Réžia:
Oldřich LipskýKamera:
Vladimír NovotnýHudba:
Vlastimil HálaHrajú:
Vladimír Menšík, Jaroslava Obermaierová, Josef Abrhám, Bohuš Záhorský, Stella Zázvorková, Jiří Steimar, Martin Růžek, Bedřich Prokoš, Josef Hlinomaz (viac)Obsahy(1)
Lidé zde chodí pozpátku, koně skáčou přes překážky pozpátku, smrt se stává zrozením a naopak, při jídle vycházejí potraviny lidem z úst na talíř… Jen tak se může stát, že po dopadu se ostří gilotiny zvedne, odsouzencova hlava opět sedí na krku a odsouzenec – řezník Bedřich Frydrych obživne, neboli podle jeho vlastního komentáře „se za poněkud zvláštních okolností narodí“. Pozoruhodná na Happy endu ovšem zůstává hlavně základní myšlenka pracující s tím, že zpětným chodem se divák dopracuje ke zcela protikladnému vnímání původního významu: rozřezávaná manželka je „složena“, smrt se jeví jako zrození, pohřeb tchána jako „doručení“ v rakvi… Především se však tragický – a banální – příběh podváděného manžela-vraha mění v nevšední komedii s dobrým koncem. (KVIFF.TV)
(viac)Videá (2)
Recenzie (444)
Jsem příliš velkým negramotou v oblasti filmového umění na to, abych ve svých komentářích užíval termíny jako originální či nadčasový, ale v tomto případě to risknu. Tento snímek totiž má koule. Začíná poněkud netradičně nápisem KONEC, po kterém logicky přicházejí závěrečné titulky a pak už nastává jen neskutečná zábava. Já jsem ronil slzy smíchu, když se Bedřich narodil na gilotině, když rozlepoval pytlíky v lyceu, když si skládal ženu i když uklízel v bytě společně se záletným hejskem. Zkrátka považuji za dokonalý svět, ve kterém se narození dá považovat za úmrtí, záchrana tonoucího za utopení a seznámení za rozchod. S tímhle snímkem si scénárista neuvěřitelně vyhrál a já mohu zodpovědně napsat, že něco tak zábavně ujetého jsem nikdy předtím neviděl. ()
Happy End je tak neskutečný výjev v dějinách českého filmu, že to nemá obdoby. Také byl po zásluze zapomenut, protože na to málokdo má hlavu. Ona je hlavně světová ta forma - obraz a mimoobrazový komentář V. Menšíka spolu absolutně nesouvisí. Takže zatímco my vidíme naturalistické rozřezávání mrtvoly paní Obermaierové, Menšík hovoří o tom jak si ji složil. Neskutečné nápady jako vyvrhávání koláčků, skákání do/z oken z/do pátého patra nebo automobilová honička pozpátku... Bohužel chvílemi skřípe tempo, ale i tak jde o jeden z nejdokonalejších českých filmů všech dob, nad jehož vycizelovanými detaily poklesne čelist nejednomu diváku. Pozpátku jsou i dialogy, což skýtá takovéto situace: "Ne!" "Četl jsi Desatero, synu?" "Vyhodil jsem ho z okna!" "A co jsi mu vlastně provedl?" ()
Originální a odvážný projekt, který je ale o dost snazší obdivovat pro jeho obrovskou důslednost a dotaženost, než se u něj bavit a užívat si ho čistě jako "zábavnou komedii". Pro "normálního" diváka (tj. ne-cinefila) to bude asi primárně mindfuck, jenž ho možná omrzí už po pár úvodních scénách. Taky je velmi pravděpodobné (spíš v podstatě jisté), že se většina diváků bude (minimálně při první projekci) snažit film vnímat "obousměrně", kvůli zachycení co nejvíce vtipů a všelijakých detailů a nuancí (hlavně v případě dialogů), což "klasické" sledování určitě neulehčuje. Celkově jsem ale samozřejmě na Lipského s Macourkem velice hrdý, že zde (a navíc v dané době) dokázali něco takového vytvořit. Snímek jak dělaný do dvojprogramu s Nolanovým Mementem. :-) 80 % ()
Jak je možné, že tenhle film téměř nikdo nezná?! Proč neběží každý rok pravidelně v televizi? Proč se o něm nikde moc nemluví a nepíše? A ví o něm Christopher Nolan? Film pozpátku. Happy end má dokonale vypointované dialogy, skvělé herecké výkony, které jako by vypadly z nějaké grotesky (přehnaná mimika, gesta), vynikající komentář, který vše co vidíme na plátně převrací naruby…Jsou tu i vizuálnější vtípky pohrávající si s obrazem puštěným pozpátku (Menšík kompletující manželku, „výroba“ koláčků…). Happy end je originální, vtipný, doslova vizuální žranice, a málokdo o něm ví! Neměla tohle být komedie století? ()
