Happy End

Scénář: Oldřich Lipský, Miloš Macourek .. Podivuhodné memento Bedřicha Fridricha. _ V našich luzích a hájích naprosto jedinečný, originální a především zábavný experiment, kdy je obvyklý námět nevěr přetaven v geniální a překvapující podívanou. Excelentně promyšlené obrazové montáže reprodukované pozpátku se střídají se skvělými dialogy, jenž mají v tomto gardu skutečně humornou dardu. Vše umocněné příznivou délkou, výtvarnou stylizací a Menšíkem. Ojedinělý český tvůrčí snímek, jehož následování je v dnešní době spíše sci-fi jelikož další Oldřich Lipský (nebo Miloš Macourek) je stále v nedohlednu. ___ Naštěstí, dlouho jsme truchlit nemuseli. Dozvěděli jsme se radostnou novinu. Že se nám brzy narodí tchán. Julie už nebude sirotek, protože bude mít tatínka. Byli jsme tak celí zvědaví, jaký asi bude. Říkalo se, že to bude jednou bohatý a rozšafný pán. Zatím byl velmi vkusně zabalen... (komentář scény z pohřbu - vypouštění rakve ... zkrátka: must see !!!). (21.10.2010)

Roztomilá hříčka s příjemně krátkou stopáží. Protože kdyby to natočili Amíci jako tříhodinovej epos, jak mají ve zvyku, nebylo by to stravitelné. Takhle je to velmi příjemná podívaná, o které budete ještě dlouho přemýšlet. Happy End vyžaduje zvýšenou pozornost, protože v opačně pojatém ději se i dialogy odehrávají pozpátku a jestliže otázka následuje až za odpovědí, můžete se snadno ztratit v ději. Přesto i v tomto pořadí, kdy cítíte logickou návaznost, občas i v opačném sledu vykrystalizuje z dialogů kouzelná hříčka, nad kterou jen žasnete; scénář musel dát nepochybně dost práce. Scéna, kdy žárlivý manžel likviduje byt a milence své ženy, je odkazem k němé grotesce. V 60. letech by to byla otřepaná scénka, ale v tomto pojetí je neodolatelná. A nakonec, je příjemné podívat se na mladou Jaroslavu Obermaierovou v době, kdy ještě nehrála uštěkané domovnice. (05.01.2009)

Forma vítězí nad obsahem, ale ve své době samozřejmě bomba. Lipského experiment předběhl dobu. Snímek absolutně nevhodný pro ospalé filmové večery s vypnutým mozkem. Divák musí zachytit každé Menšíkovo slovo, jenž nesedí s obrazem, který ještě k tomu běží pozpátku a tím pádem i dialogy vyžadují trénovanou paměť. (01.04.2020)

Nestačím žasnout, jaké klenoty se dají v pokladnicy 60.let vyhrabat. Originální nápad a hlavně do detailů propracovaný a promyšlený příběh, který běží pozpátku, ale mimoobrazový komentář ho interpretuje trošku jinak. Takhle jsem se už hodně dlouho nebavila, inteligentní a přitom tak vtipná. "Svého soka v lásce jsem se tentokrát rozhodl utopit. Ne nějak potají, ale hezky přede všemi. A jak vidíte, ještě mi tleskali. Nesnáším to jeho vyskakování z vody nohama napřed a jiný frajeřinky." (23.04.2007)

Celé to působí dojmem nadšeneckého snímku vzniklého z jedné žertovné myšlenky, či vtipu. A není to problém. Happy end vytříská z jednoduchého nápadu maximum, tedy pokud se budeme bavit čistě o komediálním žánru. Z hlediska humoru je velmi zdařilý zejména Menšíkův mimozáběrový komentář, který originálně glosuje právě probíhající děj. Vzhledem k otočenému průběhu scén komentář většinou naprostým opakem toho, co se děje. Což je samozřejmě nejfunkčnější v absurdních případech, jako je například pouliční povaleč skákající do oken, narození tchána případně ukotvení kůstky do krku. Velmi povedené jsou i detaily jako je vracení pití do skleniček, sestavování zvířat atp. Z čistě dějového hlediska to již tak výtečné není, protože forma snímků zde dost jasně formuje pravidla a je extrémně těžké přijít s něčím co je jak divácky atraktivní a zároveň funkční. Nicméně v rámci mezí si s tím tvůrci poradili dostatečně dobře, a pokud nebudeme srovnávat se zažitými stereotypy (popředu by to samozřejmě nefungovalo), tak je to docela slušné. S čím jsem však měl větší problém, byly, dialogy, jejichž vykonstruovanost mi prostě trhala uši a spíše než legrační mi přišly trapné. Samozřejmě to může být neustálou snahou mozku skládat většinu děje i do původního tvaru. Uvidím při dalším zhlédnutí. (15.12.2013)