Traja veteráni

Texty ve Werichově Fimfáru bych rozhodně neoznačil jako pohádky. Naopak jistým způsobem to jsou spíš horory, na mě z nich čiší chlad, odcizenost mezi lidmi, zlo. Chybí láska, dobro, hřejivost. I ty povídky, které "skončí dobře" tak úplně dobře nekončí, vždy je tam nějaké ale. Z těchto důvodů se mi nijak zvlášť nelíbí ani Tři veteráni, neb o nich platí vše, co jsem napsal výše. V muším království jsou všichni zlí a vyčůraní, tři veteráni se k sobě taky nechovají nijak zvlášť pěkně a dobrý konec v jejich případě znamená, že se budou protloukat světem chudí s flašinetem. Ale zahrané je to pěkně. (03.08.2011)

Asi jediná pohádka, kde se mluví o cigaretách s vembloudem. Nejspíš právě na tomhle jsem se naučil vnímat kinematografii. Pokud tomu říkáte pohádka, nesmíte si představit laciné namalované kulisy, moralizující scénář a herce, kteří se to snaží mít co nejrychleji za sebou. Adaptace Werichovy povídky (tomu se vážně nedá říkat pohádka), která měla pro autora velký význam coby jakési životní i literární resumé, se ujali Lipský se Svěrákem. Zfilmování je celkem pietní a tam, kde se od předlohy v detailech odchyluje, je to jen ku prospěchu věci (přidání spousty vynikajících a zcela nedětských gagů, jako ten s celníkem, a bitevních scén). Samozřejmě velkou úlohu hraje skvělá atmosféra, výborné, jaksi mimočasově surrealistické prostředí Evropy na přelomu 18. a 19. století (taky si pamatujete tu scénu, kde nos, změněný v jakéhosi hada, proplouvá Evropou?), a především postavy, které jsou (což je v pohádkách naprostá výjimka) psychologicky promyšlené, jednoznačně motivované, inteligentně jednající a především mistrně zahrané. Trochu to kazí divné písničky, ale dají se přežít. Nejspíš nejinteligentnější česká pohádka. Salcburk....tam jsem taky nebyl... (17.09.2008)

Originální a geniální pohádka každým coulem a taky velmi poučná, protože se všichni poučíme o tom, co je na světě nejdůležitejší a že některé věci jdou spolu ruku v ruce. Werichovi pohádky jsou skutečně jedinečné. Jako malá jsem tuto pohádka považovala za blbost a neměla jsem ji ráda, ale čím jsem starší, tak zjišťuju, že si ji v TV nenechávám ujít a vždy se u ní dobře bavím. Stále ale nepatří k mým nejoblíbenějším. (18.11.2011)

Neopakovateľná rozprávka, ktorá sa nikdy neošúcha, no len nedávno som čítal, že sa ozval istý užitočný idiot a žiada z hĺbky svojej prehnitej slniečkárskej duše, aby z tohto veľdiela boli vystrihnuté scény, kde je tabuľka "cudzinci sem nepatria". Žiaľ, ide to so spoločnosťou dole z kopca a libtardi budú udávať tempo a diktovať čo môžeme pozerať, čo nie, a čo treba retušovať. Snáď to včas zastavíme. (29.12.2020)

Můj první film v kině, navíc vesnickým. Byly mi čtyři nebo snad pět a šli jsme tam dva kiláky pěšky (s tátou a partou kluků ze vsi do sousední vesnice). Naprosto mě okouzlil, a navíc jsem si zamiloval kino, což mi vydrželo dodneška. A jsem rád, že poprvé to byl Zdeněk Svěrák (a Werich a Lipský), protože lepší už to bejt nemohlo. Od tý doby jsem Bimbáce, Pankráce a Serváce viděl aspoň desetkrát, a doufám, že aspoň ještě desetkrát uvidím. Je to asi moje nejoblíbenější pohádka, rozhodně nejlepší česká, dokonce lepší než původní psaná ( a skvělá) verze Jana Wericha. Všimli jste si, že tam není jediná přiblblá scéna, kterých je v ostatních novějších pohádkách tu víc, tu míň, ale vždycky až moc (myslím tím nesmyslný pitvoření, bezdůvodný štulce a kopance, ukřičenost...), který maj za úkol rozesmát co nejvíc dětí. Tahle pohádka si to neusnadňuje, když už se křičí, tak je to třeba, každá její scéna má smysl a přestože z ní plyne spousta poučení, vůbec to nevyznívá otravně, ale naopak naprosto samozřejmě, a proto z toho nakonec nemůžou mít špatnej pocit ani děti, ani dospělí. Myslím, že dokáže bavit nejmenší, větší i největší diváky, každýho svým způsobem, a přitom žádnýho z nich nebude nudit. To se o moc filmech říct nedá. I proto jsou Veteráni naprostá klasika. (17.11.2006)