Podstatná část hraných filmů v rámci nepsané dohody s divákem respektuje jistá narativní pravidla. Následku předchází příčina, odpovědi otázka, konci začátek. Happy End si zažitá pravidla uzpůsobuje svému vlastnímu, reverzibilnímu světu. ___ Herní rámování celého filmu je v Happy Endu zpřítomněno již úvodními titulky. První slovem je „konec.“ Po něm následuje oznámení „Ústřední půjčovna filmů v Praze uvedla.“ Tradiční titulky jsou od jistého okamžiku vystřídány textem psaným zrcadlově a následně převráceným. V pozadí textu je po celou dobu jako puzzle skládán úvodní záběr filmu. Výsledný obraz, od trupu oddělená hlava Vladimíra Menšíka, nás následně šibalským mrknutím žádá o spoluúčast. Tvůrci si hrají a zároveň nás vybízejí, abychom se připojili. ___ Tím, že celou historku s parametry mordýřské balady posuzuje dle své převrácené logiky, ospravedlňuje Bedřich veškeré zločiny, jichž se dopustil. Jako vypravěč celého příběhu nepřipouští alternativní výklad, který by z něj učinil viníka. Jeho komentář de facto není v přímém rozporu s viděným, popírá však obecně platná měřítka pro to, co je považováno za přípustné a správné. Stává se tudíž Bedřich automaticky vypravěčem nespolehlivým, který překrucuje pravdu dle svých osobních zájmů? Anebo v rámci svého univerza mluví pravdu? ___ Rozbíjí-li formální hrátky narativní koherenci vyprávění, objekty v mizanscéně vycházejí srozumitelnosti děje a charakterizaci postav vstříc. Nápaditě si tvůrci hrají i se zvukovou stopou. Slova někdy nesmyslně popisují to, co slyšíme („cvak“), a plní tak stejnou funkci jako mezititulky v němém filmu, případně to, co vidíme („ruka“, „hlava“, „noha“), čím je podtržen atrakční charakter některých scén. Ve všech příkladech jde o odlišné použití zvuků, než k jakému svádí obecné zvyklosti – zvuk informace nesené obrazem nedoplňuje, ale zdvojuje. Tyto diskrepance vyvolávají komický efekt a přispívají k posuzování Happy Endu jako filmu, jehož řídicím principem je cílené převrácení logiky, na jakou jsme z běžných hraných filmů zvyklí. ___ Filmového média je prostřednictvím Happy Endu stejně jako v prvních letech kinematografu využíváno na způsob pouťové atrakce k pobavení široké veřejnosti. Několikrát dochází k pomyslnému zastavení toku vyprávění a k narušení narativní integrity, aby nám byly nabídnuty podněty atrakčního charakteru, vzbuzující údiv nebo úžas nad možnostmi filmového média (názorně zachycené rozčtvrcení manželky, několikaminutové vytahování koláčků z úst, vyskakování z vody). Navzdory přítomnosti jednoduchého příběhu Happy End místy připomíná pásmo atrakcí, z nichž své programy sestavovali první provozovatelé kin. Nároky kladené na příjemce audiovizuálního obsahu jsou nicméně nesrovnatelně vyšší než éře kinematografie atrakcí. Střídání narativního a atrakčního organizujícího principu znemožňuje vnímat viděné výhradně skrze stimulaci smyslů. Vzhledem ke zpětnému chodu musíme obrazy a zvuky také neustále vyhodnocovat, aktivně nad nimi přemýšlet. Obdobně se film nespokojuje s prvoplánovým komickým efektem. Obraz i diegetický zvuk nás nutí myslet pozpátku, Bedřichův monolog naopak odpovídá chronologickému chápání věcí. Neustále přepínání mezi těmito dvěma módy recepce a zpětné přiřazování point dříve vyřčenému je relativně náročné na pozornost. Neustálé vracení se k provedeným hereckým akcím a vyřčeným slovům však zároveň neznemožňuje sledovat komedii, jejíž humor je srozumitelný okamžitě. Happy Endv jistém smyslu funguje obousměrně. Happy End představuje ojedinělý počin nejenom v rámci československé kinematografie. Zaváděním vlastních pravidel a současnou neochotou jakákoliv pravidla dodržovat, jde o ojedinělé převedení dadaistické poetiky do filmu. 85% Zajímavé komentáře: Oskar, Steffa. () (menej) (viac)
Galéria (4)
Zaujímavosti (7)
- Snímka bola označená za najlepší film Medzinárodného týždňa fantastických filmov a hororov v Sitges 1969. (Raccoon.city)
- Poslednú klapku snímky si Jaroslava Obermaierová (Júlie) zobrala domov ako pamiatku na jej prvý film a dodnes ju má ako dekoráciu na stene svojho bytu. (Raccoon.city)
- Tesne pred svadobnou scénou sa Bedřich (Vladimír Menšík) a Júlia (Jaroslava Obermaierová) zobudia s iným oblečením, než mali na sebe deň "po". (Marek1991)
Reklama