Heavy Trip

Ale ano přátelé-nestyďme se číst i tlusté knihy a koukat na todle! (občas ke mně chodí do kina kamarádka-taková ta chytrá-má mě ráda , vzdělaná-titulů jak prase, talentovaná-nějaký ten její obraz jsem si i já zakoupil,-no a tadle dáma mě občas donutí čumět -jak vona říká-na chytrý filmy /onehdy třeba na Humra, Punkový syndrom, nebo Drž si šátek Tatjano/-při tomhle dílku se smíchy válela na podlaze, slzela, fandila, byla v dobrém rozmaru-stejně jako já) (16.03.2020)

„Chlapci, smysl života je jako klitoris. Pořád chodíte okolo, ale nikdy nevíte, jestli jste ho našli.“ Anebo jak by vám řekl 1 z chovanců ústavu, radši se posrat, než mít celej život zácpu, no zkrátka film plný životních pravd, že…Je to bez diskuze strašně ujetá hovadina, ale také naprosto svá a často i zábavná! Kytarista hledající ten správný riff, bubeník, nad jehož špionážním kouskem by se i Ethan Hunt zastyděl, basák s neuvěřitelnou pamětí a zpěvák dávající za pravdu těm, pro něž je metalový zpěv zvracením. Tedy čtyřka politováníhodných individuí, kterým ovšem nelze nefandit. Humor filmu je mnohdy absurdní a hodně černý, nadsázka diktuje dění…Plný počet nedám kvůli kolísavosti tempa a občasným hluchým místům, přesto na některé skvostné momenty nezapomenete, ať už jde třeba o souboj s rosomákem (připomínající ikonickou scénu z Ed Wooda), nástup Delty (těch nejostřejších norských pohraničníků), focení na promo či geniální „stage diving“. „To znělo hrozně! Jako by někdo mordoval prase!“ - „Ne, to nebylo prase…ale koza.“ (28.07.2019)

Schéma zůstává stejné. Kluci z neznámé kapely sní o tom, že budou slavní a po překonání množství překážek se ji to povede. Takových filmů je hodně. Tady ovšem podobnost končí. Nevím, co šňupal scénárista, ale muselo to být hodně silné! Hudba, kterou Impaled rektum produkuje je trochu za hranicí mého zájmu o rockovou muziku, ikdyž přiznávám, že si tu a tam Cannibal Corpse pustím (ale jen tak dvě skladby, více nelze). I takové grupy mají právo na existenci, ikdyž se mnohým bude zdát jejich hudba nesmyslná. Pár dobrých vtipů + muzika příbuzná mým zájmům. Vychází mi z toho opět jedno neobjektivní hodnocení. (07.02.2019)

Symphonic Postapocalyptic Reindeer-Grinding Christ-Abusing Extreme War Pagan Fennoscandian Metal! A to v té nejvíc True podobě! Například takové oficiální focení kapely! Nic nemůže být víc True! Jasný, několik tichých míst tam je, také platí to, že čím blíže závěru, tím šílenější děj, ale proč ne? Vždyť ono to k tomuto jedinečnému filmu neskutečně sedne. Humor je výborný, obzvlášť ten metalový a řádně černý. Impaled Rektum jsou sympaťáci, kteří navíc mají štěstí na jedinečné bubeníky. První by snad zastínil i Ethana Hunta a ten druhý? Ten je tak trochu cvok, hold klasický Laponec... naštěstí muzikoterapie dělá divy! 80% (08.04.2020)

Konečně zase něco, o čem můžu říct, že je totální filmařský úlet. A po dlouhé době opět v režii Finů, kteří když už se komediálně vyjádří, tak to za to prostě stojí. Černý humor střídá absurdní humor a celé to má v režii brutal death pagan folk black metalová banda kousek od Oulu, která hraje tak, jak kdyby je na zem seslal samotný Ódin, ale nikdo je ještě pořádně neslyšel hrát. Narážek je tu tuna, některé jsou popkulturní tak, že v tom metalovém prostředí trošku musíte být. Minimálně alespoň v rámci výběru muziky, která tvoří naprosto skvostný soundtrack Ale je tu i řada scén, které jsou univerzální a dokáží bavit i nemetalově laděného posluchače. Jen jsou trošku černější, než by bylo záhodno. Ale co naplat, to jsou prostě Finové. Ti, když něco dělají, tak to prostě dělají na krev a buď se to nepovede a nebo je to brutální hlína. A tady se to povedlo na jedničku s hvězdičkou. (24.06.2019)