Traja veteráni

Vemkoncem nejlepší česká filmová pohádka. Celé to stojí na scénáři, kde se podepsal humor jak páně Wericha, tak i Svěráka. Na hercích a v neposlední řadě i jakési exotické výpravě. Velkým plusem této netradiční pohádky je, že zde nečpí politický podtext, který by dětem do hlavy vštípil něco o havířské morálce. (20.12.2011)

Skvělý Werichův základ se snad ani nedá pokazit, ale dostalo se mu důstojného zpracování v režii Oldřicha Lipského s famózním obsazením. "Volá Německo, jestli k nim nepřestaneme strkat rypák, vyhlásí nám válku." "Já sleduji mezinárodní situaci a podle ní buď lijeme z kulí písmena nebo z písmen kule." "Čekají tě napínavé zážitky." "Trojka štěnice, dvojka bez štěnic, jednička bez štěnic a s ramínkama." (29.10.2005)

Víte proč byly české pohádky let 50. až 80. neljepší na světě? Inu, měly totiž speciální tajnou přísadu - inteligentní a laskavý humor. Ať už je to Byl jednou jeden král, Hrátky s čertem, Šíleně smutná princezna, Tři oříšky pro Popelku, S čerty nejsou žerty nebo právě Tři veteráni, ze všech těchhle pohádkových kotlíků to voní onou nezaměnitelnou a neodolatelnou ingrediencí. Proto myslím není tak těžké pochopit, proč pohádky natočené po revoluci jsou tak unylé a nudné. Buď v nich totiž není humor žádný, nebo jen takový ten "novácký", tzn. pitvorný, přiblblý a dětinský. Česká pohádka stále čeká na dalšího Brdečku, Zemana či Svěráka. (28.12.2005)

"Volá Německo. Jestli prý k nim nepřestaneme strkat rypák, vyhlásí nám válku." Takže Německo, abys tomu rozumělo, tak není nutno, aby bylo přímo veselo, ale s třemi veterány veselo je. A abys to lépe pochopilo, tak nemít prachy - nevadí ... tedy když máš nemovitosti, nadupaný vozový park, letadlo, akcie Googlu, Bundeswehr, alej frňákovníků a továrnu na cigarety s velbloudem. Chápeš? Nechápeš, ale to je tím, že ty jsi, milé Německo, nikdy nemělo smysl pro humor. A proto ti budeme každé vánoce strkat ctěný nos do tvých záležitostí. Jawohl? Já taky. (28.01.2019)

Říkám to furt: zlatí komunisti; kdo nevěří, pro toho mám jen jedno slovo: „s velbloudééém“. Proto všemu, co je v tomto filmu kultuhodné, budiž na Bílé Hoře vztyčena socha zlatého velblouda v rudém cylindru. Tři veteráni jsou prvotřídním dokladem, že ať Svěrák tou svou laskavěhumornou lidskostí páchne sebenasládleji, přece téměř vše, na co kdy sáhl, patří do čítanek jakožto kultovní slovesně-kulturní artefakt postfáze národního obrození (ale abych neurazil božstvo: původcem Tří veteránů je národní modla Werich). Hvězdičku bych arci ubrat měl (ani mě nenapadne): sem tam slabší moment, sem tam tlačení na pilu lidové humanity (aby bylo jasno: když se na pilu tlačí, zadrhne se a neřeže); na vině je jak Svěrák, tak všichni tři představitelé titulních postav, což však nic nemění na geniálnosti jejich obsazení; stáří dvou z nich sice působí poněkud nepatřičně, ale vadí? Nevadí. K tomu Lasica a Satinský se Skalskou, Gerendáš (v chacha „životní roli“) i sám Svěrák naprosto dokonalí v tomto království s línými pavouky i obyvateli, jehož vladařská rodina dobře ví, zač je v Pardubicích perník, z nějž nos andělské mrchy vyráží na své famózní Europa tour, to vše pod šťastnou taktovkou velikána české filmové parodie Lipského; jeho bratr v roli trpaslíka solidně ucházející, je to však štramák Kopecký, kdo své doslova pidipostavě věnoval sólo hodné této báječné pohádky; o Uhlířově vkladu věru není nutno ztrácet slov. Abychom nepřehlédli urklasičnost: cesta z války tam a zase zpátky a zase zpátky tam a málem tam zpátky a zpět. Přes zasněžené hory a obratiště je pod frňákovníkem. Ještě při předposledním zhlédnutí jsem neměl valného pochopení pro finální adoraci flašinetu, nástroje podbízení se dětem, či spíše tomu, jak by je dospělí chtěli mít: veselé a hravé vděčné protosubjekty, na nichž lze páchat dobro. Ale nyní, o rok dospělejší, pochopil jsem konečně, že navázat a znovu začít nebylo možno jinde než tam, kde cesta začala, a naprosto ne jinak než vylovením oné osudné kliky. Jo a s humanitou by to nebylo tak zlé, kdyby byl do role sedláka obsazen Smoljak; i symetrie díla by tím dosáhla dokonalosti. (15.02.2012)