Zelig

Woody Allen si po cimrmanovsku vymyslel postavu lidského chameleona, který se po neradostném dětství začne bezděky přizpůsobovat okolí a ztrácí svou vlastní identitu. Nápad pojmout to všechno jako dokument o zvláštní postavě ze dvacátých let dvacátého století je geniální a pomocí různých video a audio filtrů to všechno opravdu vypadá reálně, včetně dobových záběrů a koláží. První půlka Zeliga nadchne, už samotná idea podpořená dokonalou formou diváka ohromí, druhá půle už je ovšem více epická a euforie mírně opadne... Přesto je pro mě tento film velmi příjemným překvapením a 7/10 dávám jen proto, že znám ještě daleko lepší Allenovy filmy (a to je co říct :)) (14.04.2008)

Muselo k tomu někdy dojít, zkouším se nyní systematičtěji probrat Woodym. Kolekci základních 20ti DVD bych měla k ruce a samozřejmě něco k tomu už drahně let. Ale chyběl mi klíč a zájem. Nyní tedy variuji linku Mii Farrow a pokud možno, alespoň částečné retro. A jak tedy dopadl po tomto rozhodnutí Zelig? Velmi špatně. Nápad na krátkometrážní fikční dokument uplatněný v hraném celovečerním dokumentu. Děkuji, již nebudu. (18.12.2015)

Woody je mistr na svém filmovém poli. Je originální, jak to potvrzuje i tenhle film. Když se objevila skulinka, kde jsem zaváhala, tak mě vzápětí dostal a já byla mrtvá smíchy. Namátkou....... jak v hypnóze vypráví, kdo koho bil, to jsem myslela, že nebudu a to nemluvím o jeho úprku letadlem před Hitlerovými letadly a mohla bych pokračovat. Hned zkraje mně hodil udičku, když tam bylo řečeno, že je jen málo slov s koncovkou, jakou má jméno Zelig. Okamžitě mně to začalo šrotovat v hlavě. Takže opět skvělá podívaná. (21.09.2016)

Zeligem se Allen vrací trochu ke svým groteskně komickým experimentálním začátkům, což završuje snad až překombinovanou formou vyprávění. Krása Zeliga spočívá v tom, že sám o sobě neobsahuje moc zábavných a komických prvků, je ale zábavný a komický trochu z odstupu, jako celek, ucelený nápad, který by možná mohl být zpracován i trochu jinak. Druhou věcí je, že Zelig vlastně ani tak není o Zeligovi ale o lidech ho obklopujících, lidech jako takových, ani ne nutně jen sevřených v úzké časové výseči dvacátých let. A k nim Zelig není moc lichotivý. Naštěstí. Protože to je na tom celém to nejzábavnější, nejkomičtější a nejzajímavější. (23.01.2016)

Pro mě osobně nejnudnější Allen ever, měl jsem strašný problém to dokoukat. Co na tom, že se Allenovi dokonale podařilo napodobit dokumentární styl, o který usiloval, se všemi těmi mluvícími hlavami a přibližujícími se záběry na staré černobílé fotografie, protože přesně tohle je podle mě nejnudnější typ dokumentů pod sluncem, a doslova jsem u toho umíral. Navíc nesnáším mystifikaci jako takovou (mockumentary, chcete-li) a přišlo mi to i dokonale nevtipné, nezasmál jsem se u toho ani jednou. Působilo to na mě spíš jako opilost vlastním egem a topení se v nostalgii po dávno mrtvé éře, kterou jsem nezažil a osobně k ní nemám žádný vztah, takže víc jsem se s tím už minut nemohl. (14.10.2022)