Réžia:
Oldřich LipskýKamera:
Jiří MacákHudba:
Jaroslav UhlířHrajú:
Rudolf Hrušínský, Petr Čepek, Josef Somr, Vida Neuwirthová, Július Satinský, Zdeněk Svěrák, Miloš Kopecký, Lubomír Lipský st., Jiří Kaftan, Milan Lasica (viac)Obsahy(1)
Česká filmová rozprávka pre malých i dospelých, nakrútená podľa predlohy Jana Wericha. Delostrelec Pankrác, dragún Bimbác a vojenský kuchár Servác dostali od dobrosrdečných trpaslíkov ďakovné dary, o ktoré ich pripravila zlá princezná Bosanba. Trpaslíci im opäť pomôžu, ale veteránom dlho trvá, kým pochopia, čo je pre nich najdôležitejšie... (STV)
(viac)Videá (1)
Recenzie (587)
nostalgické 5* Další doplňující komentář ze vzpomínek na tuto kultovní pohádku. Možná míň přirozené a víc divadelně přehrávané, ale to k Werichovi sedí i jeho typickému humoru, který mám tak rád. Za mě mu patří plný počet i vzhledem k tomu, že těch kvalitních pohádek je čím dál méně. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] ()
Pohádka k níž mám poněkud zvláštní vztah. Mám rád humor Jana Wericha i Zdeňka Svěráka, mám rád Hrušínského, Čepka, Somra, Satinského i Lasicu, mám rád pohádky, mám rád spoustu scén téhle svérázné pohádky, ale nemůžu si pomoci, jako celek mi nějak nikdy moc nesedla. Když se k ní nachomýtnu, podívám se (jako teď), pobavím se (jako teď), ale že bych měl někdy chuť jít a pustit si ji sám od sebe, to se mi zatím nestalo. ()
Říkám to furt: zlatí komunisti; kdo nevěří, pro toho mám jen jedno slovo: „s velbloudééém“. Proto všemu, co je v tomto filmu kultuhodné, budiž na Bílé Hoře vztyčena socha zlatého velblouda v rudém cylindru. Tři veteráni jsou prvotřídním dokladem, že ať Svěrák tou svou laskavěhumornou lidskostí páchne sebenasládleji, přece téměř vše, na co kdy sáhl, patří do čítanek jakožto kultovní slovesně-kulturní artefakt postfáze národního obrození (ale abych neurazil božstvo: původcem Tří veteránů je národní modla Werich). Hvězdičku bych arci ubrat měl (ani mě nenapadne): sem tam slabší moment, sem tam tlačení na pilu lidové humanity (aby bylo jasno: když se na pilu tlačí, zadrhne se a neřeže); na vině je jak Svěrák, tak všichni tři představitelé titulních postav, což však nic nemění na geniálnosti jejich obsazení; stáří dvou z nich sice působí poněkud nepatřičně, ale vadí? Nevadí. K tomu Lasica a Satinský se Skalskou, Gerendáš (v chacha „životní roli“) i sám Svěrák naprosto dokonalí v tomto království s línými pavouky i obyvateli, jehož vladařská rodina dobře ví, zač je v Pardubicích perník, z nějž nos andělské mrchy vyráží na své famózní Europa tour, to vše pod šťastnou taktovkou velikána české filmové parodie Lipského; jeho bratr v roli trpaslíka solidně ucházející, je to však štramák Kopecký, kdo své doslova pidipostavě věnoval sólo hodné této báječné pohádky; o Uhlířově vkladu věru není nutno ztrácet slov. Abychom nepřehlédli urklasičnost: cesta z války tam a zase zpátky a zase zpátky tam a málem tam zpátky a zpět. Přes zasněžené hory a obratiště je pod frňákovníkem. Ještě při předposledním zhlédnutí jsem neměl valného pochopení pro finální adoraci flašinetu, nástroje podbízení se dětem, či spíše tomu, jak by je dospělí chtěli mít: veselé a hravé vděčné protosubjekty, na nichž lze páchat dobro. Ale nyní, o rok dospělejší, pochopil jsem konečně, že navázat a znovu začít nebylo možno jinde než tam, kde cesta začala, a naprosto ne jinak než vylovením oné osudné kliky. Jo a s humanitou by to nebylo tak zlé, kdyby byl do role sedláka obsazen Smoljak; i symetrie díla by tím dosáhla dokonalosti. ()
Milá a originální pohádka disponující laskavým humorem s množstvím nevídaných až nepohádkových hlášek, trefným hereckým obsazením a zručnou režií mistra Oldřicha Lipského. Dary lesních skřítků v podobě kouzelné harfičky, bezedného měšce sypajícího dukáty a cylindru svým majitelům Bimbáci, Serváci a Pankráci přivodí nejeden problém a zavedou je až do pěkně vykutáleného královstvíčka, kde jim následně budou odcizeny. I přes určité moralizování, které nepřekročilo neúnosnou mez, se na pohádku dobře dívá i po letech a v jakémkoliv věku. Bosana sice tak hezká nebyla, jak to všichni kolem tvrdili a strom Frnákovník byl jaksi v ději odsunut, jako by byl tím posledním v řadě, ale to hlavní je, že tahle pohádka ani po letech neztrácí své kouzlo. Nevím, jak by byl s výsledkem spokojený samotný autor pan Werich po Svěrákových úpravách, ale veselit by se snad mohl. Vtipnost s trochou ponaučení na závěr funguje v pevném svazku. 100% ()
Nestárnoucí filmová adaptace Werichovy ryze autorské pohádky je jedním z vrcholů postmoderního přístupu k tomuto žánru. Cenné jsou hlavně všechny ty gagy a nezaměnitelná cimrmanovská poetika. Mimo to, že jde o nadčasovou pohádku, vtělili Zdeněk Svěrák s Oldřichem Lipským do filmové verze hlubší zprávu o fenoménu globalizace...to globalizované balkánské království, kde se na rakouský valčík tancuje břišní tanec, je obrazem dnešního světa... ()
Galéria (25)
Zaujímavosti (45)
- Pre rozprávkový Grand hotel U Supa sa stal námetom bývalý skutočný Grand hotel Lokanda nachádzajúci sa v čiernohorskom hlavnom meste Cetinji. Koniec rozprávkového aj skutočného hotela bol tiež podobný, zatiaľ čo Grand hotel U Supa zboria otrasy, vyvolané princezniným nosom, sťahujúcim sa s mohutným kýchaním späť do vlasti, Grand hotel Lokanda zmietlo štyri roky pred premiérou filmu katastrofálne zemetrasenie. (Raccoon.city)
- Městečko představovala obec Dobrovíz. Rybník, do kterého hodil Bimbác (Petr Čepek) kliku od flašinetu, představoval rybník Labeška v zámeckém parku Průhonice a hory byly natáčené v Adamcuľe v Roháčské dolině na Slovensku. Princeznin (Vida Skalská) nos putoval v německém Quedlinburgu, českých Průhonicích a na Střeleckém ostrově a Karlově mostě v Praze. (mar48)
- Milan Lasica (colník) natočil svoje zábery za 4 dni. (Raccoon.city)
Reklama