Také krásne šaty

Sledovať filmy Petra Stricklanda znamená prežívať stav vizuálneho vytrženia, silných senzuálnych zážitkov, vydať sa na námesačnú chôdzu fikčnými svetmi skrz šikovne vystavané naratívy. A v neposlednom rade to predstavuje aj testovanie vlastnej diváckej erudície. Stricklandova tvorba je hustou sieťou žánrových vplyvov, popretkávaných osobitne uchopenými prístupmi k súčasnému umeleckému filmu. V rozkrývaní tejto na prvý pohľad len ťažko uchopiteľnej štruktúry pokračuje aj jeho nová snímka Také krásne šaty (In Fabric). Tichá, plíživá expanzia Stricklandovej schopnosti vytvárať referenčne bohatý a zároveň pôžitkársky nadreálny svet, ktorý ale vlastne vôbec nie je vzdialený tomu nášmu. Nachádza v ňom svoje východiskové tematické body. Ako sa šaty stávajú výstižným symbolom, zastupujúcim hneď viacero prvkov nielen Stricklandovej novinky, ale aj celej jeho filmografie? Viac na: https://www.kinecko.com/komorne-pribehy-nielen-o-europskom-horore/ (31.10.2021)

Originální útvar na pomezí černé komedie a hororu, spousta nápadů, občas neuvěřitelné dialogy a monology (opravář praček), výborná stylizace. Asi jsem čekal ještě nějaký příběh s vývojem, ale tenhle film si jenom pohrává se svým námětem a nikam se nevyvíjí. Za mne je to škoda, bylo tu zaděláno na víc. (15.08.2024)

Docela slušná variace v lynchovském stylu na téma peklo a jeho pokušení (plurál, ta pokušení) a pokoušení. Mrzí mě jen, že autor nezvládl konec a vylhal se z něj tím nejjednodušším možným způsobem. Každá z postav filmu v sobě nese nějakou nevyřešenou minulost - třeba u Rega víme, že má skryté touhy, a to podle oné kratičké scény, kdy se zastaví u výkladu a zahledí se na nohy figurín (scény prolnuté krátkou retrospektivou). Ve filmu je hodně věcí řečeno v detailu, náznaku, mrknete, a vodítko je pryč. Výstavba scén je ale hodně zajímavá, stejně tak práce s barvou a barevným laděním, a samozřejmě ona psychedelická hudba. Odkazy na Lynche nejenom v červené barvě (ta tady ostatně má své opodstatnění), ale i dálnicí, prolínačkami a především sny. Šaty jako ďáblův pokušitel. Říká se, kdo podá prst ďáblovi, je poznačen navždy - stejně jako zde zanechávají šaty svou stopu. Ostatně i ten latinský nápis na šatech to vlastně vysvětluje. V druhých plánech film pracuje s tématy jako altruismus vs. bezohledné draní se o moc (Člověče, nezlob se), rozdíly mezi realitou a reklamou, nesmyslná korporátní šikana a buzerace (až upírská) ze strany zaměstnavatelů, zákazníci podaní jako ztracené duše, lidé jako čísla (zajímavé je, že v reálném světě jsou lidé čísla telefonu nebo inzerátu, ale v obchodním domě jsou oslovováni celým jménem - ďábel taky dobře zná své oběti), ostatně obchod sám o sobě vzbuzuje v lidech agresivitu, navzdory usměvavému povrchu (opět odkaz na to, že zpočátku svádění ďábla vypadá super, ale Faust nebo ten právník z Ďáblova advokáta by mohli povídat). Pobavila mě dokonalá scéna s pračkou, zkažené ovoce a zelenina v košíku, jméno Rega, které se dá přeložit jako Král mluví - škoda jen, že svou hypnózou nepřebil tu hypnózu obchodního domu, docela jsem mu fandil. (15.05.2024)

Takový měl film potenciál a stejně si po shlédnutí říkám, že bych byl radši kdybych ho nikdy neviděl. Hororové prvky filmu jsou předvídatelné a divné, zápletka velmi slabá a komediální prvky nedostačují na jakékoli zlepšení kvality. Navíc je film přehnaně dlouhý a tak se zde většinu času ani nic neděje. Pak když to vypadá, že nám osvětlí něco o majitelích obchodu nebo proč se tohle děje, tak nám jen nabídnou pošetilou scénu kdy nesmyslně dlouze a detailně umývají figuríny a starý dědek se u toho sexuálně ukájí. Bída 40% podle mě odpovídající hodnocení (druhá polovina byla lepší) (10.11.2019)

Tedy čekal jsem poněkud masožravější šaty nebo alespoň jakousi obdobu Upíra z Feratu, nakonec jsem byl ale vcelku spokojený. Rudé šaty se natolik sblíží se svým majitelem, až ho připraví o život. A proč? To je vysvětleno v závěru filmu, když se malý výtah spouští do podzemí. Snímek připomíná evropskou kinematografii sedmdesátých let, kdy především v Itálii, Francii, ale i Španělsku či Anglii vznikaly podivné, neobvyklé a bizarní filmy. Nejzajímavější a nejtajemnější postavou je Miss Luckmoore (Fatma Mohamedová). Jedny z nejlepších scén pro mne - zuřivá pračka, snímání paruky, omývání figuríny, oheň a tajemství v podzemí. Vizuálně místy uhrančivé s výbornou hudbou. Film pro menšinové publikum se s běžným divákem nejspíš mine. (23.10.2020)