Pán prstenů: Prsteny moci - Série 1

První série - (7/10). Tak jsem se k tomu konečně odhodlal a díky společnému sledování The Rings of Power s přítelkyní jsem měl možnost okusit projekt, který nejednomu fanouškovi ležel před dvěma roky v žaludku. Jako první bych rád zmínil, že se nepovažuji za nějakého fanatika, který by hltal knihy. Pána prstenů mám rád a patří mezi mé nejoblíbenější filmové série. Před rokem jsem dokonce strávil tři neděle v kině, kde se promítaly Remastered verze tohoto veledíla. Takže k látce mám určitě vztah, ale do této seriálové zkušenosti jsem vstupoval s tím, že odmítám řešit nějaký lore nebo tyto dva projekty jakkoliv porovnávat. Bylo mi totiž předem jasné, že Peter Jackson se svou trilogií odvyprávěl příběh Středozemě natolik dokonale, že je to předem prohrané bitva. Raději jsem se povznesl nad všechnu kritiku, která byla pře dvěma roky vůči The Rings of Power enormní a mačkal tlačítko play s čistým štítem, společně s otevřeným srdcem. A musím uznale pokynout, že to ani v nejmenším nebyla taková tragédie, jakou jsem očekával. Celkové hodnocení seriálu působilo přinejmenším znepokojivě a hrůzostrašné ohlasy i z mého blízkého okolí taktéž zahalily celý seriál do stínu pochybnosti. Ovšem k mému překvapení se žádná tragédie nekoná The Rings of Power jsou vlastně příjemným, lehce nadprůměrným seriálem, který si jde vlastní cestou a čerpá ze světa, který stvořil génius J.R.R. Tolkien. Amazon do tohoto projektu nasypal nesmyslné peníze, které jdou vidět především po vizuální stránce, která je opravdu dechberoucí. Kostýmy, lokace a především celkový vizuální dojem je nesmírně epický a monumentální. Přesně takový, který se na II. věk slušní. Člověk, který všem pochybovačům taktéž vyrazil dech je rozhodně skladatel Bear McCreary, který měl před sebou nesmírně obtížný úkol. Musel složit hudbu k projektu, který je spojován s jedním z nejlepších skladatelů všech dob. Howard Shore zasvětil Pánovi prstenů prakticky celou svoji kariéru a toto dílo nadevše miloval. Proto bylo pro mě nemalým překvapením, že se alespoň podílel na znělce a přiložil také ruku k dílu. Největší problém mám rozhodně se scénáře, který si zkrátka za peníze nekoupíš. Rozvleklé linky byly místy opravdu otravné a některé mě nebavily. Mluvím především o předchůdcích Hobitů, kteří zde tahají z kratší konec a zbytečně ten příběh rozmělňují. Na půli cesty stojím po stránce castingu, protože bylo přinejmenším troufalé do takto nákladného projektu obsadit prakticky neznámé herce, kteří nejsou spojováni s žádnou výraznější roli. Na jednu stranu chápu záměr tvůrců, které na straně druhé tam mohli nasázet pár hereckých es, které by to mohli ve slabších pasážích potahat. Výsledek jste mohli vidět sami a Galadriel si vytvořila přímo armádu nespokojených diváků. Na jednu stranu chápu rozhořčení fanoušků, kteří prskají na všechny strany. Protože spousta věcí je tady proti pravidlům, které byly v knihách nastaveny a také se to v některých chvílích odklání od knih jako takových. Ale pro mě - člověka nepolíbeného to absolutně nezkazilo výsledný dojem a rozdílné etnikum také nebilo do očí. Já jsem byl především vděčný, že sleduju seriál, který mě opět vrací do mé oblíbené Středozemě. Přijde mi, že v dnešní době se zbytečně kope do projektů, které si to vůbec nezaslouží a The Rings of Power je toho jasným důkazem. Kvalitních fantasy seriálů je jako šafránu a když se někdo snaží udělat nějaký nový, tak to skončí nekončícími zprávami, které se hemží nenávistí. Já druhé sérii dám rozhodně šanci protože některé epizody, včetně té závěrečné byly opravdu kvalitní a už se nemůžu dočkat, až budu hodovat a zpívat s trpaslíky, nebo objevovat další ďábelské vrstvy vynikajícího Saurona. "Twenty Years Might Be The Blink Of An Eye To An Elf. But I've Lived An Entire Life In That Time. A Life You Missed." Nejlepší epizoda: Udûn(S01E06) (05.09.2024) (menej) (viac)

