Manželská historie

Biják plný emocí, který ze mě paradoxně nedokázal vyvolat téměř žádnou. Neživotný sled scén, kdy se k sobě hlavní představitelé (až na jednu zbytečně vypjatou scénu), chovají v podstatě korektně, což tzv. "skutečný život" připomíná ze všeho nejmíň. Za Alana Aldu, kterého jsem mohl zase po letech vidět hrát, ale dík. (14.11.2023)

Hodně nepříjemný, bolavý film. Svým způsobem takový hraný dokument o rozvodu s vysokou mírou autenticity, jak jen je to u hraného filmu možné. Vyznění neodlehčí ani ta zjevná náklonost k Woodyallenovské poetice a proprietám jeho filmů (silně konverzační charakter, neurotičtí hlavní hrdinové, dokonce i vizuální podobnost Adama Drivera a W. Allena, intelektuální prostředí, New York atd.). Ještě že jsem se zatím nikdy nerozváděl... (06.01.2020)

Špičkově napsaná a stejně tak dobře zrežírovaná studie nevyhnutelných východisek vztahu dvou racionálních a pracovně ambiciózních lidí. Stoprocentně uvěřitelné v dialozích i hereckých výkonech, které už nemohly být lepší. Jsme v tom s postavami, každé jejich rozhodnutí i hádku chápeme a Baumbach udržuje sympatie na obou stranách (byť jsem jako chlap více souzněl s Driverem), přičemž ještě okázale zvládá střídat režijní styly a rytmus i náladu vyprávění, takže nápadnější vedení pozornosti a výrazně kompoziční střihové postupy ve vhodnou chvíli zaměňuje dlouhými záběry, jimiž nechává vyniknout své bezvadné herce. Uteklo mi to jako voda, Scarlett moc přeji Oscara (Driver to asi proti Phoenixovi letos nedá) a dalšího Baumbacha už teď vyhlížím - po Meyerowitz Stories, kde jsem se s postavami navzdory jejich dobrému vykreslení nemohl ztotožnit, jsem každý aspekt Marriage Story emocionálně prožíval. Příště například Actor Story o životě Jacka Nicholsona a budu nadšený. )) 90% (02.01.2020)

Remake Kramerová vs. Kramer? Film hodnotím skôr pozitívne, než negatívne a to predovšetkým najmä vďaka Adamovi Driverovi (ktorý ovláda jeden z najrealistickejších plačov spomedzi všetkých hollywoodskych hercov) a Scarlett Johansson. Naopak, u Laury Dern, hoci ju mám svojím spôsobom rád, nerozumiem, za čo získala Oscara. Ja by som ju ani len nenominoval, nieto ešte aby som jej za rolu rozvodnej advokátky dal sošku (o dosť lepší mi v podobnej úlohe pripadal Ray Liotta, ktorý bol fakt výborný, rovnako tak ostatne ako Alan Alda). Veľká škoda, že film neobsahuje také dojemné, nežné a citlivé scény, ako je čítanie listu a zaväzovanie šnúrok. Namiesto toho ponúka dlhé scény, ktoré sú fajn, ale nejako extra ma nestrhli. Hlavné postavy fakt kvalitne napísané, ale to je asi tak všetko. Za mňa priemer. (27.02.2020)

Když se rozvádí mačistický našinec s koulema, tak ta tlustá kníratá pizda, co mu už hezkých pár let permanentně ječivě pičuje u fotbalu, odmítá kupovat lahváče a vůbec mu tak nějak globálně otravuje život (jasně zřejmé odcizení vinou manželky), nejdříve dostane pořádnou pumelici do zubů. To má ryze praktický důvod, protože „fofvovový fávník“ se dá klidně vyložit i jako „fosforový trávník“, tudíž si ty feminizované barakundy v advokátní kanceláři Nemrdalová, Žluklá, Lesbianová & partnerky budou myslet, že ji akorát tak jebe, čili jen kapku zrezlá vytuněná felicie, pořízena v záchvatech citu tak před jejími čtyřiceti kily nad limit lehce manipulovatelného pytle cementu, zůstane hladce v péči pána tvorstva. Fakany ať si klidně nechá a půjčuje mu je, jen když vypadne Eurosport nebo v ligové přestávce. To takový přiteplený ňujorský yntelechtuán je dost v prdeli a o hladkém rozvodu si může nechat akorát tak zdát! Doma má totiž přeemancipovanou krávu v krizi heideggerovské ontologie (čti „předpřechodové srůstání stydkých pysků“), která se, ač již bez kundy, prostě nedokáže povznést nad nějaké to občasné nevinné vyprcání dosud funkční kulisové asistentky, a dá to chudákovi pěkně sežrat. A nejen jemu, taky přihlížejícím! A to zejména tím, že místo Xanaxem řeší své pičoidní mindráky a krizi identity ubíjejícími filipikami s kýmkoliv, na koho narazí, zejména o niterných pocitech zhrzené samice, věčném utlačování femininní přirozenosti tím odporným maskulinním egem, vnitřních dilematech mezi plotnovým mateřstvím a touhou pustit si ještě kundu na špacír, než jí skončí záruka, nebo o nutnosti emancipačního potírání zkurvených šovinistů. A přitom ta její buznička s trochou másla na hlavě jen tak pudlíkuje kolem, štěká na povel a dělá agility. No, patrně to bude dost autobiografické. Tenhle latentní homointelektuál Noah si asi neuměl říct „no a“, když ho kopla do prdele ta jeho obskurně odporná obluda J. J. Leighová, a rozhodl se vycákat své frustrace na publikum plagiátorskou Vypelichanou kočkou na rozpálené plechové střeše rezivějící tramvaje do stanice touha. Rozhodně skvěle zahrané, v některých momentech i docela silné, ovšem jako celek to působí jako impotentní Woody Alen, kterému vykastrovali cynismus, nadhled a sysel pro tumor, a zbylo jen rádoby yntelechtiuální sci-fi žvanění do sebe zahleněných nesoudných pičusů se zjevnou poruchou komunikace a racionality. Ale nepochybuji, že se v tom pár submisivních oslizlů dokonale shlédne a celý hřad hospodyněk za zenitem u toho žehličkou připálí své džambobombarďáky. Každopádně opravdovému vztahovému peklu s neméně slizkým a skvěle hrajícím Adamem Řidičem to nesahá ani po Baumbacha. (30.12.2019)