Bratrstvo

Film trochu popírá historická fakta a vyjádření politiků, ale oproti podobné americké produkci byl autentičtější (což podporuje roztřesená kamera) a syrovější. Také citlivější. Oproti a americkým vojákům jsou ti ruští příjemně nepatriotičtí. Bratrstvo (v originále Leaving Afghanistan, režírované Pavlem Lunginem, je založeno na zkušenostem válečného veterána z Afghánistánu Nikolaye Kovalyova, který pozdějí šéfoval tajné službě.Skupina jiných afghánských veteránů napsala dopis ruskému prezidentu Vladimírovi Putinovi, aby film zakázal, protože poškozuje image Ruska, ale bez úspěchu. Do konce války 1988 zahynulo v Avghánistánu 15 tisíc sovětských vojáku. V roce 1990 ruský parlament prohlásil tuto válku jako politickou chybu, avšak Putin toto zrušil a prohlásil, že válka měla význam. V souvislosti s teroristickým hnutím Taliban. (17.01.2020)

Ruský film o záchraně katapultovaného pilota, kterého zajali mudžahedíni , odehrávající se v roce 1988, kdy se vojska SSSR začínali stahovat domů. Dějová linka je slabá a výsledkem spíše to vypadá jako mozaika nezávislých scének ze života během války v Afganistánu - šmelení, korupce, únosy, krádeže, drogy, které fantasticky vykreslují atmosféru osmdesátkového Afganistánu. Bojové scény vypadají velmi autenticky a diváka pohltí, ale pro mne byl největší problém právě absence přímočaré dějové linky, která by tomu dala nějaký pevnější rámec. (25.02.2020)

Filmy z Afghánu já rád. Je vidět, že Rusové mají stále potřebu lízat si tlapy stejně jako ji čas od času mají Amíci v rámci traumatu jménem Vietnam. Tenhle mix Kavkazského zajatce a Deváté roty mi sakra sednul. Je zajímavé, že Rusy tam bojující čekal podobný osud jako Amíky na konci šedesátek. Nezájem. V Rusku akorát na kluky co se zpět nevrátili v cínových rakvích nečekali hipíci a nikdo je nenazýval vrahy nebohých Vietcongů. Tam je čekala bída, zoufalá lékařská péče a rozpad Sojuzu, který buď jak buď když byl, nabízel alespoň ty nejzákladnější jistoty. Je těžké se stahovat ze země kde vás nechtějí do země, kde se s vámi krom rodiny ani moc nepočítá. Ty odlétající vrtulníky mi připomněly záběry z obsazovaného amerického velitelství a ambasády v Hanoji... Ty podobnosti tu jsou až neuvěřitelné. Tohle bylo moc milé překvapení ! Tu pátou hvězdu dávám navíc za reálnost. Film totiž postrádá a to zcela právem onen ruský gerojský patriotismus, který z podobných snímků doslova prýští. Naopak, ukazuje pravou odvrácenou tvář tohoto konfliktu. Je škoda že se do té země asi nikdy nepodívám, protože je to opravdu země krásná s neskutečnou přírodou. Věřím, že jsou tam i zajímaví lidé, ale testovat svojí krční tepnou nehodlám. No tak teď šíří demokracii v Afghánu USA a spojenci včetně nás. Jsem zvědav, zda se dostanou někam dál než všechny ty armády co si v Afghanistánu vylámaly zuby. Vy máte hodinky, ale my máme čas říkají Afghánci. Asi by bylo dobré se už nad tím konečně zamyslet a buť tu zemi nechat ve středověku kde je i s políčky máku, nebo ať už z ní někdo konečně udělá skleněnou pláň a bude bez problémů... Dávám za 5 balíčků heroinu. * * * * * (31.12.2019)

Docela napínavý příběh bez hluchých míst působí věrohodně. 1) Vlastně mu není co vytknout. Věcný pohled na osudy sovětských vojáků v Afgánistanu (a po Afgánistanu) prostý planého heroismu se celkem logicky příliš nezamlouval ruským politikům. Vyrovnat se s celospolečenským válečným traumatem zřejmě ještě potrvá nějakou dobu._____ 2) Ale o diváckém nadšení taky nemohu hovořit._____ 3) Zaujal mě 29letý Anton Momot (poručík)._____ 4) Výstižný koment: Daddko*****. (11.10.2020)

Film přímo z matičky Rusi. DA DA DA. Ale vážně, jak je to dlouho, co jsem neviděla ruskej film.. a jak jsem ráda, že jsem si na takovou důležitou chvíli vybrala tenhle. Tenhle film je přesně důvod, proč mám ráda ruský filmy. Nebudu říkat, že v ruskejch filmech obecně není žádný přehnaný hrdinství, taky je ho tam často jak nasráno, stejně jako v těch americkejch. Ale po takový době, co jsem koukala pořád na americkej sen byl východní sen příjemný osvěžení. S ničím se neserou, ukážou pěkně všechno - žádná korektnost, všude mrtvý těla a rozbořená psychika vojáků. A je to tak dobře udělaný, až někdy film působí jako regulérní horor, když vidíte mladý vojáky, jak pomalu šílí z toho masakru kolem. Vůbec celej film má takovou trpkou chuť - žádnou oslavu války nečekejte, ani žádný šílený hrdinství a už vůbec ne oslavu SSSR. Samozřejmě nevím, jak moc je to věrný pravdě (do Afghánistánu jsem se nikdy ani nepodívala, možná to teprve přijde), takže se v tom nebudu nijak šťourat a vezmu to tak, jak to je. Někdy jsem se v tom teda ze začátku docela motala a bohužel, zrovna když jsem si zapamatovala, kdo je kdo, byl konec. :D Poslední věc, kterou musím zmínit - atmosféra, protože ta je tak dobrá, sákra! Celej film vypadá jak z roku 1989 (v dobrým smyslu), žádný růžový brejle, všechno pěkně syrový, žádný přibarvování. Prostě vás hoděj do kyseliny a nechaj plavat. Hodnocení: definitivně musím víc koukat na ruský filmy, červencový předsevzetí!!/10 (10.07.2021)