Svět Pána prstenů po právu zůstává jedním z nejmilovanějších světů v dějinách popkultury, skvostnosti literárních děl J. R. R. Tolkiena se poté dokázala vyrovnat i filmová trilogie Petera Jacksona. Navazující trilogie Hobit poté sice v součtu na úspěch jedné z nejuznávanějších filmových trilogií všech dob nenavázala, přesto si trilogie Hobit našla dostatek fanoušků, kteří tou dobou žili v tom, že na další adaptace Tolkienových děl i díky přísnému dohledu Tolkienových dědiců jen tak nedojde. Jenže časy se mění, dědic střídá dědice a s ním i přístup k rodinnému zlatu. Netflix měl sice zájem o novou adaptaci známé trilogie, Tolkienovým dědicům se ovšem více zamlouval nápad Amazon Prime o seriálu, který se odehrává v 2. věku Středozemě, tisíce let před události Pána prstenů. Neskutečné produkční náklady, které v rámci 1. série vyšli na 715 milionů dolarů, zároveň ovšem i kontroverze spojená s castingem Afroameričana do role elfa, náznaky o tom, že si seriál na rozdíl od zdrojových materiálů půjde krapet svou vlastní cestou a především obavy ze stran věrných Tolkienovců. Look How They Massacred My Boy? Zas tak lehké to není. Především díky neskutečným nákladům by byl hřích, kdyby Prsteny moci nevypadali epicky. Síla Prstenů moci tak tkví ve fantastickém vizuálu, nadstandartní audiovizuální formě a především ve správně velkolepém soundtracku. Tvůrce hudby k trilogiím Pán prstenů a Hobit Howard Shore sice vytvořil hlavní melodii seriálu, o zbytek soundtracku se ovšem postaral Bear McCreary. Každou další z osmi epizod to poté působí dojmem, že McCreary si váží své pozice a nejen, že výtečně kráčí ve stopách Shorea, ale dodává parádní hudební melodie, které se skutečně díl od dílu zlepšují a zlepšují. McCreary ještě není ve světě filmových skladatelů tolik profláknutý a Prsteny moci dokazují, že je to hřích. Tvůrcům se kouzlo a poutavost světa Středozemě daří bravurně zachytit, Středozem se představuje v období, které několik sérií bez problému utáhne. I když má tedy 1. série seriálu především problém v tempu, kdy se toho v součtu vlastně tolik nestane. Některé postavy se alespoň prozatím dokážou nějak prokreslit, jiné s tím ovšem mají závažný problém. Na stejném principu fungují paralelní linky, kdy jsou některé o poznání záživnější, některé naopak tolik ne. Linku s Hobity (nebo spíše jejich plemenem Chluponohými) nahoru tahá záhadná identita cizince z oblak v podání Daniela Weymana, kdy je ovšem paradoxně linka s Chluponohými časem méně nesnesitelná a více zajímavá. Samotní Chluponozí totiž po čase přestanou být tak děsně nesnesitelní, člověk by ovšem stejně radši v ten moment trávil čas třeba se skvěle vyobrazenými trpaslíky či linku s Númenorejci. J. A. Bayona, Wayne Che Yip a Charlotte Brändström jako režiséři přinejmenším odvedli slušnou práci. Charlotte Brändström si (nejlepší) šestou epizodou ihned vyslouží pozornost, aby jí hned ztratila následující (nejhorší sedmou epizodou), J. A. Bayona nadále dokazuje, že dokáže z audiovizuálu vymlátit maximum a Yip působí jako tvůrce, který umí vést jednotlivé scény, především ty dialogové. Na druhou stranu je to ovšem pořád většinu času jen solidně odvedená práce, kdyby tomuto seriálu přeci jen prospěl trochu zajímavější a výraznější uchopení. Takový Miguel Sapochnik by se po chopení těch nejlepších epizod Hry o trůny a Rodu Draka mohl aspoň na chvíli stavit. Právě při srovnávání s aktuálním Rodem Draka mají poté Prsteny moci ten problém, že Prsteny moci sice mají výhodu ve větší velkoleposti, v rámci práci se scénářem a jednotlivý postavami Rod Draka vyhrává na plné čáře. Všechna ta vizuální velkolepost je přeci jen krapet k ničemu, když člověka u Prstenů moci po 8 epizodách ze zhruba 20 hlavních postav zajímá tak jedna čtvrtina. V těch nejzásadnějších momentech ovšem přeci jen emoce fungují, některé postavy se skutečně zdárně a zajímavě vykreslují a minimálně potenciál do budoucna tam jednoduše je. Tempo je do budoucna velký problém, o tom není sporu. Výhoda ovšem je v tom, že tvůrci již dopředu dle svých slov tuší směr, kterým se tento seriál vydá a skončí, dá se tudíž snadno věřit tomu, že tvůrci přesně vědí, co dělají a že rozpočet bude časem vidět víc a víc. Prsteny moci sice vypadají velkolepě jako průměrný blockbuster s 200-milionovým rozpočtem, za tak šílenou částku by ovšem člověk pořád přeci jen čekal krapet víc. Samotní Tolkienovci ovšem budou mít nejspíš problém i nadále. I kdyby se tvůrci chtěli věrně držet materiálů od Tolkiena, například na takový Silmarillion jako takový práva nemají. I proto se tudíž musejí vydat vlastní cestou, která v kdekom vyvolá nádech podivné fanfikce. Je to ovšem automaticky špatně? Už obě trilogie Petera Jacksona nebyli Tolkienovým materiálům úplně věrně (těžko se dá věřit tomu, že by pana profesora Jacksonovy filmy uspokojili), tady se ovšem jde o kus dál. A leckomu jen prostě stačí, že je zpátky ve Středozemi, tvůrci zatím nedělají tak velké přešlapy, které by mohli zničit odkaz původního světa a problém je tak například v tom, že je těžké se bát o postavy, které se dožijí minimálně Posledního spojenectví elfů a lidí. Spousta lidí poté nemůže strpět fakt, že elfa Arondira hraje portorikánský herec Ismael Enrique Cruz Córdova. Backlash ohledně tohoto rozhodnutí nešlo nezaznamenat a v mnoha případech šlo o ten moment, kdy lidé nad seriálem předčasně zlomili hůl. Minimálně je Arondir ovšem jednou z nejzajímavějších postav, které seriál představil. A ano, casting se dá zpochybňovat dle zdrojového materiálu od Tolkiena. Jenže v době, kdy psychopatický šotek se zásobou atomovek má neustále potřebu si něco dokazovat a v době, kdy musíme trpět Petra Fialu na pozici premiéra, je mi osobně jeden černý elf úplně u prdele. Xenofobové všech zemí, vyližte si prdel. Důležitější je přeci jen fakt, že se Tolkienovu poetiku alespoň částečně podařilo přesunout i sem.  Prsteny moci zatím nepatří mezi nejlepší seriály současnosti a pořád se tak úplně nechytá na seriálovou konkurenci v žánru moderních fantasy seriálů, ten seriál má ovšem přesto dost pozitivních aspektů a především není tou tragédií, kterou mnozí předem predikovali. Nyní jen stačí doufat, že až do pár let dorazí 2. série, dosavadní nedostatky zmizí a seriál naplno využije svůj potenciál. Zatím je to pořád jen velmi fajn.... (15.10.2022) (menej) (viac)