Vezdesushtiyat
Omnipresent
Réžia:
Ilijan DževelekovScenár:
Ilijan DževelekovKamera:
Emil HristowHrajú:
Velislav Pavlov, Vesela Babinova, Teodora Duhovnikova, Mihail Mutafov, Irmena Chichikova, Kamen Kolarov, Svezhen MladenovObsahy(1)
Ve snaze najít originální námět natáčí spisovatel Emil Borilov život kolem sebe desítkou skrytých kamer. Zatímco neškodně sleduje a kontroluje život svých blízkých, mění jejich osud. Z činnost, která začala coby nevinné hobby, se stala démonická hrozba budoucnosti desítek lidí. (Festival bulharských filmů)
Videá (1)
Recenzie (14)
Příběh úspěšného muže, který si začíná pěstovat závislost na sledování lidí okolo sebe pomocí skrytých kamer, z čehož může sice čerpat velké množství výhod, ale také se mu to může dříve či později vymknout z rukou. Chvílemi se to velmi ubírá ke komedii, chvílemi téměř k thrilleru, neustále je to ovšem velmi zábavné, svěže napsané a zrežírované a velmi sympaticky zahrané. Dvouhodinová stopáž uteče jako voda, Bulhaři zkrátka umí. [LFŠ 2019] ()
Super! Bulhari opäť u mňa zabodovali a toto bolo fakt na úrovni. Aj keď uznávam, že spočiatku mi trvalo dosť dlho, kým som sa vlastne zorientoval, že kto je kto. Ale potom to už malo vynikajúci spád, ktorý sa svojvoľne rútil do totálnej priepasti. Emilko mal pocit, že je na výslní, a stačil malý moment, aby sa celý piedestál komplet zrútil. Ale celkovo, koncept veľmi vydarený, takže solídne 4* sú bez pochýb na mieste! ()
Brzy po skončení filmu jsem si říkal takový to: "Kdyby takhle vypadal českej mainstream, jsem spoko". Dževelekov vzal aktuální téma, které dobře řemeslně zpracoval a nechal příběh sehrát dobrými herci. Do očí snad bije jen kulisová uhlazenost interiérů, které svojí sterilností trochu připomínají české soap opery. Bohužel, přepjatý konec zafungoval asi tak, jako když drbnete do stolu při hraní jenga věže - celou předchozí konstrukci shodil a poslal do hajzlu. Kdyby chybělo posedních osm minut, byl by to kvalitní film. ()
Neviem, či by som chcela vidieť ako mi svokor ští do umývadla a jebe upratovačku. Niektoré veci je lepšie nevidieť a nevedieť. Ale určite by som neviditeľnou rukou, alebo čím, tresla na čelo mikrokameru napríklad Kim Čong-unovi, aby celý svet videl ako jebe tigra, ktorému dal zožrať vlastného strýka. Alebo Putinovi, ktorý dáva povel zabiť všetkých jeho aktívnych oponentov, alebo polovici slovenskej vláde, ktorá zjednáva podmienky korupcie vo vlastný prospech. Aj keď by sa mi to mohlo vypomstiť. Zo Severnej Kórei by sa kvôli cenzúre také zábery do internetovej siete ani nedostali, z Ruska tiež nie (pretože na cenzúru zamestnávajú mrte ľudí), a v SR by sa všetci poSRali, a mňa by možno ani nevypátrali. Alebo aj hej. Po desiatich rokoch. Alebo dvadsiatich. Alebo... ()
„Paměť je děvka. Není spolehlivá v krásných chvílích. Chcete si pamatovat chvíle lenošení, vzrušení, náhlých prozření a erotického potěšení. Místo toho zaznamená zbytečné obrázky a cizí tváře. Proč má paměť rozhodovat, co a koho nám zachová?“ Zvlášť, když si člověk může pomocí externí paměti zaznamenat a uchovat vše, co sám chce, aniž by tom kdokoliv věděl…Začalo to opravdu docela nevinně s jednou kamerou kvůli odhalení zloděje. Ale postupně se z toho pro hlavního hrdinu začala stávat závislost, posedlost, fetiš. Náhle Emil pocítil zvrácený pocit štěstí z nabytí moci, kontroly a vědění toho, co ostatní ne. A divák ho do jisté míry chápe, protože je to sice nemorální, ale tolik lákavé. Jenže kdo s čím zachází…Všemocný je místy velmi zábavná podívaná, ale postupně hořkne a divákovi z toho mrzne úsměv na rtech. Konec tomu pak odpovídá. Za mě solidní 4*. „Člověk musí znát jen tolik, co unese. I jediná pravda navíc ho může zabít. Říká se, že pravda osvobozuje. Ale cena za tu svobodu je často příliš vysoká...“ ()
Reklama