně to, co vidíme („ruka“, „hlava“, „noha“), čím je podtržen atrakční charakter některých scén. Ve všech příkladech jde o odlišné použití zvuků, než k jakému svádí obecné zvyklosti – zvuk informace nesené obrazem nedoplňuje, ale zdvojuje. Tyto diskrepance vyvolávají komický efekt a přispívají k posuzování Happy Endu jako filmu, jehož řídicím principem je cílené převrácení logiky, na jakou jsme z běžných hraných filmů zvyklí. ___ Filmového média je prostřednictvím Happy Endu stejně jako v prvních letech kinematografu využíváno na způsob pouťové atrakce k pobavení široké veřejnosti. Několikrát dochází k pomyslnému zastavení toku vyprávění a k narušení narativní integrity, aby nám byly nabídnuty podněty atrakčního charakteru, vzbuzující údiv nebo úžas nad možnostmi filmového média (názorně zachycené rozčtvrcení manželky, několikaminutové vytahování koláčků z úst, vyskakování z vody). Navzdory přítomnosti jednoduchého příběhu Happy End místy připomíná pásmo atrakcí, z nichž své programy sestavovali první provozovatelé kin. Nároky kladené na příjemce audiovizuálního obsahu jsou nicméně nesrovnatelně vyšší než éře kinematografie atrakcí. Střídání narativního a atrakčního organizujícího principu znemožňuje vnímat viděné výhradně skrze stimulaci smyslů. Vzhledem ke zpětnému chodu musíme obrazy a zvuky také neustále vyhodnocovat, aktivně nad nimi přemýšlet. Obdobně se film nespokojuje s prvoplánovým komickým efektem. Obraz i diegetický zvuk nás nutí myslet pozpátku, Bedřichův monolog naopak odpovídá chronologickému chápání věcí. Neustále přepínání mezi těmito dvěma módy recepce a zpětné přiřazování point dříve vyřčenému je relativně náročné na pozornost. Neustálé vracení se k provedeným hereckým akcím a vyřčeným slovům však zároveň neznemožňuje sledovat komedii, jejíž humor je srozumitelný okamžitě. Happy Endv jistém smyslu funguje obousměrně. Happy End představuje ojedinělý počin nejenom v rámci československé kinematografie. Zaváděním vlastních pravidel a současnou neochotou jakákoliv pravidla dodržovat, jde o ojedinělé převedení dadaistické poetiky do filmu. 85% Zajímavé komentáře: Oskar, Steffa. () (menej) (viac)

lamps 

všetky recenzie používateľa

Perfektní práce. V 60. letech minulého století byl český film natolik vyspělý, že i Američané by měli vytáhnout notýsky a na filmy jako je právě Happy end uspořádat odborné projekce. Úchvatné herce ještě zastiňuje naprosto jedinečný scénář, kdy postavy chodí pozpátku, rozbité předměty se spravují, jídlo vychází z úst zpět na talíř a vše dává dohromady příběh, který se s tím reálným, "popředu jdoucím" prolíná skutečně obdivuhodným a do detailu promyšleným způsobem. A samozřejmě, jak už bývá u pana Lipského zvykem, celé je to navíc inteligentně zábavné a nadnesené. Nejedná se určitě o nejlepší, ale vzhledem k originalitě námětu jistě o nejzajímavější československý filmový počin vůbec. Už alespoň víme, kde se mohl Nolan při natáčení Mementa částečně inspirovat :D 95% ()

Galéria (4)

Zaujímavosti (7)

  • Celý film má sépiovú farbu obrazu pripomínajúcu staré fotografie na začiatku 20. storočia. (Raccoon.city)

Súvisiace novinky

Zemřel Josef Abrhám

Zemřel Josef Abrhám

17.05.2022

České nebe se rozrostlo o další velkou hvězdu, ve věku dvaaosmdesáti let totiž zemřela jedna z nejvýraznějších postav naší kinematografie, Josef Abrhám. Oblíbený herec se poslední dobou bohužel… (viac)

Reklama

Reklama