Také krásne šaty

In Fabric vlastně připomíná celovečerní verzi videí na youtubu, který byste dohledali pod zadáním „weird and disturbing“. A ono to přes tu první polovinu relativně dobře funguje. Obzvlášť díky výborné retro hudbě, která dodává snímku špetku určité bizarní podmanivosti. Je to divný. Je to SAKRA divný. Občas v tom dobrým smyslu (některé části připomínají filmografii Davida Lynche), občas zas ne. In Fabric odvádí dobrou práci ve vyvolávání pocitu znepokojení a zájmu, ale po druhé půlce se mu rychle začne rozpadat dějová struktura, přičemž ke konci už to připomíná jeden velký bordel. A ta přemíra nevysvětlených a rádoby uměleckých bizarností tomu pak nepomáhá. Celý ten film vlastně asi může symbolizovat onu ženskou nákupní posedlost a upnutí se na některé hadry už přehnaně moc, až to připomíná fetiš. Film je to rozhodně znepokojující, ale obecně není zas až tak děsivý. Bohužel mě ale trefil do zranitelného místa, protože osobně mám fóbii z figurín a podobných člověka připomínajících předmětů. Takže některé části mě docela vyděsily. Celkově to nebylo špatný, ale škoda, že se to po té polovině do sebe až příliš zakoukalo. Lepší 3* (20.09.2019)

"Každý nový film režiséra Petera Stricklanda je s netrpělivostí očekáván..." Tak to mi je novinka, ja som doteraz to meno nikdy nepočul, a to poznám aj takých režisérov ako Jirka Mádl alebo Tomík Magnusek. Po vzhliadnutí tohto snímku mi je ale jasné, že počet filmov, ktoré som od tohto chlapíka videl ostane dlhodobo na čísle 1. A vy, ktorý máte to šťastie byť stále na nule, snažte sa ju uchovať čo najdlhšie. Je to maximálne negustovné dielo. Respektíve ak máte chuť na menštruačnú krv a pri tom radi onanujete, nech sa páči, po polhodine zažijete vyvrcholenie. (19.09.2019)

Absurdně mluvící pracovníci respektovaného oděvního domu, graficky násilné sny, figuríny s ochlupením, létající cákance spermatu, hypnotické popisy fungování pračky a jedny krásné červené šaty s vlastní hlavou. Nový snímek režiséra Petera Stricklanda Takové krásné šaty je naprosto ujetá hororově komediální podívaná, která asi nejvíc stylisticky připomíná Argentovu Suspirii. Funguje to na výbornou. (KVIFF) (04.07.2019)

Pro mě osobně ještě nudnější než Pestrobarvec petrklíčový, respektive většinu těch výjevů, které se tam odehrávají, jsem sledoval dost nezúčastněně a prostě mě to nějak nebralo. Ve zmíněném Stricklandově starším filmu byl aspoň skvělý soundtrack a pěkné holky, ale tady koukat na tu starou černošku nebo na toho brýlatého hňupa, mi bylo dost nepříjemné, navíc mi vadilo, jak na ně v tom filmu byli všichni hrozně hnusní a dělali a říkali jim hrozné věci. Chápu, že Strickland tím něco konkrétního sleduje, ale mně prostě vadí na to koukat; navíc mě u tohoto filmu i dost irituje ta nekriticky opěvná anotace distributora, protože jsem silně alergický na tuhle filmařskou PR hantýrku operující s ohranými klišé jako "netrpělivě očekáván" či "hypnotický" - ukažte mi jedinýho člověka, který nemá nic lepšího na práci, než netrpělivě očekávat nějaký debilní film, nebo kterého nějaký film skutečně zhypnotizoval! (06.02.2020)

Docela slušná variace v lynchovském stylu na téma peklo a jeho pokušení (plurál, ta pokušení) a pokoušení. Mrzí mě jen, že autor nezvládl konec a vylhal se z něj tím nejjednodušším možným způsobem. Každá z postav filmu v sobě nese nějakou nevyřešenou minulost - třeba u Rega víme, že má skryté touhy, a to podle oné kratičké scény, kdy se zastaví u výkladu a zahledí se na nohy figurín (scény prolnuté krátkou retrospektivou). Ve filmu je hodně věcí řečeno v detailu, náznaku, mrknete, a vodítko je pryč. Výstavba scén je ale hodně zajímavá, stejně tak práce s barvou a barevným laděním, a samozřejmě ona psychedelická hudba. Odkazy na Lynche nejenom v červené barvě (ta tady ostatně má své opodstatnění), ale i dálnicí, prolínačkami a především sny. Šaty jako ďáblův pokušitel. Říká se, kdo podá prst ďáblovi, je poznačen navždy - stejně jako zde zanechávají šaty svou stopu. Ostatně i ten latinský nápis na šatech to vlastně vysvětluje. V druhých plánech film pracuje s tématy jako altruismus vs. bezohledné draní se o moc (Člověče, nezlob se), rozdíly mezi realitou a reklamou, nesmyslná korporátní šikana a buzerace (až upírská) ze strany zaměstnavatelů, zákazníci podaní jako ztracené duše, lidé jako čísla (zajímavé je, že v reálném světě jsou lidé čísla telefonu nebo inzerátu, ale v obchodním domě jsou oslovováni celým jménem - ďábel taky dobře zná své oběti), ostatně obchod sám o sobě vzbuzuje v lidech agresivitu, navzdory usměvavému povrchu (opět odkaz na to, že zpočátku svádění ďábla vypadá super, ale Faust nebo ten právník z Ďáblova advokáta by mohli povídat). Pobavila mě dokonalá scéna s pračkou, zkažené ovoce a zelenina v košíku, jméno Rega, které se dá přeložit jako Král mluví - škoda jen, že svou hypnózou nepřebil tu hypnózu obchodního domu, docela jsem mu fandil. (15.05.2024)