Tajemství hradu v Karpatech

Hned po Adéle jsem si naočkoval Tajemný hrad v Karpatech. A bylo to hořké zklamání. Vše, co fungovalo tam, nefunguje zde. Místo skvělého detektiva Ledviny hraje Hrušínský pro mne zcela nepřitažlivého Orfanika. Místo charismatického Cartera je operní zpěvák Teleke se stupidní parukou. Horácký dialekt mne přestal bavit (a začal iritovat) tak po patnácti minutách, Kopeckého nechutný plnovous se mi příčil už od počátku. Operní čísla mi spíše rvala uši, udělátka, která mne tak bavila v Carterových rukách, mne zde nebrala vůbec. Ženský faktor, v Adéle ztvárněný rozkošnou Naďou Konvalinkovou, zde chyběl zcela. Salsu nepočítám. Bohužel, vše špatně... 20% (09.07.2012)

Lipského vrcholný Brdečka, jehož nadpřirozený cit pro jakoukoli parodovanou látku opěvuji všude možně. Císař Brdečka!, jehož (a Lipského) monumentální Limonádový Joe se - když jste geniální jako on - mohl dělat snadno, protože se koneckonců odehrává v jednom jasně definovaném žánru a světě, do nějž určité propriety nezbytně patří. Adéla si zase vystačí spojením brakové literatury a jejího newyorského superdetektiva s provinční Prahou líbezného c. k. věku. Ne tak Tajemství hradu v Karpatech, operní verneovský sci-fi etno horror, který neoperuje prostě jen v daném žánru nebo v rámci jednoho omezeného prostředí, nýbrž se věnuje několika různým segmentům evropské civilizace 19. století, jež pomocí parodie klasika jistého typu soudobého dobrodružného románu zvěčňuje v půvabných žánrových obrázcích (proto také karpatští domorodci nemohou být "civilnější"), které navíc obohacuje precizními nadbytečnými (ale zcela patřičnými) detaily. A protože Lipský projevil nemenší um (jako vždy s Brdečkou, jako však ne vždy u jiných filmů), vznikl filmový opus, který pravděpodobně nikdy nebude překonán. A mimochodem začetli jste se někdy v posledních letech do libovolného Verneova textu v klasických českých překladech? Parodie sama o sobě, ne? A ještě mimochodem vsadím boty, že toho Švankmajera sem přitáhl právě Brdečka. A za příklad toho, že Tajemství hradu v Karpatech není jen prostou parodií, posloužiž nám Homér. (Ostatně, genialita je v detailu - B+L se nespokojí s dědovým přednesem samotným, oni ještě přijdou na to, že poslední slovo za něj musí doříci někdo jiný - tudíž jde o věrně tradovaný, stokrát jednostejně slyšený slovesný útvar.) (10.09.2016)

Další z exluzivního vrhu superoriginálních a supergeniálních českých sci-fi komedií. Holt když se spojí fůra špičkových filmařů a herců, je výsledek zaručen. Nelze vymyslet nic výstižnějšího než připomenout dvě poznámky, které tady už zazněly - něco takového už pravděpodobně nikdy nevznikne a kdyby žil Oldřich Lipský v Americe, byl by legenda (to mimochodem platí pro desítky českých filmařů). (05.12.2004)

Nevím, čím to, ale mě Tajemství hradu v Karpatech neoslovilo a dávám tak lepší 2*. Možná, že kdybych tento snímek viděl v dětství (podobně jako Adéla ještě nevečeřela či většinu ostatních českých komedií), působil by na mě jinak. Romány Julese Vernea zbožňuji a vím, že žádný z nich není nudný, což se o tomto počinu Lipského nedá říct. Bohužel jsem se ani nijak zvlášť nebavil hláškami a po celou dobu jsem měl chuť jít do své knihovničky, vytáhnout knížku se zlato-hnědou vazbou - Tajemný hrad v Karpatech - a zlepšit si nahořklou chuť...Brzy mi začal vadit (možná rádoby vtipný) karpatsko-vesnický dialekt či Dočolomanského uřvané operní výjevy. Pravděpodobně jsem světlá výjimka, když tu tento film takto kritizuji, ale vskutku to nedělám z důvodu, abych se svým hodnocením vymykal. Zkusím tedy chvilku i chválit. Miloš Kopecký je tu démonický až hororový a zkrátka geniální. Rudolf Hrušínský je tu též výborný, ale moc mi neseděl na roli Orfanika. Výtvarné zpracování je takřka dechberoucí - opravdu povedené. Pro mě nejsilnější na celém snímku byla hudební složka, která mi zůstala v paměti i den po zhlédnutí. Závěr: Věrní fanoušci této komedie mi snad prominou. (20.11.2010)

Ten film je hlavně o hláškách, kterých je fakt hodně a téměř všechny jsou nezapomenutelné. Na tu stylizaci humoru jsem asi nebyl úplně připraven, nebo mi prostě zkrátka ne zcela sedí. Ze začátku byla super, ale ke konci jsem jí byl už mírně řečeno přejeden, ostatně stejně jako tou operní árií, kvůli které nebudu moci dneska usnout. (10.10.2007)