Heavy Trip

Pár trefných vtipů a hlášek a jinak filmařsky prázdný film a já fakt nechápu, jak dosáhl 80% na csfd. První polovina byla brána tak nějak vážně, dramaticky a pojata jako story jedné metalové kapely. Druhá půlka ale sklouzla k jízdě, která už prostě nedávala smysl a připomínala mi spíše parodii (dodávka spadne ze skály a nikomu nic není, umělý rosomák, rakev s mrtvolou...). Dokupy to prostě nedrží a i když to úplně vyloženě nenudilo, rozhodně bych si to nepustil znovu. (12.07.2019)

Festivalový crowd-pleaser se bezpečně drží prověřeného konceptu outsiderského zdokonalovacího melodramatu, zatímco s nadhledem a kupou přízemního, místy až lidového humoru nahlíží subkulturu mega-brutal-brekekeke metalu. Zarytí vyznavači metalu, kteří stále věří, že když si pustí nějakou desku pozpátku, vyvolají tím Belzebuba, sice budou svatokrádežním přístupem filmu pobouřeni, ale všem, kterým videoklipy s týpky ve warpaintu smutných klaunů přijdou spíše roztomilé či úsměvné, se budou bavit. 7/10 (12.07.2018)

Slabší 4 hvězdy. Finové mají metal v krvi a když ho chtějí hrát, tak ho prostě hrajou až za hrob. Taková prkotina jako jedna jediná nazkoušená skladba a vystoupení na velkém fesťáku je nemůže zastavit. Sympatická komedie s mým oblíbeným hudebním žánrem, a nemyslím konkrétně postapokalyptický, stanistický, sobydrtící, extrémně pohanský, fenoskandinávský metal :-) (20.03.2020)

"Duše stovek sobů řvoucích bolestí na cestě do sobího pekla. To je naše hudba!" Parta metaláků do toho mydlí hlava nehlava, pere se s předsudky finského vidlákova a sní o koncertě na norském fesťáku. První dvě třetiny se film drží trošku při zemi, ale pořád se je na co koukat, co poslouchat a čemu se zasmát. Každopádně když zhruba po hodině nastoupí kluci na trip, tak jsem se začal řehtat a přestal až se závěrečnými titulky. Natočeno s láskou k metalu. 90% (25.01.2019)

Byl jsem pozván do domu svého kamaráda s tím, že se mám připravit na pořádnou neotřelou zběsilou skandinávskou nakládačku se vším, co jsem u komedií neviděl. Jediná informace byla, že se pojede s metalovou kapelou do Norska, tudíž jsem automaticky naježil uši a byl mírně skeptický, to ze mě ale za pár chvilek oprchalo a no doprdele to, co severní satanisti zplodili za ďábla se mě doteď věřit nechce. Člověk skutečně od začátku umírá od vtipných satirických scén a mlátí do stolu a přitom spolu s kapelou amatérsky řve a hraje si na metalovýho bůžka. Bylo to přehnaná? Bylo to krásně pěkně krasopisně přehnaný, a právě proto, že se zde nikdo ničeho nedržel a nějaký konvence, morálka nebo filmová ústava se hodila za hlavu jsme se mohli pobavit jak už dlouho ne. (07.06.2020)