Réžia:
Woody AllenScenár:
Woody AllenKamera:
Gordon WillisHudba:
Dick HymanHrajú:
Woody Allen, Mia Farrow, Gale Hansen, Michael Jeter, John Rothman, Deborah Rush, Garrett M. Brown, Peter McRobbie, Kim Johnston Ulrich, Max Amann (a.z.) (viac)Obsahy(1)
Hlavným hrdinom vtipnej filmovej mystifikácie Woodyho Allena je istý Leonad Zelig, ktorého príbeh údajne v tridsiatych a štyridsiatych rokoch 20. storočia vzrušoval celé USA. Jeho túžba zaradiť sa do spoločnosti sa totiž prejavovala neobyčajnou schopnosťou prispôsobiť sa. Zo Zeliga sa stal chameleón, ktorý dokázal celkom potlačiť svoju identitu a vziať na seba podobu iných ľudí. Allen vo svojom mystifikátorskom počine tancuje s fiktívnymi i skutočnými archívnymi zábermi a fiktívnymi výpoveďami psychiatrov, filozofov a dobových osobností. Zároveň vidíme Zeliga po ich boku, ako sa stáva svedkom veľkých historických udalostí... (STV)
(viac)Recenzie (210)
Zeligem se Allen vrací trochu ke svým groteskně komickým experimentálním začátkům, což završuje snad až překombinovanou formou vyprávění. Krása Zeliga spočívá v tom, že sám o sobě neobsahuje moc zábavných a komických prvků, je ale zábavný a komický trochu z odstupu, jako celek, ucelený nápad, který by možná mohl být zpracován i trochu jinak. Druhou věcí je, že Zelig vlastně ani tak není o Zeligovi ale o lidech ho obklopujících, lidech jako takových, ani ne nutně jen sevřených v úzké časové výseči dvacátých let. A k nim Zelig není moc lichotivý. Naštěstí. Protože to je na tom celém to nejzábavnější, nejkomičtější a nejzajímavější. ()
Jsem trochu na rozpacích. Jako naplnění Allenova záměru je to takřka bezchybné, ale tak na to se nehraje. Dokumentární formát přestane být zajímavý po čtvrt hodině a mě by mnohem víc bavilo sledovat klasický film o tomhle hrdinovi. Na druhou stranu mě samotný Zelig coby postava zaujal a bavil. Navíc skvěle pasuje do Allenova snadno pochopitelné, ale pořád chytré životní filosofie, která je sama o sobě zajímavější než kterýkoliv jeho film samotně. 70 % ()
„Nesmíme se tak pevně vázat k našemu založení a ustrojení. Naší hlavní zdatností je umět se přizpůsobit rozličným zvyklostem. Držet se z nutnosti jediného způsobu znamená přebývat tu, ale nikoliv žít. Nejznamenitější duše jsou ty, jež v sobě mají nejvíce různosti a přizpůsobivosti.“ (Michel de Montaigne) ()
Woodyho nápady nepoznajú konca, ak si neberie na paškál citové prepletence vzťahového charakteru, tak prichádza na rad štúdia jedného komicky narušeného psychopata umocnená dokumentárnym spracovaním a autentickým zasadením do vtedajšej doby. Mala som pocit, akoby som sa dívala na večerné správy, Woodyho premeny boli síce vtipné a scéna, kde Hitler diktátorsky prednáša a Woody sa bezmocne krčí v jeho tieni, by si zaslúžila 10*, ale aj tak to nie je to pravé orechové a od rodeného cynika trošku slabý prejav. Na jedno pozretie bohato stačí. ()
Další nezapomenutelná Woodyho záležitost, zasazená přesně mezi perfektní satiru a úžasnou komedii. Za geniální tah považuji obsazení sama sebe jako Zeliga, protože jen Allen dokáže hlavního hrdinu obdařit zvláštní aurou. Navíc s každým dalším zhlédnutím tahle genialita zraje až k režisérovým nejlepším filmům vůbec. Takovýhle nápad se vyvažuje zlatem. Jedná se o něco, co si přivodil po mexické stravě. ()
Galéria (21)
Fotka © Orion Pictures Corporation
Zaujímavosti (13)
- Woody Allen chtěl původně obsadit i slavnou Grétu Garbo. (don corleone)
- Dům na konci filmu je úplně stejný, jaký byl použitý už ve filmu Sex noci svatojánské (1982). (don corleone)
- Hvězda němé éry Lilian Gish natočila scénu pro film, ta však v konečně verzi nebyla do filmu zařazena. (Kulmon)
Reklama