Také krásne šaty

Docela slušná variace v lynchovském stylu na téma peklo a jeho pokušení (plurál, ta pokušení) a pokoušení. Mrzí mě jen, že autor nezvládl konec a vylhal se z něj tím nejjednodušším možným způsobem. Každá z postav filmu v sobě nese nějakou nevyřešenou minulost - třeba u Rega víme, že má skryté touhy, a to podle oné kratičké scény, kdy se zastaví u výkladu a zahledí se na nohy figurín (scény prolnuté krátkou retrospektivou). Ve filmu je hodně věcí řečeno v detailu, náznaku, mrknete, a vodítko je pryč. Výstavba scén je ale hodně zajímavá, stejně tak práce s barvou a barevným laděním, a samozřejmě ona psychedelická hudba. Odkazy na Lynche nejenom v červené barvě (ta tady ostatně má své opodstatnění), ale i dálnicí, prolínačkami a především sny. Šaty jako ďáblův pokušitel. Říká se, kdo podá prst ďáblovi, je poznačen navždy - stejně jako zde zanechávají šaty svou stopu. Ostatně i ten latinský nápis na šatech to vlastně vysvětluje. V druhých plánech film pracuje s tématy jako altruismus vs. bezohledné draní se o moc (Člověče, nezlob se), rozdíly mezi realitou a reklamou, nesmyslná korporátní šikana a buzerace (až upírská) ze strany zaměstnavatelů, zákazníci podaní jako ztracené duše, lidé jako čísla (zajímavé je, že v reálném světě jsou lidé čísla telefonu nebo inzerátu, ale v obchodním domě jsou oslovováni celým jménem - ďábel taky dobře zná své oběti), ostatně obchod sám o sobě vzbuzuje v lidech agresivitu, navzdory usměvavému povrchu (opět odkaz na to, že zpočátku svádění ďábla vypadá super, ale Faust nebo ten právník z Ďáblova advokáta by mohli povídat). Pobavila mě dokonalá scéna s pračkou, zkažené ovoce a zelenina v košíku, jméno Rega, které se dá přeložit jako Král mluví - škoda jen, že svou hypnózou nepřebil tu hypnózu obchodního domu, docela jsem mu fandil. (15.05.2024)

Peter Strickland není režisérem, kterého bych vyhledával a jeho chválené vražedné šaty mě příliš nezaujaly. Rozhodně je nutno podotknout, že režisér má cit pro detail a odkazování na Italské Gialla mu jdou, ale tím to pro mě končí. Pro mne nezajímavě natočený film soustředící se na kritiku konzumerismu a módního světa s podivným způsobem vyprávění, s minimem hororových prvků, se spoustou bizárně podivných scén, které vlastně moc nedávají smysl a údajný humor mě vtipný být vůbec nepřišel. Film tak divný, že si jej buď oblíbíte anebo Vám příjde ukradený jako mně. Nebavilo a jediné, co mne zaujalo, byla scéna s pračkou. 40% (02.09.2019)

Takové krásné šaty by se daly jednoduše popsat jako film o vraždících šatech, ve kterém ony inkriminované šaty jsou tou nejméně podivnou věcí. Film je napěchovaný originálními nápady a šílenými scénami, jež v žádném jiném filmu neuvidíte. Lesbický sex s výstavní figurínou, hypnotizující opravář praček, nejnapínavější zfilmovaná hra Člověče, nezlob se a mnoho dalšího. Film stojí a padá na výstředních scénách a odosobněných dialozích, ale, co se týče hororu a komedie, tak v obou žánrech pokulhává a na poli dvou hodin mu především od druhé poloviny dochází dech. 5.5/10 (12.07.2019)

Vnímať In Fabric ako ľahko čitateľnú vtipnú metaforu na konzumerizmus posledných dekád vás asi plne neuspokojí. In Fabric treba preto skôr emocionálne prežiť, do čoho patrí aj svojrázny humor a hororové prvky. Obe poviedky majú jasné styčné prvky, ale nie sú to ani zďaleka len ústredné šaty. Samozrejme ide o husto postmoderné dielo odkazujúce na všeličo možné, určite vás napadne vďaka krvavo červenej farbe nejedno dielo Daria Argenta. Mne osobne aj nejednu časť pôvodného seriálu Twilight Zone, čo mi urobilo asi najväčšiu radosť. Inak ide o film, ktorý asi viac doceníte na druhýkrát. (30.09.2019)

Čirá bezradnost. In Fabric selhává nejen jako giallo horor, ale překvapivě neobstojí ani coby celovečerní film. Přestože režisér správně klade důraz na iracionální výjevy, barevnou stylizaci či erotický podtext, to nejdůležitější mu uniká - atmosféra. Pohybuji se v akademickém prostředí, a tak velmi dobře vím, že obdobný způsob tvorby je zcela typický pro studenty FAMU, kteří v prvním ročníku veškeré teoretické poznatky zpravidla aplikují čistě mechanicky. Od Stricklanda bych už přeci jen očekával vyšší level. Pozorný divák si navíc začne pokládat otázku, proč se zde vyskytuje množství scén, které děj vůbec nikam neposouvají a spíše jej naopak zahlcují. Odpověď přichází záhy. Režisér hraje o čas, jelikož není schopen příběh smysluplně rozvíjet. Nakonec vše vyřeší piruetou, za kterou by se nemusel stydět ani legendární Ed Wood. Zhruba po hodině klikne na tlačítko reset a stopáž se tak natáhne na požadovanou délku rebootem původního příběhu. Jakožto zdejší hororový expert pochopitelně nemohu tuto odstrašující ukázku amatérství ocenit jinak než odpadem. (26.08.2019)