Bratrstvo

Tak to dal režisér Lugin a jeho syn Alexander, ktorý napísal scenár príliš veľa na lyžičku vojenským veteránom a obhájcom vojny v Afganistane. Afganistan bol sférou záujmu Ruského a Britského impéria už v 18 storočí, ale vojnu viedli len Briti. Podpora Afgánskych komunistov zo strany ZSSR a Talibanu na strane USA nakoniec viedla k útoku sovietskych vojsk v roku 1979 a vojna trvala do r. 1989, kedy nastal ekonomický kolaps ZSSR a jeho postupný rozpad. Na strane ZSSR padlo 15 tisíc vojakov a 50.000 zranených. Na strane Afganistanu sa straty odhadujú na 1,0 mil. mŕtvych a prevládajú civilisti. Film (05/2019) podľa mňa opisuje čo sa tam skutočne dialo, tentokrát bez heroizmu a romantických scén. Blížia sa posledné dni pred stiahnutím 108 motostreleckej divízie, nikomu sa už nechce zomrieť. A komplikácie narastajú, je zostrelený syn veliteľa generálporučíka a skončí v ako zajatec mudžahedínov. Konšpiračné hry, mudžahedíni kupujú ruské zbrane od staršinov, KGB platí výpalné mudžahedínom za voľný prechod, zrada, šmelina a vojna bez pravidiel. A na konci pomsta sovietskeho veliteľa. Skvelé a reálne bojové akcie, psychické kolapsy pri zastrelení prvého vojaka a výčitky svedomia nad spálenou zemou a mŕtvymi. Veľmi dobré herecké výkony málo známych hercov. Gen. Gromov, veliteľ 40 armády v Afganistane to označil ako rusofóbny film. Ja súhlasím s kritikou :" V Bratstve nie je takmer nič, o čom by sme nevedeli o vojne v Afganistane, ale hlavné posolstvo filmu je iné. Bratstvo je pacifistický film, ktorý zachytáva detaily, realitu, psychologickú rovinu, emócie a nečakané zvraty . Bratstvo je prvým skutočným filmom o Afgánskej vojne". Asi sa dnes v Rusku nenájde nikto, kto by si to chcel zopakovať. Film na úrovni Čistilište o Čečenskej vojne. Bez váhania 5*. Pozn.: ku komentáru Petry Procházkovej som sa neprepracoval, ale keďže bola z Ruska vyhostená ako persona non grata a píše do SME a DeníkaN je jasné v koho drese s 50 stars jazdí. Keby boli metále za Rusofóbiu a Islámofíliu tak ich má. (09.07.2019)

Sovětská válka v Afghánistánu tak trochu jinak. Čekal jsem zoufalé boje do posledního soudruha a mocné záchvaty patriotismu a dostal jsem pohled na lidi bez budoucnosti, které poslali do války, jíž nerozumí, a kteří se mají vrátit do země, jež se k nim příliš nezná. Místo hrdinného boje za vlast a stranu se tedy spíše šmelilo a já se nemůžu zbavit pocitu, že se film tvůrcům hodně povedl. (08.03.2020)

Bůh. Vlastenectví. Podpora rodné vlasti. Těžko se jde do války, když vám místo tohoto dají jen zbraň.. Doba agónie Sovětského svazu a v ní triviální dějový oblouk se zajetím pilota a očekávanou dohrou pomsty, na který se nabalila forma zmaru, chaosu a nevyzpytatelnosti válečného konfliktu. Strach z boje, nebo návratu domů, pokoutné kšeftování, zločiny proti lidskosti a při blížícím se konci marné hledání smyslu toho všeho. Dalo se čekat, že Státní duma z toho návalu sebereflexe nebude skákat nadšením.. (26.12.2020)

Film trochu popírá historická fakta a vyjádření politiků, ale oproti podobné americké produkci byl autentičtější (což podporuje roztřesená kamera) a syrovější. Také citlivější. Oproti a americkým vojákům jsou ti ruští příjemně nepatriotičtí. Bratrstvo (v originále Leaving Afghanistan, režírované Pavlem Lunginem, je založeno na zkušenostem válečného veterána z Afghánistánu Nikolaye Kovalyova, který pozdějí šéfoval tajné službě.Skupina jiných afghánských veteránů napsala dopis ruskému prezidentu Vladimírovi Putinovi, aby film zakázal, protože poškozuje image Ruska, ale bez úspěchu. Do konce války 1988 zahynulo v Avghánistánu 15 tisíc sovětských vojáku. V roce 1990 ruský parlament prohlásil tuto válku jako politickou chybu, avšak Putin toto zrušil a prohlásil, že válka měla význam. V souvislosti s teroristickým hnutím Taliban. (17.01.2020)

Filmy z Afghánu já rád. Je vidět, že Rusové mají stále potřebu lízat si tlapy stejně jako ji čas od času mají Amíci v rámci traumatu jménem Vietnam. Tenhle mix Kavkazského zajatce a Deváté roty mi sakra sednul. Je zajímavé, že Rusy tam bojující čekal podobný osud jako Amíky na konci šedesátek. Nezájem. V Rusku akorát na kluky co se zpět nevrátili v cínových rakvích nečekali hipíci a nikdo je nenazýval vrahy nebohých Vietcongů. Tam je čekala bída, zoufalá lékařská péče a rozpad Sojuzu, který buď jak buď když byl, nabízel alespoň ty nejzákladnější jistoty. Je těžké se stahovat ze země kde vás nechtějí do země, kde se s vámi krom rodiny ani moc nepočítá. Ty odlétající vrtulníky mi připomněly záběry z obsazovaného amerického velitelství a ambasády v Hanoji... Ty podobnosti tu jsou až neuvěřitelné. Tohle bylo moc milé překvapení ! Tu pátou hvězdu dávám navíc za reálnost. Film totiž postrádá a to zcela právem onen ruský gerojský patriotismus, který z podobných snímků doslova prýští. Naopak, ukazuje pravou odvrácenou tvář tohoto konfliktu. Je škoda že se do té země asi nikdy nepodívám, protože je to opravdu země krásná s neskutečnou přírodou. Věřím, že jsou tam i zajímaví lidé, ale testovat svojí krční tepnou nehodlám. No tak teď šíří demokracii v Afghánu USA a spojenci včetně nás. Jsem zvědav, zda se dostanou někam dál než všechny ty armády co si v Afghanistánu vylámaly zuby. Vy máte hodinky, ale my máme čas říkají Afghánci. Asi by bylo dobré se už nad tím konečně zamyslet a buť tu zemi nechat ve středověku kde je i s políčky máku, nebo ať už z ní někdo konečně udělá skleněnou pláň a bude bez problémů... Dávám za 5 balíčků heroinu. * * * * * (31.12.2019)