Velká filmová loupež

„To sem blázen paní Moutelíková!“ - „No jo to víte, vono je dneska v našem filmu všecko možný.“ Naprosto bláznivá komedie ala z filmu do filmu, která nemá téměř žádný děj a chvílemi se mění v totální chaos. Zároveň je to přehlídka herců, filmů a jednotlivých vtipných scének. Nápadů má film nespočet (zelené autíčko, obraz s „odpovídajícím“ zvukem, promítačka), ale kvůli stylu vyprávění, (ne)důrazu na pointu a „švy“ působí snímek nesourodě, zmateně a občas skoro až amatérsky. Samotní Kaiser s Lábusem, pokud tedy zrovna jen neběhají odnikud nikam, mají řadu vtipných scének (z učitelky a především tedy jejího žactva jsem brečel smíchy), ale jistě jich mohlo být také víc. Co se týče odkazů na filmy a postavy, Velká filmová loupež jich nabízí hned několik opravdu zábavných („Pánové si přejí platit?“ a „Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastný“ mě rozesmály nejvíce), někdy jde spíš o herce samotné (Zázvorková a její zničující smích, nesmělý Suchánek, slovenská „delegace“) a pak je tu spousta narážek na filmový průmysl (profese, cyklistky snažící se prosadit, řevnivost mezi divadlem a filmem) a také na socialistické poměry. Na druhou stranu, jakože casting dokázal zahrnout celou řádku kvalitních herců, někteří jsou tu jen tak pro okrasu a jejich výstup je jen těžká „vata“. To se nejvíce projeví v závěru. Konec byl totiž na celém filmu suverénně nejslabší (toporný až trapný) a opravdu ho nezachránila ani „happyendová“ pocta (?) zesnulému Lipskému při závěrečných titulcích. Dávám prozatím lepší průměr a časem si film chci zopakovat, navíc jsem v tom návalu scének jistě nezachytil všechny narážky a odkazy (hodnocení případně upravím). „Majko, copak vy ve třídě nemáte žádné chlapce?“ – „A no máme, ale to sou všecko takový paka vylízaný třeba, no..já se třeba chci, třeba absolutně votevřít ve třídě a nemůžu, když se na ně podívám, tak se zase zavřu, akorát snad Dušan za něco stojí, ale teď už taky ne, no.“ (08.08.2015)

Ohromný guláš. Zpočátku jakžtakž pevnými mantinely ohraničený scénář se zhruba v polovině zvrhne v nepředstavitelnou anarchii plnou výstupů kdekoho s kdekým a v lecjakých rolích, která bohužel nemůže tak úplně bavit. Jednotlivé (sebe)parodické střípky jsou povedené (Husité a Otakar Vávra, Miloš Kopecký coby doktor Štrosmajer a chirurg Miroslav Macháček, zraněný Marián Labuda, jehož na nosítkách vlečou Lasica se Satinským, protože "je jejich", dabovaný Kristián, rozmarně letní Rudolf Hrušínský....), ale dohromady jim to spolu nejde. Spojovací články toho všeho - výstupy Kaisera a Lábuse a "Kaisera" a "Lábuse" - se však povedly (kromě Oskarem zmíněné scénky bych ještě upozornil na lehce přehnaný, ale pro ně typický způsob, jakým ztvárnili vlastní dvojníky). Stejně jako banda mafiánů. Velká filmová loupež je na poměry českého filmu nevídaná záležitost. Zvláštně nepovedený snímek, jehož scénář psalo pět lidí, ačkoliv téměř celý vypadá jako narychlo uplácaná improvizace. Stejně jako mnozí ostatní si jsem téměř jistý, že by to celé dopadlo jinak, kdyby Oldřich Lipský žil o pár měsíců déle a žezla se neujal Zdeněk Podskalský. Dvě a půl hvězdy nakonec zaokrouhluji nahoru i za tu závěrečnou píseň s textem Zdeňka Borovce. (18.09.2011)

Na to, kolik známých tváří se této šaškárně propůjčilo opravdu koukám. Pořád jsem čekala víc, až najednou byly titulky... Velká filmová loupež to ale opravdu byla. O tom, jak se dá ukradnout pojmenování FILM pro cokoliv, kde dělají lidé psí kusy a nemusí to mít žáden smysl. Ani vynikající Lábus s Kaiserem to nezachránili. (12.12.2009)

Televarieté točené U Hybernů... Na konci osmdesátých let byla Kaiser s Lábusem na vrcholu popularity socialistických estrád a soudruh byl rád, když se co nejvíce tehdejších herců a umělců zapojovalo do bavení pracujících. To co se dělo v televarieté a různých zábavných pořadech kdy kamery rády a zhusta zabírali v publiku známé tváře se v postatě dělo i zde, byť toto měla být filmová komedie. Já bych to viděl spíše jako takový fimový kvíz, protože někteří herci se filmem jen mihnou a často pronesou jedinou větu, jedinou repliku, která je však pro jejich postavu či film klíčová... Od diváka se čekalo, že si vzpomene... Tenkrát to asi bylo snazší, dnes člověk se občas musel zamyslet .. Na té výstavě jsem tenkrát také byl. bydleli jsme tehdy v Revoluční a tak jsem to měl párk kroků. Mně naši nalákali na Golema... :-). Dnes jsem to tedy viděl znovu s velkým odstupem a nebylo tam vtipného nic. Bylo to takové šedivé, odporně osmdesátkové a ten dojem umocňoval opuchlý soudruh Pláteník Moučka s obočím ala Brežněv a vyžraní papaláši vystupující z tatrovek ... Hvězda za vzpomínku na mládí . * (17.11.2018)

Největší koncentrace hvězd v dějinách filmu. K tomu spousta filmových a seriálových narážek a špatný film je na světě. Kaiser s Lábusem sice excelují, ale na příběhu je vidět, že ho napsali asi za noc a je v něm plno děr a nesmyslů, natočené to pak bylo asi za den, většinou na první dobrou. Často je tam něco jen proto, aby to tam bylo, taková snůška skečů a hlášek, které na sebe většinou nijak nenavazují. (17.01.2023)